Kapitola 8

"Kolik ti vlastně je Michaile"?
Ano tuhle otázku čekal už nějakou chvíli. Věděl že ho to zajímá, řekl by že Peter nebude ten typ co loví zajíčky a na potkání si je tahá do postele.
" Kolik myslíš že mi je"?
Hodil po něm znovu ten svůj pohled ala štěně a spolkl poslední sousto, než se vrhnul na další talíř.
" Mám snad hádat"?
Michail nemohl odpovědět, protože měl zrovna v puse velký kus sekané a tak jen pokýval hlavou.
" No dobře" .Peter zase ukradl kousek z Michailova talíře a jal se naoko přemýšlet. Při tom si ho znovu prohlédl.
Světlé vlásky, jemný kulatý dětský obličej, jemné lícní kosti, jen ta brada ho trochu zrazovala.Ty krásné pomněnkové oči... Byl hodně hubený ale celkem vysoký. Ale byl z něj zmatený. Občas, jako teď z něj vyzařovala dětskost. Jindy jako tam na letišti nebo v taxíku když s ním flirtoval měl už do dítěte daleko.

" Řekl bych tak šestnáct nebo sedmnáct".
Michail se uchychtl i přes plnou pusu. Bylo mi to hned jasné. Tak proto tak dlouho váhal. Protože si myslí...
Pokusil se polknout poslední sousto a musel ho hodně zapít připraveným teplým čajem ( domácí myslela na všechno ), aby mohl zase mluvit.
S vítězným trochu škodolibým výrazem pronesl: "JEDENADVACET".
V tu ránu se Peter opravdu zakuckal, jak špatně polkl sousto. Asi jsem špatně slyšel. Chvíli to musel rozdýchávat.
" Cože" ?
Tomuhle nemohl věřit.
" No, ptal jsi se kolik mi je ne? Je mi dvacet jedna.
Ani když mu to zopakoval Peter vypadal naprosto mimo.
" Žertuješ"?
" Ne, proč bych měl"?
" Já- já...jen že vypadáš, no víš, že vypadáš mnohem mladší".
" Já vím, to říkají všichni".

Peter se vzpamatovával z toho poměrně velkého šoku. Chvíli mu trvalo než tuhle informaci strávil. Ale Michail se jeho překvapení rád pobavil. Byl si opravdu vědom že vypadá jako dítě, navíc je na svůj věk malý a hubený. Všichni si mysleli že mu je kolem sedmnácti, už pár lidem takhle vyrazil dech, když jim řekl svůj skutečný věk tak jako teď Peterovi.
Peter jen nevěřícně kroutil hlavou.
" Chceš snad vidět můj pas"?
Ale Michail si přál aby si to Peter opravdu nechtěl ověřit. To by totiž zjistil jeho příjmení a to by opravdu nebylo dobré.
" Není třeba, věřím ti".
Takže žádné dítě. Já jsem ale hlupák. To se dalo čekat. Přece by po mě nevyjel šestnáctiletý kluk. Mě se to hned nějak nezdálo...snažil si v duchu namluvit, i když to nebyla pravda.
Jednadvacet, to snad není možný. A já se tady rozčiluju že kazím mravní výchovu mládeže.
Ale v tom ho napadla ještě jedna věc. Ten polibek na letišti. Nebyl amatérský, ani tady v té uličce. Už asi bude mít nějaké zkušenosti s muži, jinak by mě přece první nepolíbil a neflirtoval se mnou. On přesně věděl co dělá.
Tahle představa se mu ani trochu nelíbila a jasně se to promítlo v jeho tváři. Michail si toho okamžitě všiml.
" Copak je? Myslel jsi si že si do postele dotáhneš nějakou šestnáctku dědku? Tak to jsem tě asi zklamal co? To je mi tááák líto".

Peter se okamžitě vzpamatoval. Na tyhle věci prostě myslet nebudu, pro mne jsou nedůležité.
" Jaký dědku? Co si to dovoluješ ty štěně jedno".
Takhle se škádlili ještě chvilku a náramně je to oba bavilo.
"A kolik je tobě ty chytráku? No jen se pochlub".
Michail se natáhl přes stůl až těsně k Peterovi a upřel na něj pohled ala detektor na lži.
Peter jeho gesto opětoval a také se nahnul nad stůl, takže teď se skoro dotýkali nosy. Michaila jeho přítomnost rozechvívala, své hry se však nechtěl vzdát.
" Kolik myslíš že mi je"?
Pronesl Peter laškovně a pokusil se Michaila znovu políbit. Bohužel ten to čekal a tak
záměrně uhnul jeho zvoucím rtům.
" Já nevím, mám taky hádat" ?
" Ano".
Michail chvíli přemýšlel. Hm, zas tak špatně nevypadá. Má hodně ostré rysy a krásné hnědé oči, které ho lákaly.Husté kaštanové vlasy ještě nebyly prorostlé šedinami. Má taky celkem vypracovanou postavu, teda pokud pod tím sakem nemá rugbyovou výstroj. Navíc je strašně sexy a má v sobě podivné kouzlo, které ho strašně vzrušovalo.
"Řekl bych že ti nemůže být víc jak třicet".
"Hm, máš skvělý odhad".

Peter se znovu odhodlal ho políbit. Tentokrát však Michail neuhnul a nechal se. Ovšem dřív než stačil starší z mužů polibek prohloubit rychle se od sebe odtrhly, protože slyšeli něčí kroky. Bylo to právě včas. Do kuchyně totiž vlétla paní domácí a cosi švitořila, znovu pocuchala Michailovu kštici, která ji tak lákala ( a Petera taky ) a strčila jim klíčky od pokojů do ruky.