Kapitola 06

Od toho dne jsem se bazénu vyhýbal. A nejen bazénu, ale i Danymu. Oba jsme se snažili nějak se vzájemně vyhýbat, i když to v tak malém domě byl celkem problém. Proto jsem se zdržoval často u Laury, která už mě po třech den měla taky plné zuby, jelikož její nový přítel na mě značně žárlil. Marně jsem se mu snažil vysvětlit že s Laurou nic nemám, že bych radši přefiknul jeho. V noci jsem se potloukal po barech s kamarády, ale už jsem si dával pozor, abych se tolik nezřídil i když jsem měl chuť. Velkou chuť.
Vracel jsem se domů pozdě a mamka se na mě netvářila moc hezky. Snažila se se mnou promluvit. Vyptávala se co se děje. Co jsem ji jen mohl říct?
"Floriane já...mám o tebe strach. Nevím co se to s tebou děje."
"Nic se neděje mami, jdu si lehnout."
"Ale Flo...."

Vracet se znovu do toho pokoje, kde byl i on bylo utrpení. Pokaždé když jsem ho viděl, cítil jsem se jako ten nejhorší vyvrhel. Už jsem si nenalhával že mě fyzicky nepřitahuje. Ba naopak. Moje erotické sny se stále vracely s ním v hlavní roli. Někdy večer jsem se musel ujišťovat že ta malá zrůdička spí a neleze mi v bujných představách pod deku a nedělá tam neplechu.
I když...co si budeme povídat, byl bych rád.

Další týden uběhl jako voda a já se musel zavírat v koupelně čím dál déle. Tak jako dnes ráno. Když jsem otevřel dveře koupelny a ještě jsem cítil tu horkost z právě prožitého uspokojení, jenž jsem si sám musel přivodil, Dany ke mě vzhlížel těmi zelenými smaragdy. Jeho pohled byl toho rána něčím jiný. Přimrazil mě v těch dveřích. Nevěděl jsem co se děje, dokud můj pohled nesjel po jeho nahé hrudi až k jeho spodkům, ve kterých se rýsovala velká boule.
Možná že jsem se v duchu tak démonicky rozesmál, že to šlo na mně vidět. Takže problémy s raním stáním nemám jenom já? I když já vím z čeho to mám, ale co způsobilo tohle vyboulení?
Na rtech mi pohrával škodolibý úsměv a tak jsem neodolal si jen tak rýpnout.
"Copak je bráško? Chceš s tím pomoct"?
Neodpověděl jen mě propaloval pohledem. Dobře tak mi úsměv zmrznul ve vteřině. To napětí mezi námi sálalo po celé místnosti. Žádné odseknutí či pojmenování mě hospodářským dobytkem? Co se děje? Všechno mi říkalo ať ustoupím a přestanu koupelnu blokovat. Ty jeho oči, takový prosebný pohled. Mrazilo mě z toho v zádech.
Už nemůžu, už to nezvládnu déle. Jeho pohled říkal ať to udělám a já nemohl odolat.
Chytil jsem ho za ruku a prudce vtáhl do koupelny, než jsem zabouchl za námi dveře a natlačil ho na ně. Neprotestoval ani se nebránil. Proč proboha? Proč mě nezastavil?
Díval se mi přímo do očí a odhodlání z něj jen sršelo. Mohl kdykoliv říct dost a já bych i možná přestal.
"A...a co když jo"?
Jeho hlas zněl tiše, veskrze spíš kuňknul a trochu zčervenal. Byl tolik roztomilý v tu chvíli.
Víc už říkat nemusel. Nebylo třeba. Sklonil jsem se a opatrně přejel přes jeho rty těmi svými. Obdivoval jsem jeho odvahu. Neuhnul, ani mě neodstrčil. Políbil jsem ho tedy. Dlouze jsem se mu přisál na rty a okoušel opojnost a sladkost těch heboučkých rtů. Cítil jsem jak se zachvěl, když má ruka sjela na jeho hruď. Dál jsem se neodvažoval. Nevěděl jsem jestli mi to dovolí.
Ale polibek mi chtivě opětoval i když byl trochu neohrabaný.
Moje tělo hořelo touhou. Chtěl jsem si ho vzít. Teď, tady a bylo mi navýsost jedno, že je to nevlastní bratr. Bylo mi jedno všechno.

Užíval jsem si jeho nádhernou bělostnou kůži, citlivost jeho bradavek. I přes to, že jsem se mu snažil vklínit jazyk do úst, cítil jsem jak sem tam zasyknul vzrušením. Vyboulenina v jeho rozkroku nabyla poměrně velkých rozměrů a můj úd se také probouzel k životu. Nijak se mě nesnažil dotýkat, jen držel.
Když jsem mu pevně stiskl rozkrok vyjekl leknutím a kousl mě do jazyka. Musel jsem se odtáhnout i když nedobrovolně.
Oba jsme byly zadýchaní jako kdyby jsme běželi maratón. Zkoumali jsme pohledem svá těla. Viděl jsem jeho fascinující úšklebek.
Uvažoval jsem co bude dál. Nedokázal jsem určit co udělá jako další krok a tak jsem vyčkával.
"Bolí to?"
"To přežiju."
"Měl bych odejít."
"Měl bys."
Ale jelikož teď on blokoval dveře byl odchod nemožný. Proto jsem se nerozpakoval a znovu se přiblížil. Namačkal jsem se na něj celým tělem a prudce mu strčil koleno do rozkroku a začal ho dráždit. Dany zvrátil hlavu a snažil se vydržet a nesténat. Ale přeci jen se mi z něj povedlo vydolovat pár prudkých popadnutí dechu, které se daly považovat za vzdechnutí.
Neptal jsem se jestli se mu to líbí. Jeho tělo mi to samo prozradilo. Byl úžasný, tak vláčný a vášnivý. Neuvěřitelný. Dostával jsem se rychle do varu, až jsem se prostě rozhodl pokročit. Stáhnul jsem mu boxerky a zajel do světlého houští v jeho rozkroku. Propnul se proti mně, sotva popadal dech a pevně se chytil mého ramene. Chtěl to. Proto jsem na nic nečekal a začal jsem ho laskat rukou. Jemně jsem ho svíral a pomáhal mu v uvolnění. Podjížděly mu nohy, ale povedlo se mi ho udržet na dveřích koupelny. Netrvalo to ani moc dlouho. Byl příliš vydrážděný a po chvíli jsem ucítil prudké škubnutí a pak to lepivé horko, když vyvrcholil.
Ustoupil jsem a nechal ho po zádech sjet po dveřích na chladné kachličky koupelnové podlahy. Neodvažoval se na mě podívat. Jeho tvář byla rudá jako mák a sám přerývaně dýchal. Očistil jsem se a hodil mu ručník. Sám jsem cítil že bych potřeboval také pomoci. Ale věděl jsem že by to neudělal. Ani nemohl ve svém stavu.
"A prej že to ve stoje nerad co"?
Nevím proč jsem měl potřebu to říct. Nikdy jsem nebýval tolik ironický. Znevážit tu krásnou chvíli, kterou jsme spolu prožili. Ale nějak jsem prostě musel. Uštědřit mu tohle poučení. Sám si o to řekl, do ničeho jsem ho nenutil.

Nechal jsem ho sedět v koupelně a dal mu možnost, aby se vzpamatoval. Sám jsem se odvlekl do postele a pár tahy dokončil co jsme v koupelně začali, nebylo to ani tak těžké.
Poté když jsem uklidnil svá rozklepaná kolena, rychle jsem se oblékl a schválně při odchodu práskl dveřmi, aby to slyšel a věděl, že jsem odešel.
Připadal jsem si jako kdybych měl na čele nálepku s nápisem "uspokojil jsem svého brášku". Doufám že to nikdo nepozná.
Zahvízdal jsem na Filutu a vzal ho na dlouhou procházku po městě a parkem. Musel jsem si vyčistit hlavu.
Když jsem si odmyslel že Dany mě k tomu dohnal, to jeho věčné provokování, zbyl jen ten prosebný pohled zelených očí, které ve mě udělali bezednou díru, která pohlcovala vše. Ten pohled do smrti nezapomenu. A přes to všechno jsem toho nedokázal litovat. Nedokázal jsem se cítit jako ten špatný. Líbilo se mi to. Moc se mi to líbilo. A pokud on bude tvrdit něco jiného tak je lhář.

 -------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nevěděl jsem co budu dělat. Mohl bych sám sobě tvrdit, že se to nestalo, že to byla jen moje bujná fantasie. Ale dokázal bych tomu uvěřit? Stále jsem cítil chuť jeho rtů. Chtěl bych je líbat znova. Tak opojné. Musel jsem si tiše vzdychnout. Fakt že Dany byl zakázané ovoce ho činilo ještě více sexy a mě více zatemňovalo zdravý rozum. Zpátky domů jsem se vrátil po dvou hodinách bloudění. Ale jen proto, abych tam zanechal svého pejska a znovu se vykradl. Posbíral jsem si pár věcí do tašky a doufal jsem že zmizím nepozorován. Připadal jsem si jako zloděj. Ukradl jsem něco moc cenného, něco co mi nepatřilo. Ale u dveří mě zamrazil jeho hlas.
"Kam jdeš?"
Nebyla to zvědavá otázka, ani nezaujaté dotazování jak jsem čekal. Bylo to takové tiché pípnutí. Zůstal jsem stát a ani se nepohnul. Pokud se otočím a podívám se na něj, bude ze mě solný sloup. Uvažoval jsem jak budu reagovat. Co jsem mu jen měl říct? Utíkám od tebe protože mě nehorázně vzrušuješ a chci s tebou provozovat sex? Ne to je dlouhé to bych nevykoktal. A tak jsem zvolil tu nejhorší možnou variantu. Ignorovat ho. Vyšel jsem ven ale následoval mě.
"Na něco jsem se ptal! "
Tón jeho přeskakoval, jako kdyby mu bylo do breku. Pochop to sakra, nemůžu zůstat. Ne s tebou tady. Příliš mě dráždíš a já mám taky jenom jedny nervy.
"Co je ti do toho."
Trhalo mi to srdce takhle ho tam nechat stát před domem. Nejsem sice z cukru ale...měl jsem chuť ho obejmout. Říct mu že...co? Že ho chci do postele? Že se ho chci dotýkat a milovat se s ním dnem i nocí? Co jsem to za hlupáka. Nevím proč mi to v té koupelně dovolil. Nerozuměl jsem jeho chování. Jednou na mě hází psí očka, že by roztál i ledovec a jindy je zase protivnej až na půdu. Pak mě zase sexuálně provokuje a svádí...nevím co z toho si mám vybrat. Co z toho je opravdu on?

Zamířil jsem do Modré opice. Sice bylo brzo na nějaký mejdan a takhle po poledni se tam ani nic nedělo, ale přesto jsem si musel dát pivko. Seděl jsem tam dlouho než se tam postupně začali scházet známí. Neměl jsem moc náladu na společnost, ale nakonec jsem se k nim přidal. Brzy můj pohled upoutal ten kluk u baru. Civěl jsem na něj několik minut. Naprosto bez ostychu jsem ho svlékal pohledem. Věděl jsem kdo to je. Neznal jsem sice jeho jméno, ale byl v tomhle baru známý. Známý nebyl kvůli svému tanečnímu umění, i když vrtět se uměl skvěle, což o to. Ne tenhle mladík byl takříkajíc společník pro všechny. Prostě sprostě půjčovací děvka. Jeho pověst jsem znal. Většinou jsem se takovým typům vyhýbal velkým obloukem. Přeci jen jsem byl asi moc velký romantik a sex na jednu noc mě nelákal. Dnes jsem však změnil názor a připojil se k němu na baru. Koupil jsem mu pití. Přijal ho. To bylo vše. Nebylo nutné cokoliv říkat. Stačila jen řeč těla.

"Tanec?"
"Rád."
Chvíli jsme spolu tančili. Nevynechal příležitost se o mě otřít. Koupil jsem mu drink a to znamenalo, že mám zájem s ním něco mít. Tak to tu prostě chodilo. Dali jsme si ještě jeden ploužáček. Nemluvili jsme spolu. Neměl jsem na komunikaci náladu. Jen jsme tančili. Políbil mě a já nic nenamítal. Nechal jsem ho. Necítil jsem to co s Danym, prostě to bylo jiné. Žádná spalující vášeň jenž by trhala mé tělo.
Po tanci na mě přátelé volali. Veskrze dívky ze cvičáku a pár kluků, kteří jako jedni z mála věděli o mé orientaci a respektovali ji. Asi mě neviděli s tímhle klukem rádi. Nedivil jsem se jim. Není to můj styl ale dnes...dnes to prostě potřebuju.
"Jak se jmenuješ?"
"A je to tak důležité?"
"Vlastně ne."
Rozesmál jsem se tomu. Byl hezký, co si budeme povídat. Chvíli mě sledoval a pak mě chytil za ruku a táhl mě pryč. Nijak jsem mu v tom nebránil a smál se dál. Odvlekl mě na záchodky. Mohl jsem to čekat. Strčil mě do jedné z kabinek a přitiskl ke zdi. Začal mě znovu líbat a já mu dravě odpovídal. Strčil mi ruce pod tričko a začal mě hladit. Líbilo se mi to. Ale jeho oči...ne, to nebyly ty, které jsem chtěl aby se na mě dívaly. Byly mandlově hnědé, žádná jiskrná zeleň. Na chvíli mě to odradilo. Proč jsem si jen přestavoval kštici světlých delších vlasů a zelené smaragdy?

"Co je, ty nechceš?"
Přejel mi rukou přes kalhoty po rozkroku a jen se rozesmál. Odpověděl si sám. Chtěl jsem. Jen jsem prostě....chtěl jsem aby místo toho kluka byl Dany. Toužil jsem, aby se mě taky dotýkal. Ale to se nestane. Nesmí. On je pro mě tabu, nesmím s ním nic mít.
Deptalo mě to. Ale nemohl jsem na to teď myslet.

Cítil jsem jak mi hbitá ruka zajela do kalhot a sevřela můj úd. Zasténal jsem a oddal se jeho dráždění. Sundal mi kalhoty a klekl si ke mně. Divoce mě pohltil do úst a já měl co dělat, aby se mi nezatemnilo před očima. Namačkal jsem mu hlavu do svého rozkroku a donutil ho, aby si můj úd vzal hlouběji. Sténal jsem a zatínal mu ruku do vlasů. Ale po chvíli se přeci jen odtáhnul. Něco jsem vztekle zabručel. Chytil jsem ho za ruku a opřel ho o stěnu. Hned jsem se jal rozepínat mu kalhoty a cítil jsem jak se na mě dívá. Smál se. Nevím proč, nebo co mu na tom přišlo směšné. Urazilo mě to, ale nepřestal jsem. Jeho smích mě víc vyburcoval. Nechal jsem mu spadnout kalhoty ke kotníkům a roztáhl mu nohy.
Ale nastal malý háček. Nemohl jsem najít kondom. Vrčel jsem jako vzteklý pes. Nerad jsem čekal. Ale bez něj bych s tímhle poběhlíkem nešel, na to jsem se měl moc rád. Nakonec jsem prohledal i jeho kalhoty. Takovou zásobu kondomů po kapsách nemají ani prostituti. Jak vidno připraven na všechno. Jen jsem se tomu ušklíbnul.
Neměl jsem problém do něj vniknout. Byl krásně volný a roztažený. Hned jsem sladil své pohyby a užíval jsem si jeho kňučení a sténání. Po chvilce začal škemrat ať přitvrdím, ať ho klidně i uhodím, že ho to rajcuje. Ale to já nemohl. Nikdy jsem nebyl na tyhle ty praktiky. Přeci jen se mi ho po chvíli povedlo uspokojit laskáním jeho údu a svíráním jeho varlat. Prudce se proti mě pohnul až jsem sám vykřikl bolestí, jak jsem to nečekal a jeho tělo mě pevně sevřelo uvnitř. Vyvrcholil s hlasitým výkřikem a já ho tiše následoval. Chvíli jsem se o něj zůstal opírat, než jsem mohl zase popadnout dech a vyklouznout z jeho útrob.

Po tomhle rychlém dostaveníčku jsem se očistil kusem toaletního papíru a pomohl jsem i jemu. Nevím proč, prostě jsem byl asi gentleman. Oblékání mi dalo zabrat. Strčil mi do kapsy od kalhot svoje telefonní číslo. Nijak jsem to nekomentoval. Jeho lišácký uspokojený výraz mluvil za vše.
"Líbilo se mi to, moc. Když si to budeš chtít zopakovat zavolej."
Jeho blažený svůdný úsměv mě už nedokázal oslnit. Byl jsem vystřízlivělý z toho poblouznění.
Neměl jsem chuť už se vracet do baru. A domů jsem jít nemohl.
Vydal jsem se tedy do posledního možného útočiště.

Bylo už po půlnoci a tak jsem nevěděl jestli mi otevře. Zvonil jsem dlouho, ale nakonec se ve dveřích ukázala rozespalá a rozcuchaná tvář Laury. Párkrát na mě zamrkala a protřela si oči.
"Co tu proboha děláš? Víš kolik je hodin?"
Ale má odpověď nepřišla, což Lauru dostatečně probudilo. Sjela mě od hlavy až k patě.
"Ty teda vypadáš. Tak pojď."
Vpustila mě dovnitř a na nic se neptala. Byl jsem ji tolik vděčný.
"Smrdíš. Pokud tu chceš zůstat gauč je volný, ale mazej pod sprchu, čuchat to nebudu".
Souhlasil jsem. Byl jsem jako robot. Kdyby řekla skoč z okna skočil bych. Moje samostatná vůle odešla. Po sprše jsem se usadil na gauči.
"Děkuju ti, já...já ti to vysvětlím...zítra."
"No jen aby."

Usnul jsem brzo. Byl jsem unavený a bolela mě hlava. Přitáhl jsem si deku až k bradě a zahrabal se pod ní. Laura mě chvilku ještě pozorovala než odešla zpátky do svého pokoje. "Dobrou noc."