IV

12. ledna, 22:30
Detektivní kancelář Orton, ulice třetí a Beginsova

Konečně jsem byl aspoň částečně schopen chápat, odkud vítr vane. Projekt Solos nebyl tak úplně výzkumem, jako spíše... mimozemskou bytostí. V duchu se mi chtělo smát nad celým tímhle absurdním faktem, ale nemohl jsem.
Celou tu dobu jsem seděl a trpělivě poslouchal doktorovo vyprávění. S kamenným výrazem jsem nedával najevo žádné emoce ani překvapení. Všechny informace jsem přijímal klidně, bez reptání, prostě jako fakt, jako kdyby mi doktor četl seznam na nákup. Možná ke mně všechna fakta ještě plně nedoputovala, nebo jsem je nebyl schopen strávit.
Hanes, narozdíl ode mě, doktora často přerušoval svými ignorantskými dotazy a výlevy obdivu, stále poskakoval v křesle nedočkavostí a mě to nesmírně rozčilovalo. Několikrát jsem ho probodnul pohledem, ale nijak se neuklidnil. On byl ve svém živlu. Náš malý ufolog konečně zjistil to, co by chtěl asi zjistit jednou každý takový fanatik. Že jeho víra v mimozemský život není jen výmysl.
Doktor Selder se odmlčel a dopil svojí studenou kávu, jeho čelo se orosilo potem a objevilo se na něm hodně hlubokých vrásek. Viděl jsem, jak se mu třásla ruka, ale snažil se to zastavit.
"Omlouvám se, ale k projektu Solos nemám žádné materiály, ten byl více zabezpečen a přístup mi rychle odepřeli, když jsem se proti nim postavil. Takže se budete muset spolehnout jen na má slova."
"Pokračujte doktore, chci to slyšet celé, je to zajímavější než jsem si myslel."

"Caim, ano, malý Caim. Neplakal, ani trochu. Když jsem ho držel v náručí, cumlal mi prst. Byl tak malinký a už dokázal žvatlat. Jeho vývoj v děloze byl delší, s Rybanovem jsme došli k závěru, že to asi tak mělo být, že bytosti jako Casandra rodí děti více vyvinuté, aby byly dokonale schopny se nějak alespoň bránit. Zjistili jsme to po měsíci, kdy jsme po laboratoři viděli poletovat vzduchem naše věci, mikroskopy i jiná zařízení, jako ve stavu bez tíže a Caim se tím nesmírně bavil.
Jak jsme zjistili, schopnosti se u něj začaly projevovat už takto brzo. Jeho růst byl v prvních třech letech zrychlený, takže nám opravdu rostl před očima.
Neměl tak zlatavou pokožku jako Casandra, vypadal jako normální dítě, až na ty bílé vlásky, které jsme marně mohli stříhat, během pár dnů zase dorostly. A také na ty špičaté elfí uši. Jak jsme poznali, medová barva očí se objevovala jen když využíval své schopnosti, jinak byly šedé.
Ale to není podstatné. Rostl jako z vody. Po prvních třech letech byl ve věku šesti let. Rychle se naučil mluvit našim jazykem i číst. Nasával nové informace jako houba a stále neměl dost. Dokázal vstřebat za pár dní něco, co se lidé učili několik měsíců. Jeho schopnost vnímání pocitů a také vnímání okolí byla zvýšená. Objevovaly se stále nové a nové schopnosti, které nás občas vyděsily. V deseti letech se jeho růst zastavil a dál stárnul tak, jako normální děti.
Brzy jsi ke mně vytvořil blízký vztah, dokonce mi začal říkat otče. On je... je nádherné stvoření, které jsem chtěl vždycky chránit.
Ovšem když se u něj projevily všechny schopnosti, pociťovali jsme stále větší vliv SAC na náš výzkum. Najednou nám začali určovat, co máme zkoumat a co ne, nařizovali nám zátěžové testy pro Caima, aby věděli, co všechno zvládne. Generál Hokinson přijal tvrzení, že by mohli Caima využít i jako živou zbraň. A tak to vše začalo.

Jednotky SAC obsadily naše laboratoře a museli jsme se zodpovídat z každého kroku. Snažili jsme se jim vysvětlit, že je Caim na takové věci malý, ale neposlouchali. Profesionálové ze SAC do něj začali cpát vojenskou strategii a k naší hrůze jsme zjistili, že ho to baví. Pak ho zkoušeli naučit nějaké bojové umění a obranu. Jeho tělo je nejen dokonale stavěné a pružné, ale to, že se mu nelámou kosti, nepociťuje únavu a má velkou fyzickou sílu, tak jako snížený práh bolesti, pro ně bylo velkým lákadlem. Navíc jak jsme zjistili, že i jeho regenerace byla lepší než lidská. Do roka byl schopný čelit i deseti plně ozbrojeným vojákům SAC a všechny je do pár minut zneškodnil, aniž by přišel k úrazu. A generál Hokinson byl stále nadšenější. Peníze se na výzkum jen hrnuly.
Ale oni nechápali, že jeho mentální stav nebyl příliš dobrý. Nedokázal chápat smrt, nedokázal rozpoznat, kdy někomu ublíží, nedokázal dávkovat své schopnosti a svou sílu. A jeho agresivita stoupala, až docházelo k nehodám a poté i k tomu incidentu.
V denním plánu měl krevní testy. Ale zrovna sledoval své oblíbené kreslené seriály, měl strašně rád televizi, odmítl s vojáky ze SAC jít. Když se ho snažili donutit násilím, jen jim ukázal, co se naučil. Zabil tenkrát pět mužů a málem i mě, když jsem se ho snažil uklidnit.
SAC ho označila za bojovou nebezpečnou zbraň a zpřísnila bezpečnost. Dostali jsme úkol vyvinout nějakou látku, která by ho oslabila. Jelikož na něj žádné léky nezabíraly, ani nejsilnější sedativa, ani uklidňující prostředky. Chtěli mít nějaký prostředek, kterým by ho ovládali.

Podařilo se nám díky testům zjistit, že je alergický na jednu minerální látku a dokázali jsme ji syntetizovat, nazvali jsme ji Farium. Vyrobili mu... no, takový obojek ze slitiny titanu a začali s ním jednat jako se zvířetem, ne-li hůř. Zabavili mu televizi i knihy, tréninky zdvojnásobili. Když odmítl poslechnout, obojek na jeho krku byl stavěn tak, aby mu probodnutím kůže vstříkl do krevního řečiště Farium, které u něj způsobovalo velké bolesti a křeče.
Bavilo je ho týrat, zjišťovali, kolik toho vydrží, jeho rány se hojily velmi rychle, ale proti tomuto neměl obranu. A tak jsem si povšiml změn v jeho chování a psychice. Přestal se usmívat, přestal jevit zájem o cokoliv, o své oblíbené jídlo, o sladkosti, které miloval, o televizi i knihy. Díky opakované aplikaci té látky přestal být schopen číst i psát, celý ten pokrok, vše, co jsme ho naučili a nad čím jsme žasli oni zničili během pár měsíců.
A pak to přišlo. Nevím, kam ho tenkrát odvezli. Bránil jsem jim, odmítal ho vydat, ale stejně ho odvezli. Byl pryč celý týden. Když ho přivezli zpět, vůbec jsem ho nepoznal, ani on mě skoro nepoznal. Jeho paměť byla poškozena, jeho mentalita se ustrnula na dvanácti letech. Byl už schopný jen plnit rozkazy bez nějaké své svobodné vůle. Stal se tím, co chtěli, zbraní bez vlastních pocitů. Ale to nebylo nejhorší, přestal být schopen používat své schopnosti. Zlomily ho jako bytost.
Doufal jsem, že by konečně uznali, že v tomto stavu jim je už k ničemu, ale pletl jsem se. U Caima se totiž vyvinula jistá duševní porucha, jistý druh schizofrenie. Laicky se mu říká rozdvojená osobnost. Caim tak, jak jsem ho znal, byl dítě. Ale když byl zahnán do kouta, nebo v ohrožení, jeho oči zezlátly a budilo se jeho druhé já. Právě tato druhá osobnost pro nás skýtala obrovská překvapení, a tak jsme jí začali říkat Raim. Dokázal mluvit rodným mimozemským jazykem, který nám připadal hodně zvláštní. Dokázal i psát, stejné hieroglyfy jako jsme objevili na kapsuli Casandry. A jak jsme zjistili, měl i jistý druh genetické paměti, protože si vzpomínal na svou planetu, i když tam vůbec nikdy nebyl. Ty vzpomínky pocházeli od Casandry. Jenže komunikovat s Raimem bylo nadmíru těžké. Jakmile se zjevil, napadl vše, co mu stálo v cestě. Několikrát se pokusil i o útěk a zabil mnoho mužů SAC. Bez lítosti, bez citů, dokonale myslící vraždící zbraň bez zábran.
Ale většinou tak spotřebovával příliš mnoho své tělesné energie, a tak bylo jen otázkou třiceti minut, než Raim zkolabuje a opět se vrátí náš malý nevinný Caim, který si nic ze svého řádění nepamatoval.
Tenkrát jsem odmítl dívat se, jak trpí, odmítl jsem na projektu dále spolupracovat. Udělal jsem tu největší chybu a odešel jsem. Opustil ho, jedinému mi věřil. Ale doufal jsem, že z venku bych zmohl víc, možná bych přesvědčil senátory, aby projekt Solos zastavili. Mýlil jsem se. Nechali mě odejít z projektu a já dokázal před odchodem nahrát pár informací, ke kterým jsem měl ještě přístup. Jenže SAC pojala podezření, že bych mohl být nebezpečný a od té doby se mě snaží najít a zabít, takže jsem se musel skrývat a stále se přesunovat."

Doktor Selder ke mně zvedl skoro zoufalý pohled, jako kdyby mě žádal o odpuštění. Udělal podle sebe chybu, když odešel. Nedokázal jsem to posoudit. To, co nám vypravoval o tom chlapci mě nenechávalo klidným. Přistihl jsem se dokonce, že i mně jde mráz po zádech a bylo mi toho kloučka líto.
"Po mém odchodu však projekt Solos neskončil. Pokud vím, doktor Rybanov byl zabit. Nevím, jestli ho zabil Raim nebo SAC, ale to už není důležité. Nezasloužil si zemřít takto. Organizace přišla o vědecké výzkumníky, a tak stvořili tu zástěrku farmaceutické firmy, pod kterou vystupovali. A první kandidáty na pokračování výzkumu hledali mezi mými žáky. Narazili tak na Reye a jeho přítelkyni Kate Orton. Nabídli jim mnoha milionové dotace na výzkum a řekli jim jen, že by měli zkoumat jistou biologickou látku z vesmíru. Chápu, pro ně to byla asi obrovská šance blýsknout se v doktorských kruzích, byli tak mladí. Tak jako nás, i je odvezli do Nory a postupně je seznámili, nejspíš s projektem. A i když jsem byl hledaný zločinec, oni brzy pochopili, jak se věci mají a navázali na moje názory a stanoviska. Rey mě tehdy několikrát kontaktoval na tajném fóru, aby mi sdělil své obavy a pokroky. Pokud vím, vaše sestra, pane Ortone, se ke Caimovi dostala hodně blízko. Prý si ji velmi oblíbil. Ale dokonce se jí povedlo přimět ke spolupráci i jeho alter ego Raima. Jenže i oni dva nakonec pochopili, že tak úžasnou bytost vláda nesmí zničit a stálo je to život. Ten výbuch laboratoře byla jen zástěrka, žádný se nekonal."
Tohle je poslední vzkaz, který nahrál před svou smrtí Rey a který mi odeslal před týdnem.
Ta video smyčka pocházela právě z této nahrávky, teď jsem to konečně mohl vidět celé, v té hrůze.

"Pokud tohle vidíte, doktore Seldere, jsem už nejspíš mrtvý. Musel jsem něco udělat, musel jsem to zastavit. Projekt Solos je nebezpečný, oni ho chtějí využít v opravdovém boji. Ukončili náš výzkum, zamkli naše laboratoře, řekli, že jsme propuštěni, teď celý výzkum přebírá SAC. Ale lžou, žádný výzkum už pokračovat nebude. Mají svoji dokonalou zbraň, mají to, co si stvořili.
Kate s nimi odmítá jednat. Snažil jsem se ji přesvědčit, ať svůj boj vzdá, ale je tak strašně paličatá. Nechce, aby Caim sloužil jako zbraň. Našla způsob, jak spojit obě jeho osobnosti zase zpátky, ale SAC se to nelíbí. Oni nechtějí Caima. Dostali jsme za úkol zabít jeho první osobu. Jim jde jen o Raima, o stroj na zabíjení. Kate odmítla."
Pak se video na dlouhou dobu odmlčelo, aby poté znovu zabralo vyhublého a vyděšeného Reye.
"Doktore, prosím, musíte mi pomoci, měl jste pravdu... ve všem. Kate, moje Kate... oni ... zabili ji! Projekt Solos nesmí nikdy dostat armáda. Prosím, pokud toto video obdržíte, rychle kontaktujte bratra mé snoubenky Ewana Ortona, já už... už nemůžu nic dělat, nemůžu to zastavit. Prosím!"

"Kate ho chtěla zachránit... toho Caima, ten váš projekt Solos, proto jí ta organizace SAC zabila?"
"Ano, přesně tak. Nechtěla, aby ho takto využívali a pitvali ho zaživa. Nejspíš byla svědkem toho, jak na něm testují zbraně, střelné, chemické, dokonce podle dat, které mi Rey poslal, i radiaci, různé viry, nebezpečné plyny."
Zvedl jsem se z křesla a začal procházet po kanceláři. Tolik informací. Konečně se ukázala pravda. Takže tomuhle sestra zasvětila svou práci? Tomu chlapci a jeho ochraně? Vládní polovojenská organizace SAC, to oni měli na svědomí tolik mrtvých. Uvažoval jsem o slovech, která mi doktor řekl v tom parku. Že chce mou ochranu a také abych projekt Solos ukradl. Na rtech se mi usadil pomstychtivý výraz. Jo, když jim ukradnu tuhle jejich hračku, do které vráželi tolik peněz, určitě je to naštve. Co teprve, kdyby se mi povedlo tyhle informace dostat do tisku nebo do televize? Řekl bych, že hodně hlav by padlo. Všichni ti, co stáli za oponou, a že jich tam muselo být hodně. To by byla správná pomsta.
"Proč si myslíte, že vám pomůžu? Že bych šel proti vládní organizaci, sám proti armádě?"
"Nejsem hlupák, pane Ortone, a také si umím lidi, se kterými chci jednat, prověřit. Četl jsem vaše záznamy, pokud existuje někdo, kdo tohle dokáže, jste to vy."
"Jsem jen soukromý detektiv, doktore, nic víc. A i kdybych o téhle šílenosti nakrásnu uvažoval, chtělo by to do detailu promyšlený plán, který by nesměl selhat."
"Ale ten už mám pane Ortone, znám SAC nejlépe ze všech, vím, jak jednají a znám také Caima. I když se to zdá šílené, není to neuskutečnitelné, jen potřebuji vaší pomoc. Pomozte mi ukrást projekt Solos. Dostanete svou pomstu a také hodně peněz."
"Mně o peníze nejde... jde mi jen o to, aby ti parchanti zaplatili za smrt mojí sestřičky."
A oni zaplatí, tím jsem si jistý!