II - Dospělost

O devět let později

Hnala koně opravdu rychle. Lesní cesta nebyla moc široká. Naštěstí té noci nevládla jen čirá tma, ale plný měsíc, který cestu krásně osvětloval. Proto dívka koně ještě popohnala, než v dáli uviděla první bránu Tori. Přesně tam svého koně zastavila a rychle seskočila. Bylo již jistě po půlnoci a ona se z domu vyplížila tajně, tak jako pokaždé, když svítil tento měsíc. Jen dnes...to bylo mnohem těžší. K jejímu údivu už ale u brány čekaly dva koně. Jeden musel být jeho a ten druhý...stejné sedlo, stejná ohlávka, jako měl ten její. Nemohl se o tom přece dozvědět, nemohl!
Přesto se rozeběhla do schodů, které vedly na kopec, ke svatyni hory Koga. 
To, co bylo pro Hiromi nemyslitelné se však stalo skutečností. Její bratr o této tajné schůzce věděl a dostal se sem před ní. 

Byla to opravdu náhoda, kterou Haruka nečekal. Již několik měsíců se se sestrou pravidelně vyměňovali na hodiny počtů i dějin. Původně si Haruka myslel, že jeho sestra tolik stojí o vědění, a že jí tyto poznatky baví a naplňují, tak jako jemu přišly nesmírně nudné. Ale postupně si všiml, že Hiromi začala být často roztěkaná a několik věcí před ním zatajila. Nerozuměl sestřinu chování. Už od dětství byli jako jeden, sdíleli naprosto vše. A nijak to nenarušilo ani jejich dospívání. Jejich těla se tolik nezměnila, jak chůva Asunaru toužila. Hiromi zůstala velmi štíhlá a drobná a Haruko také nevyrostl a nenabral svalovinu, jako jeho otec, jak se čekalo. Proto i ve svých sedmnácti letech byly schopni se stále vyměňovat a trápit tím celé sídlo Kuriyuki. Jediné, co je mohlo prozradit byl hlas, který se Harukovi změnil. Uměl však svou sestru dokonale napodobit. Tak jako Hiromi přeci jen narostla nějaká ňadra, která si však stahovala často bavlněnými stuhami, aby napodobila tělo svého bratra.
Náhoda však chtěla, že jednoho brzkého rána Hiromi ochořela. Možná prochladla, možná to bylo ze špatného jídla, doktor si sám nebyl jistý. A Haruko tak musel zastoupit její místo a její povinnosti. Musel také přetrpět hodiny počtů i dějin. A tehdy se to stalo, tehdy Haruka prozřel a pochopil. A tehdy také zatoužil... tohle celé zničit. 

Munotaku sensei, který jejich rodině zůstal věrný po celých devět let se ten den na hodinách choval podivně. Haruka si povšiml jeho pohledů, ale z počátku jim nerozuměl, neuměl je rozluštit. Občas se dotkl jeho ruky, občas přišel milý úsměv, který mu Haruko opětoval, aniž by tušil, jaká je pravda. Poslouchal jeho hlas a byl zabrán do výpočtu jednoho z příkladů, než si k němu sensei přisedl a prsty přejel po jeho tváři. Haruka to dost překvapilo, proto k učiteli upřel tázavý pohled. Pak přišlo ještě něco více šokujícího. 
"Já vím...vím Hiromi, slíbil jsem to...ale nedokážu to. Nedokážu se na tebe jen dívat, nedokážu čekat na další plný měsíc..." 
Haruko v té době nechápal, o čem to sensei mluvil. Jeho zmatení však přerušil prudký polibek na jeho rty. Byl pro Haruku jeho první. Přesto se od učitele nijak neodtáhl a polibek mu trochu nezkušeně opětoval. Možná z nějakého podivného zatmění mysli... 
Když se ale sensei konečně odtáhl, Haruko si překryl ústa a prudce vstal ze svého polštáře, než se vydal na útěk. Jen za ním bouchly šoupací dveře. Utíkal, co mu síly a ženské kimono dovolovalo, než vtrhnul jako velká voda do svého pokoje. Polibek od muže, jeho první. Od sensei Munotaky.... nedávalo to smysl. Ale postupně překvapení vystřídalo poznání. On...líbal Hiromi, a jistě to podle jeho slov nebylo poprvé. Udržovali snad nějaký vztah? Možná by to Harukovi tolik nevadilo, kdyby si neuvědomil ten nejhorší fakt. Hiromi mu nikdy o něčem takovém neřekla, nesvěřila se. Mlčela, tajila... i to pro Haruku bylo poprvé v životě. Nedokázal pochopit, proč mu o tom sestra neřekla. Neodsoudil by je, možná by jim naopak pomohl... byl si totiž jist, že se scházejí tajně. Nebylo to jinak možné. Hiromi už byla zaslíbena jinému muži, nesměla mít tedy žádný jiný vztah. Lásce ale člověk jistě poručit nedokázal. Ano, zamilovanost, možná to bylo vysvětlení sestřina chování.
Zklamání a zrada se ale usadili v Harukově srdci.

Dva dny se své sestře vyhýbal. Nenavštívil jí ani u lůžka. Snažil se sám v sobě utřídit všechny myšlenky. Netušil, co udělá s tím, co o sestře zjistil. Kdyby to řekl otci...jistě by Munotaku sensei vyhnal, možná i zabil a to Haruko nechtěl. Mohl předstírat, že o ničem neví, ale jeho hrdosti a důvěře v sestru bylo ublíženo. Chtěl sestru potrestat za to, že mu nic neřekla, že se mu nesvěřila, že mu nevěřila. A za dva dny se mu v hlavě zrodil skoro démonický plán, jak donutit sestru ukončit její románek, než se dostane do potíží. Vytrestat jí. Přesně po tom Haruko toužil. A našel jen jeden způsob, jak tohle udělat, aniž by ohrozil svou sestru nebo život sensei Munotaky. 
Proto noc plného měsíce se rozhodl jednat. Spojil si informace dohromady. Sestra pokaždé jednou do měsíce tuhle noc jezdila ke svatyni na hoře Koga. Prý aby se očistila v místním posvátném prameni. Vždy však jezdila sama. Nikdy Harukovi nedovolila jí doprovodit. Bylo to již skoro půl roku. Haruka jí nijak nepřemlouval, považoval to za nějakou tu "holčičí" záležitost, kterým nemohl rozumět. Nyní ale tušil, že tyhle sestřiny výlety byly jen záminkou, pro tajné schůzky s Munotaka sensei.
A ty rozhodně musely skončit!
Ten den sestru navštívil, aby zjistil, jaké kimono si dnes večer ke svatyni vezme. Zůstal v jejím pokoji opravdu dlouho, usmíval se, žertoval, škádlil svou sestru, ale dostal se i k hovoru o první lásce. Tehdy se Hiromi začala zdráhat odpovídat a červenala se. Když proto Haruka odcházel z jejího pokoje, byl rozhodnut. Tu noc, jakmile vyšel měsíc, osedlal svého koně a tiše ho vyvedl ze stájí. Pak zamířil k pokoji Hiromi. Nakoukl tiše dovnitř jen pootevřenými dveřmi. Teprve se připravovala. Proto dveře zavřel a zatarasil je hráběmi na listí, aby Hiromi nemohla otevřít. Pak zamířil ke svému koni a vyrazil ke svatyni. 

Cesta trvala jen půl hodiny, hnal koně dost rychle. Věděl, že Hiromi je schopná a zaseklé dveře jí nezastaví navždy. Když však dorazil až pod schody svatyně a zahlédl koně, bylo to takové nepříjemné ujištění, že se nemýlil. Nechal koně kousek od brány a zamířil po schodech nahoru. Spěchal, avšak neběžel. Ve svitu měsíce pak u svatyně zahlédl postavu, kterou dokázal rozpoznat. Munataka sensei tam již čekal. Haruko sevřel pěsti, ale přesto se k němu rozeběhl. Klapot jeho bot na kamenném chodníku donutil Munataka sensei se otočit, než mu jeho milovaná doslova vlétla do náručí. Ani on rozdíl mezi dvojčaty nedokázal poznat, proto věřil, že jeho milovaná Hiromi přišla na schůzku. 
"Omlouvám se, byl jsem tak drzý, vyděsil jsem tě..."
Haruko však dlouho mlčel, než k profesorovi zvedl pohled. 
"Jestli...jestli mě miluješ, jestli ke mě chováš tyhle city...polib mě, jako kdyby to mělo být naposledy." 
Sensei byl nejspíš překvapen slovy své milované. Většinou se Hiromi chovala velmi cudně až stydlivě. Pár ukradených polibků a doteků, k ničemu jinému mezi nimi nedošlo. Proto ho tato žádost překvapila. Ale opravdu jí asi miloval, protože udělal to, co jeho domnělá milovaná chtěla a opravdu jí políbil. A že to rozhodně nebyl žádný cudný polibek, ale obsahoval všechnu touhu, všechny sny, všechnu jeho lásku. Bylo to tak silné, že musel Haruko zavřít oči a tiše vzdychnout. Až po chvíli mu byl schopný polibek začít oplácet a vtáhl tak senseie do dychtivého líbání. Trvalo to snad celé hodiny, než Haruko zamířil svou rukou po hrudi svého učitele. Snažil se nenápadně vklouznout dlaní pod jeho kimono, ale sensei Munotaka mu v tom zabránil. 
"Po...počkej...Hiromi já.... já už nemůžu..." 
Z jeho koktavého vyjádření moc Haruka nepochopil. Ale když se k učiteli přitiskl blíž, ani víc chápat nemusel, stačilo že to ucítil. Tentokrát se nerozpakoval a zajel drze rukou pod učitelovo kimono přímo v oblasti rozkroku. I když se s ním Munotaka sensei trochu pral a snažil se mu v tom zabránit, sevřel jeho mužství přes látku fundoshi.
"Hiromi ne!" 
I když se tak Munotaka sensei bránil dotykům na tomto místě a bolestně sykl, Haruka jasně poznal, že je velmi vzrušený. A to ho nejspíš vytočilo ze všeho nejvíc. Že tenhle sprostý mužský chtěl tohle dělat s jeho sestřičkou. Proto jeho vybouleninu hrubě sevřel a upřel na Munotaku sensei ostrý pohled. 
"Hiromi?" 
Munataka sensei chvíli pozoroval výraz své milované, který se v tuto chvíli naprosto změnil. Bylo to nesmírně děsivé, najednou Hiromi vůbec nepoznával. Ty chladné oči ho propalovaly a něžná ruka drtila jeho intimní partie. 
"Ty...nejsi Hiromi."
"Prase jedno, tohle jsi chtěl strkat do mé sestry?!"

A přesně v tento okamžik se na okraji kamenného chodníku objevila pravá Hiromi. Udýchaná a rozcuchaná. I její Kimono bylo natržené. Jistě že nechtěla zmeškat schůzku se svým milým. Přeci jen se takto mohli vidět jen jednou za měsíc. Navíc jí bylo jasné, že někdo nechtěl, aby dnes odešla z domu, někdo si nepřál, aby se jejich schůzka uskutečnila, proto měla Hiromi opravdu strach o Munotaku sensei. Našla ho ale v obětí se svým bratrem, jehož ruka byla...na velmi nepatřičných místech. Do očí jí proto vyhrkly slzy. Nechtěla aby se to Haruko dozvěděl, bála se, že by s jejím vztahem nesouhlasil. 
"Takového muže sis vybrala sestřičko? Který ani nepozná, že líbá a touží po jiné osobě, po muži? Takového, který do tebe chce cpát tuhle věc, sotva tě políbí?!"
"Přestaň Haruko! Nech ho jít. Vůbec tomu nerozumíš, nemůžeš!"
"Nerozumím? Čemu nerozumím sestřičko? Tomu, že jsi mi to celé měsíce tajila? Že jsi mi celé měsíce lhala? Zradila jsi mě, zklamala..."
"Nemůžeš tomu rozumět, nikdy jsi nepoznal lásku, nikdy jsi se nezamiloval. Proto jsem ti to nemohla říct, přesně proto, abys neudělal takovou věc."
Haruka se na svou sestru podíval. Nemohl popřít, že má pravdu. Nikdy lásku nepoznal. Přesto slyšet to od ní tak nějak...bolelo. Proto pustil citlivé partie svého učitele a odstoupil od něj. Opravdu nemohl pochopit, jaké je to milovat. Možná sestře tohle opravdu záviděl. Přejel si prsty po napuchlých rtech. Ty polibky byly dokonalé, konečně to v něm zažehnulo nějaký silný oheň, tolik toužil...v tu chvíli opravdu být svou sestrou, aby o něj Munataka sensei doopravdy stál. O něj, ne jen o jeho podobu se sestrou. A byť přišel dnešního večera na tuto schůzku, aby tohle šílenství ukončil, sám se cítil tím pokořeným. 
"Otec tohle nikdy nedovolí. Zaslíbil tě rodu Sadawa. Ukonči to, nemá to...význam." 
"Ne!" 
Bylo to poprvé, co Harukovi jeho sestra tak prudce odporovala. Překvapilo ho to. Vždy byla ta slabší, vždy jí chránil. A nyní jako pravá, silná žena zamířila ke svému milenci a sevřela jeho ruku. 
"Milujeme se, již dlouho. Naše láska je silná. Neprovdám se za žádného starého tyrana, nebudu jen věc, k utišení války. Nejsem žádná cena míru. Se Seijim utečeme a budeme žít spolu, jako muž a žena."
Haruko jen pootevřel překvapeně ústa. Opravdu ho jeho sestra šokovala. Jako malí občas snili, že utečou někam do rybářské vesničky, ale to byly jen pohádky. A nyní tu před ním stála sestra, naprosto silně odhodlaná, stokrát silnější, než byl on, než si vůbec mohl i představit. Stála tam, a zářilo z ní odhodlání jít si za svým srdcem, za mužem, kterého miluje. Haruka nemohl jinak, než být v tu chvíli naprosto okouzlen sestřinou sílou. Přesto její slova byla naprosto šílená. Jakoby se ale nezmohl na odpor. I když několikrát otevřel ústa, aby sestře oponoval nebo jí tyhle hloupé myšlenky a nápady vyvrátil, jediný pohled do její tváře ho vždy zastavil. 
Nakonec si jen musel povzdychnout a zamířil zpráskané zase ke schodům ze svatyně. Tohle prostě nemohlo skončit dobře. Přesto věděl, že pro sestru udělá cokoliv, aby dosáhla svého štěstí, svého přání odejít s milovaným mužem.