Kapitola 9

Michail nemohl popřít svou únavu, i když se snažil sebevíc. Brzo se s paní domácí rozloučil a poděkoval ji za skvělé jídlo. Pak si to zamířil po schodech do pokoje. I Peter se rozhodl tajně vytratit a následoval chlapce do schodů. Když Michail po krátkém hledání nalez dveře, které hledal ucítil za zády něčí kroky. Nemusel se otáčet i tak věděl že ho Peter následuje. Trochu se tomu v duchu pousmál.
" Jak galantní že si mě přišel vyprovodit až k pokoji".
Stále se na Petera neotočil, jen zasunul klíče do dveří a odemkl.
Pak ucítil jak se mu mužovi paže ovinuli kolem pasu a celý ztuhl napětím. Ovanula ho jemná magická vůně a pak už jen cítil ctnostný polibek na šíji. Neubránil se tomu aby se jeho tělo nezachvělo, nevěděl jestli obavou nebo vzrušením. Peter
putoval od jeho šíje po krku a vychutnával si každý kousek odhalené pokožky. Cítil jak se chlapec chvěje. Neměl by to nechat zajít moc daleko, i když ho to velmi láká. Michail ho fyzicky přitahoval a on už dlouho nikoho neměl. Takže jeho sebeovládání v této situaci bylo celkem dobré.
" Přišel jsem si pro polibek na dobrou noc".

S tím chlapce k sobě otočil čelem a zkoumal jeho krásné rysy i jeho modré studánky.
" Opravdu? A nechtěl bys třeba ještě pohádku, nebo ti mám radši zazpívat ukolébavku"?
Michail se snažil udržet ironický výraz. Doufal že se tomu nějak vyhne. Už tam před hotelem zjistil že když ho Peter políbí úplně ztrácí soudnost. Nechtěl si to připustit, ale bylo stále těší mu vzdorovat. Chtěl si stále udržet trochu chladnou hlavu, proto se ho snažil odehnat výsměšným tónem v hlase. Bohužel se mu to příliš nedařilo, když ucítil jak si jeho ruce beztrestně putují po jeho zádech.
" No...pokud umíš zpívat rád si něco poslechnu, ale teď chci ten polibek"!
To znělo skoro jako rozkaz.
A Michail měl ve zvyku proti všem rozkazům se bouřit.
Jen si odfrknul a otevřel dveře do svého pokoje.
"Snad jindy"...
už si myslel, že se Petera pro dnešek zbaví, ale to se šeredně zmýlil. Ano když totiž Peter o něco doopravdy stál, něco chtěl, šel klidně i přes mrtvoly a nenechal se zastavit. A momentálně chtěl polibek. A nepochyboval o tom že ho dostane.
Proto dřív než Michail stačil dveře zabouchnout strčil do nich svou nohu. To chlapce překvapilo. Peter ho popadl za zápěstí a vytáhl ho zpět k sobě na chodbu.
" Co to sakra děláš"?!
" Už jsem ti to říkal. Chci polibek na dobrou noc, jinak neusnu. Neodejdu dokud ho nedostanu".
Tenhle jeho sebevědomí výraz Michaila rozzuřil. Co si sakra myslí? Nejsem jeho hračka a na jeho polibek mu kašlu a navíc....
Myšlenky se mu vypařili.

Peter už se nechtěl zdržovat nějakým vysvětlováním a mladíka prudce políbil. Samozřejmě že mu jen jeden polibek nestačil. Chtěl víc, chtěl prozkoumat Michailovy ústa. Bohužel mladík to nebral v potaz a odmítl ho pustit dál už tam venku před hotelem. I teď se Michail zatvrdil. Nejsem žádnej hej počkej, abys mi strkal jazyk do krku. Až já budu chtít tak ti to možná dovolím. Ale teď nechci.
Nastala vážná situace. Dva tvrdohlavý berani se do sebe zaklestili a ani jeden nechtěl ustoupit. Ale nemohli vyhrát oba. Michail se nehodlal podřídit a Peter nehodlal zase přijmout svou porážku.
Proto musel Peter rychle něco vymyslet. Horečně se snažil najít způsob jak mladíka přimět aby povolil sevření svých čelistí a pustil ho do svých úst. A pak mu vytanula v mysli znovu ta vzpomínka na ten polibek před hotelem. Udusit? Hm...bingo!!!
Konečně přišel na způsob jak Michaila k tomu donutit.
Někdy je prostě zapotřebí trocha bezohlednosti. Rukou, kterou doteď Michaila držel v šachu mu zacpal nos.

Pochyboval o tom že by mladík dokázal moc dlouho zadržet dech. Bude muset ustoupit pokud chce dýchat. Já jsem tak ďábelsky chytrý. Ano tohle byl dobrý trik.
Když si Michail uvědomil že je v pasti snažil se všemožně Peterovu ruku setřást. Věděl že ho ten mizera právě dostal. Neviděl cestu ven z téhle situace. Asi bude muset opravdu kapitulovat.
Vzdej to milej zlatej, bez vzduchu to nevydržíš a já nechci abys mi zmodral.
Michail neměl jinou možnost. Přestal se úplně bránit, ruce svěsil podél těla a konečně pootevřel trochu ústa aby chytil dech. Na tento okamžik Peter čekal. Okamžitě se zmocnil jeho úst a začal je pomalu a obezřetně zkoumat svým jazykem.
Ty parchante, ty mizero, ty jeden...aaaach, ještě. Michailovo tělo vztyčilo bílý prapor. Tohle ho prostě nemohlo nechat chladným. Proto polibek sám prohloubil a jejich jazyky vzájemně tančili divoký tanec vášně. Bože, on tak fantasticky líbá.
Nemohli se sebe navzájem nabažit. Stáli tam snad celou hodinu a divoce se líbali. Svět kolem nich jako kdyby se zastavil. Bylo jim jedno kdo je může vidět, teď a tady, jinak to prostě nešlo.
Michail omotal své štíhlé paže Peterovi kolem krku a přitáhl si ho tak ještě blíž. Ani Peterovi ruce nelenili. Vydali se na objevnou pouť po tom mladém a krásném těle. Vjel mu rukou pod svetr, aby cítil jeho horkou sametovou kůži.
Krok jedna: Splněn!
Krok dvě: Jdu na to!

Když se Peterovi konečně podařilo Michaila natolik rozrušit tím polibkem, až přestal dávat pozor. A to byl přesně čas na krok číslo dvě.
Pomalu a nenápadně ho Peter začínal nasunovat do dveří jeho pokoje, o které se zatím opírali. Bylo jasné co má v plánu. Už byl skoro za prahem...
Ale Michail nebyl takový hlupák. Uvědomil si že začal nezáměrně couvat. A pak si uvědomil že už se přesunuli skoro do jeho pokoje. Aha tak takhle to je. Snažil se odvést mou pozornost aby mě odstrkal k posteli? Určitě. Tak tohle už přehnal.
Michail se rozhodl tentokrát bránit. Když on nehraje fér tak já taky nebudu.
S tím se zapřel nohama o zápraží a odmítl se dál hnout. Naopak se opřel celou svou muší váhou do Peterovi náruče, čímž znemožnil pohyb i jemu. Tohle by ho mělo zastavit.
Bohužel se tak nestalo a Peter se neuráčil ho přestat líbat. Proto na něj Michail hodil dost ostrý pohled. Přestaň nebo toho budeš litovat...
Peter to však ignoroval. Došel jsem tak daleko, teď už to nevzdám.
Jak chceš pomyslel si Michail. Já tě varoval. A pak ho při polibku kousl do jazyka.
Peter vyjekl a okamžitě se odtáhnul.
Oba sotva popadali dech. Peter nemohl uvěřit že ho ta malá potvůrka kousla. Tak přece to bude zvířátko.
" Kousnul jsi mě"!
"Ono to bolelo"?
Michail se mu přímo vysmíval do tváře.
Ty jeden malý....no jen počkej.
Peter se zatvářil jako kdyby umíral.
" Strašně to bolelo". Začal hraně natahovat k pláči.
"Chceš abych ti to pofoukal"?
Peterovi se v očích blýsklo nebezpečí.
"To bys udělal"? Nasadil svádivý pohled a otřel se o mladíka celým tělem.
" Ne neudělal, pusu na dobrou noc jsi už dostal tak bys mohl jít spinkat nemyslíš"?
Michail se ho potřeboval nutně rychle zbavit. Protože nevěděl jak dlouho mu ještě bude schopen odolávat.
" Sám neusnu, co bude s tou ukolébavkou"? Peter se pokoušel ho přimět k další hře. Věděl moc dobře že by se mu s trochou štěstí povedlo zajít dál. Navíc ho tohle líbání rozžhavilo do běla a měl co dělat aby skryl svou touhu.
"Trhni si"!!!

S tím Michail vpadnul do svého pokoje a zabouchl Peterovi dveře přímo před nosem.
Asi jsem ho naštval, pomyslel si. Ale stejně, ten polibek byl krásný. Tak vzrušující. Nedokázal odolat a přejel si prstem rty. Stále cítil jak jsou citlivé.
Mladík v pokoji právě dělal totéž. Když zabouchl dveře sjel po nich opřen zády až na zem a zkoumal své napuchlé a citlivé rty.
Nikdy nic podobného nezažil. Nedokázal teď myslet na nic jiného než na Petera a na jeho polibek. Už se mu vůbec nechtělo spát, právě naopak byl vzhůru až moc když si uvědomil že ho něco tlačí v kalhotách.
Zasténal. To snad není možný, to se vzruším z jediného polibku? Potřebuju opravdu studenou sprchu. Zrovna myšlenka na sprchu se mu velmi zalíbila. V tom si však uvědomil že sprchy jsou na chodbě a že by musel v ručníku přecupitat celou tu studenou chodbu na které číhá ON. Tak teď už se vzrušil totálně.
"Doprdele"!

Párkrát to musel opakovat aby se mu alespoň podvědomě ulevilo. Proklínal teď všechny svaté a hlavně toho jednoho líbacího maniaka ...nemohl mu ani přijít na jméno.
Ještě chvíli zvažoval možnost sprcha, ale nakonec si netroufl. Zkontroloval jestli zamknul ( nechci přeci aby se mi večer vplížil do pokoje a dělal se mnou nemravnosti že ne ). Jeho intimní partie však měli jiný názor. Tak klel celou cestu k posteli. Sundal si svetr i košili a rozhodl se zůstat jen v trenýrkách.
Zalehl do postele, přikryl se až po bradu dekou a na tváři se mu rozlil připitomělý úsměv, se kterým také po chvíli usnul.
I Peter si ve svém pokoji odložil. Také jako Michail zamítl sprchu, i když by ji teď potřeboval. Ale neměl rád studenou vodu a tak se na to rozhodl nemyslet. Moc dlouho se mu to však nedařilo. Snažil se usnout, bohužel se mu to ale nedařilo. Pořád se jen převaloval ze strany na stranu a přehrával si v hlavě scénář toho, k čemu by došlo kdyby ho Michail tak sprostě nekousnul.
A ta představa ho mučila ještě víc.
Proto rychle vstal z postele a na chvíli otevřel okno. Mrazivý vzduch mu na chvíli skoro vyrazil dech. Ale bylo to lepší než nic. Navíc si musel pročistit hlavu od těch krásných modrých studánek, které ho stále pronásledovali.
Co to proboha dělám? Vždyť ho ani neznám a už bych ho táhnul do postele? Moje sexuální frustrace už je asi natolik vážná že se mi z toho odvařil mozek. Nepopírám že mě ten kluk vzrušuje, ale to ještě neznamená že s ním musím skončit v posteli. Nechci další známosti na jednu noc. A už teď vím že jsem si ho až příliš oblíbil. Ale to přece nesmím. Musím myslet racionálně. V Praze se rozejdeme a už ho nikdy neuvidím, jen si pohrajeme a mě pak zase zbude prázdná náruč. Takhle to nechci.
Ale jak se mám od něj držet dál? Provokuje mě a to někdy i záměrně. Nejsem ze železa abych stále odolával.
Peter zavřel okno. Moc to nepomohl. Teď má místo vzrušujících myšlenek samé starosti. Teď už neusnu určitě. Dlouho se mu to nedařilo. Až nad ránem si pro něj přišla snová víla a odvedla ho do krajiny snů.