S tou pokrývkou se šlo opravdu špatně, takže si ji chudáček
přišlapoval jako svou svatební vlečku a jednou dokonce měl co dělat, aby se
nezřítil na zem. I přesto byl tvrdohlavý a rozhodnutý získat zpátky své
oblečení i za cenu něčího života.
Když konečně dohopkal ke dveřím koupelny, povšimnul si že je otevřená. Opřel se
o dveře a hledal svou malou hromádku šatstva, ale nic nenacházel.
Já ho nesnáším, kam to schoval. Já ho..já ho... .Pak mu ale oči zabloudili na
postavu ve sprše a musel se hodně zhluboka nadechnout. Sice kolem sprchy byla
skleněná zástěna kouřové barvy, ale popravdě toho moc nezakrývala jak by měla.
Takže měl mladík krásný výhled na vypracovanou postavu, po které stékal proud
horké vody.
Ani se nesnažil odvracet pohled, prostě to nešlo. Líbilo se mu co vidí. Jen
neměl odvahu udělat cokoliv dál. A co taky? Mám snad jít za ním? Rychle zavrtěl
hlavou. Ale pak mu hlavou bleskla ta nádherně vzrušivá představa. Zatajil dech
a pak se rychle otočil k odchodu. Ale nedokázal své nohy přinutit aby se
pohnuly. To byl celkem problém.
Peter už o něm nějakou chvíli věděl, ale rozhodl se vyčkat jestli mladík půjde
za ním dobrovolně nebo ne.
Jak se zdálo tak tam asi zamrznul.
"To tam budeš tak stát nebo mi půjdeš umýt radši záda"?
Michail se rozhodl neodpovídat. Snažil se být momentálně neviditelný.
Ale postava za zástěnou se otočila přímo směrem k němu.
"Pojď sem za mnou, je tu teplíčko. Tam venku tě ještě ofoukne".
Michail už měl pěkný vztek, který ještě umocňovalo to že se jeho tělo zase
začalo vzrušovat.
"A čí je to asi vina že mě ofoukne? Koukej mi vrátit oblečení a bude mi
fajn".
Ze sprchy se ozval pobavený hluboký smích.
Michail věděl, že za Peterem nemůže. Ne v tomhle stavu. Zaklel a podíval se na
vybouleninu ve svém rozkroku.
"Copak je Mišáku? Bojíš se mě? Já přece nekoušu". I když bych
mohl...radši ne. Nechci ho vyplašit.
"Nebojím, jen...jen se mi nechce sprchovat se spolu s tebou".
"Proč ne"?
"Prostě proto"!
To byla teda opravdu vše říkající odpověď.
"Zbabělče"!
To už Michaila velmi namíchlo. Co si to dovoluje mi tu
nadávat do zbabělců amík jeden nevychovanej.
Proto si to přirázoval vztekle až k zástěně a pořádně na ni zabušil. To však
byla pěkně velká chyba, protože na to Peter zrovinka čekal.
Když se Michailovi zdálo, že to Peter neslyšel, chtěl zabušit ještě jednou, v
tom ale...
Dveře zástěny se prudce odsunuly, Peter s rychlostí kobry chytil mladíka prudce
za ruku a násilím ho strhnul za sebou do sprchy. Michail jen něco vypískl a
zkoušel se vykroutit, ale sevření bylo pevné.
Když si Peter povšimnul, že má kolem beder omotanou pokrývku, okamžitě ho z ní
vybalil a hodil ji ven před sprchu. Tak se mi to líbí maličký. Jen a jen můj.
Chlapec na něj koukal vytřeštěnýma očima a ještě se nestihl vzpamatovat a už se
ho jal muž prudce líbat. Bylo to tak rychlé, tak prudké...Michail nestačil ani
popadnout dech a už se ocitl namačkaný na studených kachličkách. Snažil se něco
říct, ale Peter mu to nedovolil. Už mám dost všech těch zbytečných řečí a toho
dohadování.
Když však chlapec cítil jak mu Peter klouže rukou po celém
těle a začíná se věnovat jeho hýždím vyděsil se. Až teď si uvědomil že je úplně
nahý a muž před ním taky. Zrudnul jako rajče s úpalem a snažil se Petera od
sebe odstrčit. To však mělo spíše opačný účel. Peter se přivinul ještě blíž a
tím vzal mladíkovi poslední kousky odvahy k obraně.
Michail cítil Peterovo horké tělo, jeho kůži, jeho dech na krku, jeho ruce,
které ho zkoumaly a taky si uvědomoval že cítí jeho vzrušení, které ho tlačilo
zrovna tam kde by nemělo. Přišel další dech beroucí polibek, při kterém
skončila Peterova ruka jen tak nenápadně v Michailově rozkroku. Chlapec to
komentoval jen táhlým zasténáním.
Bylo jasné že teď už se bránit nebude, protože jeho tělo toužilo po tom aby se
ho dotýkal.
"D..dost"!
"Ne! Já teprve začal".
To ale už Michailovi předvedl názorně. Chlapec se musel zapřít o kachličky aby
se vůbec udržel na nohou. Tohle by mi dělat neměl. Ale když se jal jeden
Peterův prst sklouzávat až k jeho hýždím ovládla Michaila panika. Snad
nechce...ne já nechci!
Peter cítil jak se chlapec zase rozklepal a chce mu utéct. To však nechtěl
dopustit. Přimáčkl se tedy na jeho mladé horké tělo vší silou. Michail jen
vyjekl. Nevadilo mu že se ho Peter snaží vměstnat mezi kachličky. Co mu vadilo
byla jeho tvrdá erekce, která mu tlačila do podbřišku.
"Nebojuj se mnou maličký". Zavrčel mu Peter do pootevřených úst.
"Já ...já to takhle nechci"!
Michailovi se chtělo začít plakat. Tohle ne, proč je ke mě tak hrubý? Když
ucítil jak se mu muž snaží roztáhnout nohy, které se on snažil držet křečovitě
u sebe, přišel konečně na způsob jak se vyprostit. I když trochu nedobrovolný
způsob. Prostě mu podjely nohy na kluzké mokré podlaze a sesunul se k zemi.
To konečně Petera probralo z jeho poblouznění a až teď si uvědomil co chtěl
udělat.
Koukal na Michaila úplně vyděšeně. Jak k tomu mohlo dojít, co jsem to udělal?
Nechtěl jsem ho nutit, ani mu ublížit a přitom jsem ho málem znásilnil?
Michail zatím seděl na zemi a proud vody mu dopadal přímo na hlavu. Sklopil oči
dolů, nechtěl se dívat Peterovi do tváře a přitáhl si kolena až k bradě. Seděl
tam jako uzlíček neštěstí. Neplakal, mlčel.
"Já...omlouvám se, nechtěl jsem..".
Ale to už Michail vystřelil ze sprchy nadsvětelnou rychlostí. Cestou si stačil sebrat ze země svou pokrývku a zmizel v útrobách bytu.
Peter si začal nadávat těmi nejhoršími a nejsprostějšími nadávkami které znal.
Pak si otočil páku sprchy na studenou a nic dál už vnímat nechtěl. Začal si uvědomovat a to dost bolestně že svůj chtíč naprosto neovládá. Mohl jsem mu ublížit, málem jsem udělal něco čeho bych do smrti litoval. Zradil jsem ho. Slíbil jsem že mu neublížím. Začal opravdu mlátit čelem o tvrdé kachličky.
Žádné komentáře:
Okomentovat