Dokonce Haruka docházel pravidelně na své hodiny a jeho otec byl z téhle podivné změny velmi potěšen. Ovšem při cvičení s katanou, či jinými zbraněmi se ukázalo, že Haruka v sobě dusí něco, jako zlost. Byl nepozorný, agresivní a otec ho mnohokrát napomínal, než dostal mladík dokonce ostrou facku, za špatně natočený meč, mohl tak zničit ostří a to jeho otec nemohl dovolit.
Haruka jako kdyby uvnitř sebe křičel, snažil se prát sám se sebou, snažil se přijít na to, jak se k celé věci se sestrou postavit. A navíc stále cítil ony polibky, které ho tak rozladily. Byl naštvaný, na sestru, na sebe, na celý svět a pomalu si uvědomoval. že i na svého učitele, jelikož si vybral Hiromi. Spalovala ho žárlivost do morku kostí.
"Nikdy jsi nepoznal lásku..."
Stále slyšel ta sestřina slova. Pravdivá, ale o to bolestivá.
Ze cvičiště byl poté otcem vyhnán a tak chvíli jen bezcílně bloudil po domě a snažil se přemýšlet. K jeho smůle však narazil v chodbách domu právě na Hiromi, která se vracela ze své učební hodiny s potutelným úsměvem na tváři. Úsměvem, kterému mohl rozumět jen Haruka.
Mladík se své sestře ale pokusil vyhnout, ani na ní nepohlédl. Doufal, že když zahne do jiné chodby...uteče další konfrontaci. Ale Harumi se nehodlala vzdát ani lásky ke svému bratrovi a doběhla ho, když mířil do zahrad.
"Tolik mnou opovrhuješ? Že už se na mě ani nepodíváš?"
"Co po mě chceš, Hiromi? Abych dělal, že se to nestalo, že nevím, co se chystáš udělat? Víš, že když vás chytí, tvého senseie popraví a ty už do svatby nevyjdeš z pokoje? Tohle chceš opravdu riskovat? A i kdyby se vám to povedlo, bude náš rod čelit skandálu a hrozbě války."
Káravé slova Hiromi trochu zaskočila. Dobře si uvědomovala, jaké následky její činy budou mít. A věděla, že to, co chce, po čem touží, je nesprávné vůdčí své rodině. Nemohla však jinak.
"Tohle všechno já vím. Myslíš si, že mě to netrápí? Že mi to netrhá srdce? Ale já...nemůžu, nedokážu už takhle dál žít. Chci být šťastná, milována. Haruko prosím, pokus se to pochopit, pokus se mě podpořit. Jsme přeci jedno, jedna bytost se dvěma srdci..."
"Nemůžu ti dovolit, aby ses vystavila zbytečnému nebezpečí. Další vaší tajnou schůzku provedeme ve třech, váš plán na útěk je tak chabý, že nikdy nemůže vyjít. Víš, že tě miluji sestřičko a udělal bych pro tebe všechno, ale dovolit ti tohle udělat samotnou nemůžu. Dej mi 22 dní, poté se sejdeme ve svatyni."
Hiromi jen překvapeně na svého bratra hleděla, než ho prudce objala. Jistě že po něm nechtěla žádnou pomoc. Nechtěla ho do toho zatahovat. Ale příslib pomoci z jeho strany byl pro ni cennější, než desítky skvělých plánů.
Celé dlouhé týdny se pak Haruka zdál dost zadumaný. Došlo to tak daleko, že si toho všimla i jeho chůva Asunaru a občas ho tiše pozorovala. Najednou mladý dědic rodu Kuriyuki projevil dokonce i zájem o politiku. Ptal se svého otce na situaci a vztahy s ostatními rody a nejvíc ho zajímal rod Sadawa, o kterém se nedozvěděl nic hezkého. Dříve ho politika nijak nezajímala, naopak mu přišla nudná a otravná, ale nyní potřeboval veškeré informace, aby mohl sestavit vhodný plán a svou touhu po nich maskoval jen mladickou zvědavostí.
Se sestrou se sice nadále vídal, ale nemluvili o ničem osobním, ani o jejich budoucím setkání ve svatyni. Spíše řešili denní, hloupé záležitosti, jako třeba proč si Asunaru najednou změnila účes, nebo proč kuchař přidal více koření do jídla. Nic nenasvědčovalo tomu, že by Haruko nějak stavěl plán útěku nebo něco podobného. Dny však plynuly velmi rychle. Haruko se snažil zlepšit své dovednosti s mečem, ale stále dost zaostával v tomhle ohledu za svou sestrou a to ho opravdu rozčilovalo.
Co bylo ale překvapivější byl fakt, že Hiromi našla svého bratra několikrát v blízkém rozhovoru s jednou ze svých služek Ayako. Netušila proč najednou Haruka projevil o tuto mladou služebnou zájem, ale když opatrně zkoušela nadhodit toto téma, Haruka se o tom odmítl bavit. Nepřipadal své sestře ani zamilovaný, takže z bratrova chování byla dosti zmatená.
Haruka však byl opravdu výtečný stratég a celé ty dny nemyslel na nic jiného, než aby stvořil plán, který bude dokonale fungovat. Aby své sestře umožnil její život s milovaným mužem. A takový plán rozhodně nemohl být úspěšný bez obětí, bez riskování i bez výčitek svědomí.
Tak jako před několika týdny se i tento večer Hiromi pečlivě ustrojila a krátce po večeři rodičům jako vždy oznámila svou touhu navštívit svatyni, aby se pomodlila. Její víra a mírná povaha, kterou rodičům vždy ukazovala, nenasvědčovala ničemu nekalému. Kdyby jen otec věděl, že se tam tajně schází každý měsíc se svým učitelem, oba by je asi nechal setnout.
Proto s tím neměli její rodiče žádný problém. Svatyně nebyla daleko a nehrozilo zde žádné nebezpečí. Jen je trochu mrzelo, že Haruka sestřinu víru nesdílí. Nikdy neprojevil zájem se k sestře připojit. Ale možná to tak i bylo dobře, konečně bylo něco, co oba dva nesdíleli.
Haruka i ten večer byl velmi tichý, v jídle se nimral tak úspěšně, až ho matka okřikla. I Hiromi se o svého bratra začínala bát. Jeho chování poslední dny...děsil jí, měla o něj strach. Litovala toho dne, kdy Haruka zjistil pravdu. Nikdy mu takové starosti na bedra nechtěla uložit. Připadala si v tu chvíli opravdu sobecky. Kdyby jen tušila, co se jejímu bratrovi honí hlavou asi by se zděsila mnohem více.
Vyrazila když se v domě rozsvěcely lucerny. Úplněk jí svítil na cestu a byť nebylo kam pospíchat, hnala koně dost rychle. Věděla, že Munataka-sensei tam již bude čekat. Vždy vyrážel o pár hodin dříve, aby to nebylo nijak podezřelé a čekal na ní. Koně nechala na svém obvyklém místě a schody nahoru skoro vylétla a dokonce o pár i zakopla. Jakmile ale stanula v zahradě chrámu a viděla svého milovaného, její srdce se rozbušilo ještě více. Vlétla mu přímo do náruče, byť to nečekal. Byla to jejich chvíle, i když krátká a ukradená, tuhle malou chvíli se svět naprosto zastavil a v nastalém tichu bylo slyšet jen dvě srdce, které tloukly pro sebe.
Hiromi však po té, co se nabažila náruče svého milovaného i jeho rtů mu sdělila, že dnes se jejich tajné schůzky zúčastní i Haruka. Musela mu vše pečlivě vysvětlit a i když se to Munatakovi příliš nelíbilo a nepřál si, aby jim Haruka jakkoliv pomáhal, své milované nemohl říct ne. On, na rozdíl od Hiromi znal mladíkovu děsivou stránku. Při hodinách filozofie či strategie, které vedl jeho otec se ukazovaly jeho dost extrémní názory, které někdy šokovaly i jeho otce. Několikrát toho byl svědkem. A byly to právě tyto chvíle, kdy si byl naprosto jistý a nemohl si dvojčata nikdy splést. Protože Harumi byla moudrá, ale rozvážná. Snažila se vždy najít nevhodnější řešení problému pro všechny strany. Měla velké srdce a nádhernou duši, plnou lásky, pochopení a obětavosti.
Ta chvíle, která byla jen jejich však netrvala ani půl hodiny. Brzy oba zaslechly tiché kroky.
Haruka nijak na rozdíl od těchto dvou nespěchal. Jakmile je viděl v obětí, musel si pod rukávy dlouhého kimona sevřít pěst. Znovu si opakovat, že udělá vše pro to, aby byla jeho sestra šťastná.
Proto když se na něj upřely dva pohledy, plné lásky, ale také strach, bylo na čase říct jim alespoň základní část svého plánu. Říct vše jim však samozřejmě nemohl.
"Nechci svou sestru vidět umřít. A nevím...jestli se o ni dokážete postarat, Munataka-sensei. Ona však svou lásku již našla a já chci, aby byla šťastná, aby se usmívala, aby vždy zůstala plná života, aby kolem ní běhalo spousta malých krásných dětí a aby žila v míru s někým, koho opravdu miluje."
Oba dva zamilovaní na něj hleděli trochu zmateně, ale s jasnou úctou. To co nyní řekl pobavilo především Hiromi, která kývl na souhlas a v jejích očích se zračilo odhodlání tohle vše získat po boku svého Munataka-sensei. Ale zračily se v nich i slzy.
"Pokud chcete být spolu, uděláte co vám řeknu, přesně do puntíku. Hiromi....pokud jsi připravená vše opustit, své jméno, otce a matku, mě... pro svou lásku, nebudeš se moci vrátit."
Hiromi zadržela dech u bratrových slov. Dobře věděla že nechtěla nic z toho opouštět, ale jiná cesta zde nebyla. Vdát se za starého tyrana, kterému bude muset porodit dítě, už jen ta představa jí zvedala žaludek. Byla rozhodnutá, že kdyby k tomuto došlo, o svatební noci skočí z okna hradu, aby tomu osudu utekla. A Haruka to věděl. Proto chvíli mlčela, než kývla.
"Ano, chci! Protože ty, i matka sz otcem, náš rod i země zůstanou navždy skryti v mém srdci."
"V tom případě sis zvolila svůj osud. Teď oba poslouchejte. Za měsíc se bude konat podzimní rovnodennost, Shubun. Festival zde ve svatyni. Přijde celé město....tehdy to provedeme. Tedy....
Přesně týden před festivalem podá Munataka-sensei žádost o odchod u mého otce. S tím, že se chce věnovat výuce chudých dětí měšťanů. Sensei bude trvat na svém odchodu, byť mu otec nejspíše nabídne zvýšení platu. Se svým sluhou odejde Munataka-sensei ještě téhož dne večer."
"Haruko....já nemám žádného sluhu."
"To můj otec neví."
Haruka se zahleděl na svou sestru. Byla od chlapce k nerozpoznání, byla zručnější s katanou než on sám. Dokáže předstírat i sluhu, to bude pro ni jednoduché. Stačí ukrást nějaké oblečení jednomu ze sluhů. Také si musela ostříhat vlasy, aby více vypadala jako mladý chlapec. Munataka-sensei mohl mít sluhu, nikoho by to nepřekvapilo. Odejdou pod rouškou večerního šera. Nebylo možné, aby Hiromi někdo poznal.
"Ale Haruko, co bude s tou svatbou. Když zmizím, otec pošle..."
"Ty nezmizíš, zemřeš!"
Žádné komentáře:
Okomentovat