Kapitola 02

Po staletí spolu museli žít na jednom nevelkém území. Po staletí se museli trpět a nějak se respektovat, i když se to mnohdy nedařilo. Trojí krev, tři rasy, z nichž každá chtěla ten svůj prostor k životu, své teritorium, své zákony. Ale Evropa jako starý kontinent, kde od pradávna tyto tři rasy žily, nebyla zase tak velká. Proto jsou dějiny propleteny válkami, krveprolitími, stále se opakující nedůvěrou a osočováním, nenávistí a zradou.
Trvalo mi mnoho let než jsem pochopil tuhle skutečnost. Díky dalším Zasvěceným, díky tomu co jsem viděl když jsem kráčel po Dariusově boku. Svět nebyl růžový ani pro jednu z ras.

Už od pradávna, kdy vznikli upíři i lykané se tyto rasy neměly rády. Jedni druhé považovali za ohrožení. Vznikaly konflikty a války a věkem a lety se táhlo příkoří. Dnes už nikdo neví, jak vlastně začala vzájemná nenávist, i ti nejstarší mohou jenom hádat. Někteří tvrdí, že to byl souboj dvou lovců o svou kořist, jak upíři tak i lykané se živili lidmi. Někteří tvrdí, že lykané vznikly z upírů, ale to je celkem hloupé. Jistě měli všichni stejný základ, ale oddělily se dvě genetické větve a každá rasa šla svou cestou. Někteří říkají, že byli lykané utiskováni hned po svém zrodu, proto tolik upíry nenávidí. Kdo ví kde je pravda.
To co jsem slyšel o událostech dávno minulých mi v mnohém pomohlo. Je to příběh o utvoření nového světa v míru.
Jak upíři tak lykané se však už na starém kontinentu začali dělit do klanů nebo smeček...a začali se postupem let projevovat odlišnosti ve vlastních řadách. Boj o moc, o vládu, o postavení či bohatství...to vše je ovlivňovalo.
Většina upírů dávala přednost životu v klanu, kde byli chráněni, dělili se o povinnosti s ostatními, měli snadnější přístup k potravě. Někteří však volili dráhu samotáře.
Lykané zase byly samotáři už odnepaměti, ale postupem času i oni začali tvořit rodinné smečky, aby měli větší sílu a mohli se chránit.
A mezi těmito dvěmi mlýnskými koly vždy stáli lidé, tvorové společenští, kteří byli někdy až bráni jako rukojmí, v téhle válce o potravu.
Lykané i upíři se chtěli navzájem vyhubit, aby měli starý kontinent jen pro sebe. Ale osud...osud všem nabídl jinou možnost.

Roku 1492 Kryštof Kolumbus objevil nový kontinent, objevil Ameriku. Pro všechny to znamenalo naději. Když obě rasy jasně pochopily význam nové země, chtěli ji jen pro sebe. Lidé mohli býti kolonizátory, ale výpravy platily převážně upíři, ze svého bohatství.
Lykané brali novou zemi jako ráj zaslíbený, možnost mít konečně volnost, bez upírů, kteří by je ohrožovali. Jelikož upíři byli spoutáni s tradicemi a historií starého kontinentu, ale nerostné bohatství v Novém světě je velmi lákalo. Proto se rozhořela válka, krutá válka o Ameriku.
Obě rasy ji chtěli prohlásit za svůj kontinent. Válka jenž trvala celých padesát let...válka v niž umíralo mnoho nevinných, mnoho životů bylo zmařeno. Tenkrát lidé, za celou svou historii poprvé silně pocítili, že nejsou jediní predátoři.Válka však neměla konce a k ničemu ani nevedla. Obě rasy se do sebe pustily, protože konečně měli pádnou záminku. Staletí potlačovaná nenávist tak mohla proudit konečně volně.
Ale ne všichni lykané si přáli válku. Královský rod, nejstarší smečka mezi lykany Enisei chtěla válku ukončit. Jejich vůdce, lord Reven věděl, že tato válka k ničemu neposlouží, ale s upíry bylo těžké vyjednávat, potřebovali prostředníka. Tehdy se s kořisti stal spojovací článek...
Lord Reven požádal o pomoc starobylý lidský rod Cornwallů, kteří byli i spojenci upírů. A jejich tehdejší hrabě, jistý Eduard Cornwall souhlasil s příměřím. Ale nastal problém, jak přinutit hrdé a arogantní upíry zasednout k jednacímu stolu. V tehdejší době se k vládě dostal klan jménem Kraft. Velmi silní čistokrevní, velmi dobří obchodníci si nechtěli nechat ujít bohatství Nového světa. Za podivných okolností však jejich vůdce náhle zemřel a nahradil ho jeho syn. Fabro de Kraft. To byl velice zvláštní upír, nikdo nevěděl co od něj čekat, ale rozhodnutí zda válku nebo mírové jednání bylo na jeho mladých bedrech. Rozhodl však správně, pro jednání.

A tak se tyto tři rody setkaly v Paříži...město spojené nejen s upíry, ale také vlkodlaky i lidmi. Všechny strany si rozuměly jen v jednom, nechtěli válku...nechtěli další prolévání krve. To bylo hlavní. Trojí krev tedy zasedla a rokovala sedm dní a šest nocí.
Spolkli svou hrdost a dávnověkou nenávist a konečně začali spolupracovat. Všichni tři muži měli veliký vliv na tehdejší dobu, na svou vlastní rasu a dokonce si i rozuměli. Podařilo se jim ustanovit pravidla, nový zákon, dokonce i rozdělení Ameriky bylo dohodnuto.
A tak vznikla Velká rada.
Do této rady byli přizváni ještě další mocné klany a smečky. Lykanský klan Maga, který měl dobré vztahy s lidmi. A také trochu agresivnější, ale významný rod Kers.
Upíři si přizvali také dva klany La Fronter, starobylí upíři, jenž měli mnoho bohatství, ale žádnou ochotu. A také se do Rady dostal jediný nečistokrevný rod Vrangel, který měl velký vliv na proměněné upíry. I lidé dostali šanci, konečně být rovnocennou stranou a ne jen kořistí, i oni si přizvali knížecí rod Beaufortů a také křesťanství zastupující rod Sorgia.

Devět velkých klanů, rodin, smeček se seskupilo do Rady trojí krve.
Ustanovili si pravidla společného soužití. Ustanovili také ty, kteří na zákony budou dohlížet. Hlídači.
Ze začátku tento post zastávali lidé, hlídali dodržování zákonů, odstraňovali agresivní jedince, zabraňovali zbytečným krveprolitím. Ale lidé se svou křehkou konstrukcí se nemohli rovnat lykanské síle, ani upírské rychlosti a hbitosti. Proto začali post Hlídače, který ustanovovala RTK zastávat polokrevní, či přeměnění.
Ale i Hlídači mají jednu děsivou výjimku, mého přítele a ochránce...Dariuse. On byl jediný čistokrevný, kterému bylo dovoleno stát se soudcem i katem. Jelikož čistokrevný nesměl zabít čistokrevného, to bylo zakázáno...leda v nějakém férovém souboji.

Ale Darius nedělal rozdíly mezi rasami, zabil všechno živé. Všechny, kteří se provinili a porušili zákon čekal stejný trest...poprava. A není se čemu divit, že potom Darius nebyl moc oblíbený. Sama smrt je také nenáviděná. Čistokrevní ho nenáviděli, protože měl na rukou i jejich krev. Lykané ho respektovali pro jeho sílu. A lidé? Lidé se ho báli.
Říkalo se, že Darius je nejlepším zabijákem Rady. Ale on svou práci dělal rád, bavil se tím. Věci jako svědomí upíry totiž netrápily. Jednou jsem se ho zeptal proč se dobrovolně chtěl stát Hlídačem...ale "D" nikdy nebyl moc výřečný, řekl jen, že to byl osud, ale moc jsem mu nevěřil. Vše musí mít nějaký důvod.


Amerika jako země zaslíbená připadla Lykanům, kteří ji mohli spravovat, pod podmínkou, že tam nechají žít i upíry v poklidu a udrží mír. Upíři tak měli starý kontinent celkem pro sebe, takže spokojenost byla na obou stranách barikády. Tak bylo dohodnuto. Lykané měli svůj nový svět.
Mnoho jich odešlo přes moře, aby mohli začít žít svobodněji, bez upírského útlaku. Ale někteří zůstali potulovat se po Evropě. Nové zákony však neupravovali jen soužití Lykanů a upírů, ale také lidí. Lidí, kteří už nechtěli být jen chodící jídlo a stanovili si na tu dobu dost odvážné požadavky.
Tyto zákony vytvořené Radou přetrvaly až do dnešních dnů, i když byly postupně upravovány, jak šel svět kupředu.
Křehký mír tak byl ustanoven na dlouhé staletí.

------------------------------------------------------------------------------------------------

"Tak co líbí se ti? Dalo mi práci tak na rychlo sehnat brloh v centru, ten chlap chtěl nekřesťanské peníze...Američani..".
Bylo to včas...loď měla zpoždění a pomalu začalo svítat. Rychle jsem musel zatáhnout závěsy, aby se nám to kuřátko nepřipeklo. Jo už to nebylo jako za mlada...dvacet let po jeho boku jsem se naučil snášet všechny ty upíří vrtochy a už jsem přesně věděl, co očekává. Byla to vzájemná prospěšná spolupráce. I když živit ho nebylo snadné a když měl nevrlou náladu, tak lítal i nábytek, ale zvyknul jsem si. Za každou odvedenou práci dostal odměnu, která ho převážně nezajímala, takže jsem většinu prachů shrábnul já...dokonalé. Před dvaceti lety v tom norském přístavu jsem si nedovedl představit jak se můj život od zakladu změní.
Dnes vypadal zase v dobrém rozpoložení, na tváři mu pohrával úsměv, což nikdy nevěstilo nic dobrého. Rozvalil se do křesla a rozhlédl se.
"Sežeň mi informace. A taky pozvánku do klubu".
Protočil jsem oči, no jo, moje práce, sežeň to, sežeň tamto, dones mi jídlo, objednej loď, kup auto. Ale on dobře věděl, že se na mě může spolehnout. Kolikrát už jsem mu zachránil život? Většinou si dával pozor, na smrtelnou záři slunce, ale někdy se mu nepoštěstilo, aby stihl včas se ukrýt. Či cestování bylo také náročné. Proto jsem byl jeho...no majetek, znělo to hnusně, ale nikdy jsem to neřešil. Značku Zasvěceného jsem nosil ukrytou pod šátkem. Nikdy se mnou ale nejednal jako s věcí, měl vychování. A postupně jsme se stali přáteli, dokonce mi dovolil používat zkráceninu jeho jména jako krytí...i když ze začátku mě málem prošpikoval těma katanami. Jo...jedna mu nestačila. Občas jsem ho sledoval při tréninku...a věřte mi, nechtěli byste se mu dostat pod ruku, nadělal by z vás sushi jedna dvě. Kdysi mi řekl, že dlouhou dobu žil v Japonsku kde se učil umění katan. Ale odkud byl přesně jsem se nedozvěděl.
Nebylo toho tolik, co bych o něm věděl, ale v mé práci mi to nezabraňovalo. Byl čistokrevný a velmi silný upír, měl vazby na královskou lykanckou smečku a také na upírský rod Kraftů.
Dokonce se v kuloárech Zasvěcených povídalo, že měl poměr dokonce s velkým Fabianem de Kraft, synem velkého mírotvůrce Febra.
Jo u upírů to nebylo nic divného, ze začátku se mi to dost hnusilo, ale taky jsem si zvyknul. Většině upírů bylo jedno s jakým pohlavím souloží, nedělali rozdíly, jejich sexualita a chtíč z některých přímo stříkala a tak si to museli někde vybíjet. Zato lykané byly většinou heterosexuální, tvořili monogamní páry a rodiny.
Darius pak co jsem vykoumal vlastní výzvědnou službou (a tajným sledováním po nocích) měl raději chlapce, o ženy moc zájmu nejevil, tedy pokud si je nechtěl dát k večeři, či pro něj nebyly nějak zajímavé.
Ale to by byla dlouhá historie. Proč jsme vlastně toho léta roku 2000 přijeli do Ameriky? Měli jsme tu práci, i když tentokrát jsem moc netušil o co se jedná. Sama Rada nás sem poslala vyšetřit jakési intriky proti královské smečce Enisei.
Ale ani v nejmenším by mě nenapadlo, že se to tak zamotá, že Darius přijde o rozum a bude nejdřív myslet kalhotami. To se k jeho profesionalitě vůbec nehodilo. Nechápal jsem jeho jednání a brzo už jsem měl živit i další hladový krk...