Kapitola 12

Město elfů jsme opustily za úsvitu dalšího dne. Překvapilo mě, že Sirion usmlouval s Elfy dva koně, jak vidno přece jen jisté spojení mezi nimi panovalo. Dokonce mu opravili i brnění, v kterém vypadal mnohem impozantněji než dřív. Mohl jsem se celým tím lesním bludištěm uvzdychat, protože se probouzely najednou i ty části mého těla, které by raději neměly. Když jsme konečně vyjely z lesa, slunce už stálo vysoko na obloze.
"Vrať se se mnou na Esenské ostrovy".
"To je nemoudré".
"Jsi zbabělec Sirione. Chceš se celý život jen schovávat před radou"?
Sirion přetočil svého koně a prudce do mě vrazil loktem. Asi jsem ho rozzlobil. Ale to jsem měl přesně v úmyslu. Ty se mnou pojedeš i kdybych tě tam měl násilím dovléct.
"Jak si dovoluješ"...
"Ale nerozčiluj se přeci tak. Měl by jsi radě ukázat že se jich nebojíš a ne se někde krčit v lese a třást se strachy".

Dal bych ruku do vlastního ohně že měl Sirion chuť mě prošpikovat rampouchem. Měl jsem štěstí, že se jeho síly ještě neobnovily. Použil na mě sice mizerné slovní kouzlo, ale překážku z ledových kůlů můj kůň hravě prometl. Jak ubohé. I když....
Zrovna mi došlo jaké výhody tento jeho stav pro mě má. Nebude se schopný bránit. Hm....toho budu muset využít. Vzhledem k tomu, že jsem byl zkušenější, se mi síla pomalu navracela a já si věřil každou ujetou hodinu čím dál víc. Ohnivý čarodějové načerpávají sílu ze země, takže je to velice snadná obnova. Zasnil jsem se při představě že bude jenom můj. Nenechám ho vstát z lože. Budeme se milovat dnem i nocí. Ano tak je to správně. Dokud mě neomrzí. Ale sám jsem dobře věděl že to se nestane. Sirion ve mě vzbuzoval obrovskou vášeň.
K večeru jsme konečně potkaly lidské stavení. Bylo to nějaké rozvinuté město, jehož jméno jsi nejsem schopný vybavit. Proč lidé dávají městům tak hloupé názvy?
Navrhl jsem Sirionovi ubytování a odpočinek. Nebyl z toho nadšen. Lidi neměl rád a tak ho dostat do takového města byl problém. Ale zlákal jsem ho vidinou horké koupele...až na to že jsem mu zapomněl sdělit že bude společná. Ale takový detail ho nemusel zajímat.
Ubytovaly jsme se v nejhonosnějším hostinci. Lidé zde byli vesměs přívětivý k čarodějům, takže jsem neměl strach o naši bezpečnost. Hostinská zaplnila náš stůl mnoha talíři dobrého jídla až se stůl prohýbal. I korbely skvělého medového vína. Litoval jsem že nemůžu Siriona opít, ušetřil bych si práci.
Když jsme se do sytosti najedly a napojily, nechal jsem pro Siriona připravit lázně.
Nedokázal jsem pochopit co má ten čaroděj proti lidem. Jsou přece tak průhlední a jednoduší. Stačí jim ukázat plný váček peněz a klidně vás prohlásí i za božstvo. A pak už zbývalo jen čekat.
Podplatil jsem hostinskou, aby nám dala jen jeden pokoj a odkradl jsem se k lázeňskému pokoji. Dveře byly sice zatarasené závorou zevnitř, ale to pro mě nebyl problém. Povedlo se mi je otevřít a pak se mi naskytl pohled pro bohy. Sirion se zrovna v místnosti s velkými dřevěnými neckami, čemuž tu říkali lázeň, právě svlékal. Chvíli jsem ho pozoroval tajně. Jeho tělo bylo naprosto dokonalé. Jen utržilo pár šrámů z bitvy, ale ty se brzy zahojí. Klouzal jsem po jeho nahém těle očima. Když vstupoval do kádě s vodou už jsem to nedokázal vydržet a dveře rozrazil úplně. Sice jsem měl v plánu na to jít pomalu, ale ne vše prostě vyjde podle plánu.
Sirionovi oči se prudce rozšířily. Neviděl mě rád a já si toho byl vědom. Chtěl snad relaxovat sám? To je trestuhodné. Přešel jsem suverénně až ke kádi a ledabyle si do jeho vody namočil prst, abych zjistil jakou má voda teplotu. Byla příjemně horká.
"Smím se přidat"?
"Odejdi z pokoje".
"Ale no ták, chceš zabrat tu káď celou pro sebe? Jsi sobecký příteli. Já se tam ale vejdu uvidíš".
Schválně jsem to Sirionovi zašeptal do ucha se smyslným dvojsmyslem, takže se po mě ohnal mokrou rukou. Uskočil jsem a rozesmál se.
Ten jeho nakvašený pohled byl tak k pomilování, že jsem nemohl odolat. Začal jsem se před ním pomalu svlékat. Byl jsem zvědavý jestli se odvrátí. Neudělal to. Ale, tak že bych ho přeci jen přesvědčil tak rychle? Ne, to těžko, musím být obezřetný. Když jsem byl úplně nahý, vystavil jsem se jeho očím a přešel ke kádi, zvedl mu razantně bradu a bez jakýchkoliv možných námitek ho hrubě a majetnicky políbil. Snažil se vykroutit, ale to mělo za následek jen to, že jsem svůj polibek prohloubil.
Po chvíli se přeci jen mým polibkům trochu podvolil a já tak mohl pod vodou projíždět po jeho nahém těle jak se mi zlíbilo. Jsem v ráji. Umřel jsem a dostal se do ráje, to se jinak vysvětlit nedá. On spolupracuje? Mé tělo zaplavila euforie z tak snadného vítězství, už jsem si představoval jak ho budu muset násilím přiutopit, aby mi dal to co chci.
Vlezl jsem si k němu do kádě a posadil se za něj. Ano byl to překrásný pocit. Studená voda, horký čaroděj...no počkat....

Sotva jsem se stačil zavrtět a vězel jsem až po ramena v kusu ledu. Tak takhle...no já si říkal že je to nějaké snadné. Sirion využil vodu v kádi a všechnu ji zmrazil a tím mě uvěznil. Na tváři mi místo úsměvu pohrával hněv. Proč mi vždycky musí zkazit všechnu zábavu? A navíc nějak rychle načerpal energii. Proč se však usmívá?
Nahnul se ke mně a jeho stříbrné vlasy mě ovanuly. Ta vůně byla opojná. Políbil mě, znovu a znovu, až jsme se oba dusily svými polibky, jeden vášnivější než druhý.
Jenže se mi tenhle stav ani trochu nelíbil. Nemohl jsem nic. Deprimovalo mě to a on to věděl. Vysmíval se mojí touze. Tohle bylo naposled to jsem si přísahal. Už se nenechám nikdy tak hloupě napálit.
Vstal z kádě a pomalu se oblékl. Mě nechal samotného bojovat s jeho ledem. Nutno podotknout, že to byla chyba. Protože má snaha o rozbití ledu ve mě vyvolávala čím dál větší vztek.
Sirione si hlupák. Neuvědomil jsi si, že dráždit mě je příliš nebezpečné. Tvoje hry mě přestaly bavit. Už jsem na ně neměl trpělivost. Chtěl jsem všechno a hned, jenomže ty si se tomu jen vysmíval. Provokoval jsi mě záměrně. Tohle trpět nebudu, nikdy!

Rozbil jsem led a s ním i celou tu káď. Cítil jsem ten děsivý plamen co ve mně ten hloupý čaroděj zažehl. Nechápal jsem z čeho pramení. Už párkrát mě dokázal vytočit, ale nebývám takto výbušný. Sebral jsem si svoje oblečení, ale s oblékáním jsem se neobtěžoval. Jak chceš Sirione. Nemáš ze mě respekt tak je na čase aby si ho získal.
Procházel jsem chodbou a pálil vše co mi přišlo do cesty. Dveře, stěny, nic nemělo šanci přede mnou utéct. Do doby než se mi do cesty postavil hostinský a začal mě prosit na kolenou, abych jeho příbytek neničil. Viděl jsem jak Sirion vystrčil nos z pokoje, aby se podíval co způsobuje ten povyk. Stačil jeden pohled a pochopil. V jeho očích se objevil strach. Hostinský vzplál jako živá pochodeň a s děsivým křikem se vrhnul ze schodů, aby se uhasil. Marně.
Demonstrativně jsem pálil věci dál, až celý dům a stěny hořely. Některé podlahy se bortily, i ze schodiště byl v mžiku jen popel. Takhle možná vypadá žhnoucí peklo. Přešel jsem k Sirionovi. Chtěl jsem aby to cítil. Tu nenávist, kterou chovám k jeho hrám, k němu. Aby viděl, že tihle hloupý lidé jsou bezcenní. Že všichni dnes zemřou kvůli jeho hrám. Jen ať má na rukou jejich krev, jen ať pozná co je to můj hněv.
V jeho pohledu jsem viděl zděšení a ještě něco....něco co se mi ani trochu nelíbilo. Díval se na mě tak zvláštně. Neuvědomoval jsem si proč. Neuvědomoval jsem si, že tohle už nejsem já.
Slyšel jsem praskání a kvílení ohořelého dřeva. Sirion mi něco říkal, snažil se mě dotknout, ale ruku prudce odtáhl. Jeho rty se pohybovaly, něco mi říkal, ale já slova nedokázal slyšet. Jen to podivné dunění v hlavě.
"Ovládej se"!!!
"Nesmíš podlehnout...".

A pak najednou ticho. Oheň zmizel a já zavrávoral. Upadl jsem na podlahu. Nechápal jsem co tohle bylo. Byl jsem zmatený a jasně to dával najevo. Co tohle sakra bylo? Co...
Sirion přese mne přehodil svůj plášť a vyvedl mě ven z polozborceného hostince. Pak si jen vzpomínám na seno...
Nějaká stodola, no ano. Konečně mé smysly začaly znovu kontrolovat mé tělo.
Nechal jsem se posadit a pomalu se oblékl, ještě trochu rozklepaný. Za celý život jsem nezažil nic takového. Jako kdybych....jako kdybych se viděl ve velkém zrcadle. Pálil jsem vše co mi stálo v cestě, ale nemohl jsem přestat, ani to nijak zastavit. Dřív se mi to nikdy nestávalo. Vždy jsem měl kontrolu.
Sirion mi nabídl trochu vody. Proč zůstal? Proč neodešel?
Pohlédl jsem na něj pohledem ve kterém bylo mnoho otázek. On však záměrně uhnul očima. Nepromluvil na mě. Všiml jsem si, že dlaň si převázal kusem látky. Byla nasáklá krví. Snažil se mě dotknout. Má mysl se snažila najít odpověď na to proč se mi to takhle vymklo kontrole. Vzpomněl jsem si na ten les, co se tam proboha stalo? Vypustil jsem svoji moc, veškerou moc a hněv i vztek napovrch. Spálil jsem část lesa na popel, i zem byla ohořelá. A teď jsem to cítil znovu.
Něco je špatně. Něco se tam v tom lese pokazilo. A ve mně stále narůstal pocit, že už to nelze napravit, že už to nedokážu vrátit zpět. Děsilo mě to, ale nikdy bych to nedal najevo. Nemohl jsem. Ne před ním. Nevím kolik lidí v tom hostinci jsem zabil. Bylo mi to jedno. Ale tohle se nemělo stát. Má moc byla neovladatelná. Už nikdy to nechci zažít.

Ten den jsme z toho města odjely. Sirion mě následoval. Nevěděl jsem proč. Snaží se mě snad chránit? Přede mnou samým? Jak naivní. Nemůžeme mi pomoct. Sám to musel vědět. Na rozcestí obchodních cest jsem se zastavil. Cesta na jich vedla k pobřeží, cesta na sever do Nasarenu, cesta na východ zase do lidských království. Díval jsem se jak se cesty klikatí a v hlavě se mi nevědomky rodil plán. Otočil jsem koně a zamířil na pobřeží. Ještě ne, ještě je příliš brzo. Ale můj čas přijde.
Otočil jsem se na Siriona. Byl nerozhodný, nevěděl zda jet se mnou nebo raději zase někam zmizet. Nechal jsem mu čas. Tohle je jeho rozhodnutí. Pokud pojede už ho ze spárů nepustím. Pokud odmítne zabiju ho. Je to přece tak snadná volba. Život nebo smrt?
Nakonec koně pobídl mým směrem a já si mohl oddychnout. Tak přeci jen se rozhodl dál mě bavit v tomhle životě.
Na pobřeží nám to trvalo ještě den. Pláž byla posetá rybářskými loďkami. Vítr vanul od moře a přinášel tak sebou vůně dalekých krajů. Mořská pěna se tříštila o pobřeží a moře zpívalo svou opojnou píseň. Vychutnával jsem si tohle všechno každým douškem, tak jak už dlouho ne. A Sirion byl po mém boku. Dokonalá kombinace. Musím si pamatovat...svůj stan přesunout dál kousek ke skalám. Od kněžek nakoupit spoustu opojného erotického nápoje.
Stříbrný čaroději...už mi neutečeš. Budeš jenom můj a já si budu užívat slastí tvého těla znovu a znovu. Dokud nebudeš prosit abych přestal.