Kapitola 10

Slunce konečně vysvitlo a ozářilo bílou sněhovou peřinu, která se rozkládala všude kolem. Krásně se v prvních ranních slunečních paprscích třpytila.
Z pokoje na konci vykoukla světlá rozcuchaná kštice vlasů. Po té se objevil i rozespalý obličej mladíka. Odvážil se vystrčit ze dveří jen hlavu, aby zkontroloval situaci. Musel si být jistý že ho nikdo na chodbě nepřekvapí až půjde do sprchy. Jakmile zjistil že je vzduch čistý, rychle sebral ručník a přecupital rychlými krůčky na druhý konec chodby ke dveřím s cedulkou "SPRCHA". Ještě naposled se rozhlédl. Připadal si jako zloděj co jde krást nějaké velké umělecké dílo.

Chtěl si být ale jen jistý že je na chodbě sám. Nevěděl jestli by se dokázal podívat Peterovi po té noci, plné snů o něm do očí. A vůbec jak by se mu dokázal ubránit, kdyby měl zase líbací náladu.
I Peter byl dávno vzhůru a stál u okna. Moc se večer nevyspal, pořád musel o Michailovi přemýšlet. Nakonec se však rozhodl svou mysl dále netrápit a nechat věcem volný průběh. Bude to pro něj ale těžké, protože rád věci do detailů plánoval, bavilo ho to. Ale teď ani nevěděl co bude zítra. Nevěděl jak si poradí s pokušením, které mladík skýtal. Podlehne mu? Ano, je to jen otázka času, to věděl dobře. Ale přesto si to stále nechtěl připouštět. To že ho pobláznil takový malý....
Pak ale uslyšel na chodbě kroky. V první chvíli měl chuť pootevřít dveře a zjistit jestli je to Michail. Ale pak sám nad sebou zakroutil hlavou. Ten má určitě ještě půlnoc. Vždyť bylo teprve po šesté hodině.
Měl nevrlou náladu, tak se rozhodl že jen jedna věc mu může pomoct. Sprcha.
A tak se vydal s ručníkem přes ruku chodbou. Když však zjistil že už mu ji někdo obsadil jeho nálada spadla pod bod mrazu. Rozhodl se počkat. Pomalu podupával nohou a jeho trpělivost mizela závratnou měrou.

Navíc ten někdo ve sprše si začal hlasitě prozpěvovat. Tak to už bylo na Petera opravdu příliš a tak zabouchal pěstí do dveří.
Michail se polekal a upadlo mu mýdlo, které se pokoušel po zemi chytit. Proč musí být to mýdlo tak kluzké... A pak už Peter venku na chodbě slyšel pěkně sprosté klení v ruštině. To jak Michail při honbě za mýdlem uklouzl a natáhl se ve sprše jak dlouhý tak široký.
A tehdy to Peterovi došlo. Už podle toho klení ( které bylo více jak hlasité ) poznal kdo mu zabral sprchu. Povzdechnul si. To mě nemohl taky přizvat? Vydrhnul bych mu záda nebo i něco jiného. A Peter se začal zaobírat představou sebe a Michaila ve sprše. Jak voda smáčí jejich nahé těla, jak se k sobě tulí a vášnivě se líbají. Jak....
Najednou se dveře od sprchy rozrazili a Peter měl co dělat aby při svém zasněném stavu uhnul dřív, než by dostal dveřmi do obličeje. První co Peter viděl byla hromada páry co se řinula ven.
A pak ho uviděl. Skoro zapomněl dýchat. Mladík měl na sobě jen bílé spodní prádlo a přes hlavu ručník. Po jeho krásném těle ještě stále stékaly neposedné kapky vody. Peter měl co dělat aby zadusil to zasténání co se mu vydralo ze rtů. Ale bylo mu jasné že Michail o jeho přítomnosti neví, protože toho přes ten ručník moc nevidí.
Ale rozhodl se že tentokrát mu jen tak lehce neuteče. Ne teď když je přede mnou polonahý a já tak vzrušený.
Proto se mu postavil do cesty.

Michail zapomněl dávat pozor. Ta sprcha ho tak krásně uvolnila ( a to ve všech směrech ). Bylo to moc příjemné. Ucítil závan studeného větru z chodby a naskočila mu husí kůže. Ale měl pocit že to není jen z toho chladu. A měl pravdu.
Protože když si to chtěl zamířit zpátky do svého pokoje i s ručníkem přes mokré vlasy do něčeho narazil. Začal to zkoumat rukama, když si uvědomil že to něco bude pravděpodobně spíš někdo.
Přejel rukou po jeho hrudi a bylo mu to jasné. Peter mu odhrnul ručník s obličeje a bez dalšího zdržování ho vášnivě políbil. Michail nestačil ani protestovat či cokoliv říct.
" Dobré ráno".
Když konečně Michail chytil dech už se chystal Peterovi pěkně vynadat.
" Co to k sakru zase děláš"? Ale Peter jeho otázku ignoroval a sehnul se k němu víc.
" Krásně voníš".
Michail zadržel dech, Peter byl příliš blízko. Konečně si uvědomil v jaké je situaci. Nic na sobě skoro neměl, byl rozehřátý ze sprchy a Peter byl tak lákavý, navíc měl košili do půlky rozepnutou a ležérně přetaženou přes kalhoty.
Proto Michail neodolal a vynutil si další polibek. Líbat se zrovna tady na chodbě, kde by mohl kdokoliv kdykoliv přijít bylo vzrušující.
Všechny Peterovi starosti ze včerejší noci byly ty tam. Teď mu bylo celkem jedno kde je hlavně že ho mohl líbat a že se Michail nebrání.

Michail to taky odmítl tentokrát řešit vzpourou. Právě se totiž vznášel na krásném obláčku. Cítil jak jeho ruce jednají sami a rozepínají Peterovi zbývající knoflíky na košili. Cítil že i Peter nezůstal chladný a jeho ruce se rozletěli po celém jeho těle.
Bylo to příliš vzrušující než aby se dalo odolat. Když si začal Peter pohrávat s jeho bradavkou vyklouzl mu tichý sten, který byl však umlčen dalším a ještě žhavějším polibkem. Michail věděl že ztrácí kontrolu. Nevěděl jestli je to dobře nebo špatně. To jediné co si uvědomoval že musí Petera zastavit než se na něj vrhne tady na chodbě.
" Počkej, přestaň, tady ne....někdo....někdo by mohl přijít".
Už jen ta jedna věta mu dala zabrat.
" Je mi to jedno"!
" Ale...ale..."
Petera už tahle hra na svádění nebavila. Už nechtěl čekat ani Michailovy ustupovat. Vezmu si ho hned teď a tady, možná to potom vyléčí tu touhu a konečně budu schopný myslet racionálně.
Proto Michaila přímo vtlačil do zdi a jal se ho líbat mnohem intenzivněji.
Jednou rukou sjel k jeho spodnímu prádlu. Michail zpanikařil. Snad nechce...ne to přece...
Ale jak se zdálo Peter chce a to hodně. Mladík už nevěděl jak se jeho šátravých rukou zbavit, zvlášť když se začali nebezpečně přibližovat jeho intimním partiím.
" Pusť mě".
Poprvé to znělo spíše jako zakňourání a tak to starší z mužů nebral na vědomí.
" Řekl jsem pusť!
To už znělo celkem autoritativně, což Peter od toho mladíka nečekal.
" Nebo co"?
" Kousnu tě"!

Hm...to už tu bylo, opakuješ se maličký".
Tohle opravdu nebyl pádný argument. A navíc teď opravdu neměl chuť se s ním dohadovat. Měl chuť na něco úplně jiného. Jeho chtíč nad ním převzal kontrolu.
Zajel chlapci rukou do trenýrek a to byla poslední kapka. To už Michail nevydržel a trochu ho nakopnul do holeně ( mohl mířit trochu výš ale nechtěl mu moc ublížit ). Bohužel bezvýsledně. Peter se rychle oklepal a pokračoval tam kde přestal.
To snad není pravda, ten chlap je horší jak přísavka, musím přijít na způsob jak ho ze sebe sundám dřív než se mi dostane, bože tam ne prosím.... ....
Pomoc....Pomoc....