Kapitola 13

Když jsme dorazily na Esenské ostrovy způsobilo to velký rozruch. Ostatní čarodějové nevěděli jak se k nám chovat, proto všichni raději udržovali přiměřený odstup a jen hodnotili situaci. Věděli snad že jsme byly odepsáni? Že máme být mrtví? Nevěděl jsem to, ale ani mě to netrápilo. Oni mi byly ukradení. Já měl svou trofej a hlavu plnou starostí. Překvapilo mě, že se na ostrovech zdržoval i Indril se svým učněm. Ale momentálně jsem neměl chuť na hrátky s nimi. Ale pozval nás do svého stanu a tak jsme zůstaly. Sirion toho moc nenamluvil a spíše budil v ostatních čarodějích obavy a zvědavost. Nebylo zvykem aby mě doprovázel nějaký čaroděj. Vlastně jsem ani nevěděl proč to dělá. Zůstaly jsme u Indrila pár dní. Jeho otroky jsem prozíravě odmítl a jeho učně ignoroval. Nechal jsem přestěhovat svůj stan daleko od ostatních, abych měl klid. Musel jsem ho také nechat ošetřit protiohnivým kouzlem. Nechci aby mi shořel nad hlavou hned první noc se Sirionem, to by bylo nemilé. Vůbec jsem měl spoustu vyřizování a tak jsem nechával Siriona samotného. Jak jsem si všiml, ti odvážlivci, kteří se k němu přiblížili toho ještě pár hodin litovali. Bavilo mě to sledovat.

Tři dny po našem příjezdu, byl můj stan připraven. Siriona jsem našel pod skalisky u moře. Seděl na kameni a sledoval vzdouvající moře. Byl to nádherný pohled...tedy na Siriona ne na moře. Zvedl se lehký vánek a pohrával si s jeho stříbrnými vlasy. Bylo na čase si konečně udělat jasno.
"Proč? Proč jsi mě doprovázel až sem? Myslel jsem, že je to proti tvým zvyklostem stýkat se s ostatními čaroději"?
Mlčel a dál sledoval příboj.

Posadil jsem se vedle něj. "To proto co se stalo v tom hostinci"?
"Je to moje vina, neměl jsem tě zatahovat do mých záležitostí a tohle by se nestalo".
Vážně je tak naivní nebo to jen hraje? "Takže pokud to dobře chápu tak na mě dohlížíš"?
"Dalo by se říct". Rozesmála mě tahle odpověď. "Hlupáku, nikam jsi mě nezatáhl, v téhle bitvě o přežití jsem uvázl dávno před tím".
Podíval se na mě tím svým ledovým pohledem a já věděl že ví o všem. Že ví co se tam v hostinci stalo. Nebyla to moje vina, prostě jsem nedokázal ovládnout svou sílu a to se tak silnému čaroději jako jsem já nesmí nikdy stát. Nedokázal jsem ji ovládat, protože mi něco zatemňovalo mysl. Možná tušil co je toho příčinou, proto mě doprovázel.
"Zabiješ mě že"?

Nevím proč jsem si tím byl tak jistý. Ale věděl jsem že jednou přijde ten den a Sirion mě zabije.

"Pravděpodobně".
Naprosto chladný přístup. To mám rád. Nepleť do toho city Sirione, žádné tu nejsou a nikdy nebyly. Byl jsem rád že si v tomhle tolik rozumíme.
"Tak to ti popřeji hodně štěstí, nedám se tak snadno".

Vstal jsem ze studeného kamene a čekal jsem až mě Sirion bude následovat do mého stanu. Stalo se tak. Věděl jsem že od teď půjde se mnou kamkoliv a až přijde čas ukončí můj život. Bude celou tu dobu čekat ne příležitost, na to až znovu udělám chybu a nechám tu temnotu uvnitř mě, aby otevřela všechny zábrany a znovu se přestanu ovládat. Ale do té doby si jeho přítomnost užiji na maximum.
Hned první noc jsem se pokusil Siriona znovu získat. Ale jak jsem tušil nespolupracoval. Ani obyčejné svazovací kouzlo nezabralo. Bránil se mi několik hodin a spíše to vypadalo jako souboj než jako soulož. Nakonec jsem si frustrovaně dal přestávku. Tak takhle to ale nepůjde. Pořád se mi bránit. Už to není zábavné, ale spíše otravné. Tu noc jsem strávil u Indrila. Na něm a jeho učedníkovi jsem si vybil svou sexuální frustraci. Jeliah byl tak rozkošný. Jako panenka, křehká a poddajná. Byl tak úzký až mě vnikání do něj bolelo. Ale přeci jen jsem nepřestal. Jeho vzrušené sténání pro mě byla slast. Když se jeho tělo naposledy proti mě prohnulo a pak vykřikl, i já jsem dosáhl vrcholu. Konečně se ze mě vyplavila ta nenávistná nálada a hned mi bylo líp. Indril se nerad díval, většinou se chtěl přidat, ale dnes neměl šanci. Svázal jsem ho svým kouzlem a nenechal jsem ho se ani uspokojovat rukou. Když jsem skončil s jeho učněm tak jsem se vrhnul na něj. Stačila jen chvilka a můj hbitý jazyk a cítil jsem jeho semeno. Myslím že tenkrát mě napadl ten geniální nápad. Když jsem tak sledoval Indrila, oddaného jako psa a čekajícího až své svazovací kouzlo povolím...No jistě, takhle bych si přeci mohl vzít i Siriona. Jenže tu byl problém. Na něj jen tohle svazovací kouzlo nefunguje, nýbrž udrží ho jen na pár minut a to mi vážně nestačí, tak rychlý zase nejsem. Ne, na stříbrného čaroděje jsem potřeboval silnější kouzlo.

Proto jsem ho nechal pár dní trucovat v mém stanu a já se zdržoval s pergameny. Hledal jsem nějaké mocné kouzlo, které by mi pomohlo zkrotit Siriona. Sice tohle nebyla Nasarenská knihovna, kde bych snad našel pár kouzel, které by mi mohli pomoci, ale i tak se mi povedlo najít dvě velmi zajímavá kouzla. Jedno bylo na krocení dravé zvěře a mýtických bytostí. Samo o sobě by mi asi pravděpodobně moc nepomohlo. Našel jsem i silné svazovací kouzlo. A dokonce pár uspávacích. Ale stále tohle nestačilo. Ne i kdybych je použil všechny mělo by to mizerný účinek. Tohle stále nestačí. A tak jsem se rozhodl pro riskantní krok. Skombinovat pár silných kouzel do jednoho celku. Vytváření nových kouzel byla práce rady starších. Jen oni mohli kouzla kombinovat a skládat dohromady. Bylo to nebezpečné, ale já byl opatrný. Věděl jsem jaké ovoce to přinese, pokud se mi to povede.
Nakonec po marných pokusech jsem přeci jen stvořil znehybňovací kouzlo. Mnohem účinnější než to svazovací a mnohem silnější než jiná podobná kouzla do té doby. Ale nevěděl jsem jak moc bude silné. Potřeboval jsem pokusný objekt. Přeci jen jsem Siriona zatím neměl v úmyslu zabít.
Povedlo se mi najít vhodnou oběť. Byl to mladý čaroděj, teprve nedávno byl opuštěn svým mistrem. Byl značně nafoukaný a tak hrdý, že mě lákalo ho zlomit. Navíc používal magii, kterou jsem neměl rád. Energetickou magii blesků. Povedlo se mi ho vylákat k Indrilovi do stanu a namluvit mu, že s ním chci konzultovat jedno kouzlo. Byla to pravda, neměl jsem potřebu lhát. I když on konzultovat nebude, on bude jen držet. Tenhle čaroděj jménem Epis byl znám svým jasným postojem k erotickým hrátkám. Dokonce se říkalo že má podivnou úchylku co se žen týče. Takový čarodějové byli vždy neoblíbení a terčem posměchu. A jak se zdálo tyhle zvěsti byly pravdivé. Epis odmítal mé něžnosti a dokonce na mě zaútočil, když jsem ho povalil na postel a snažil se mu rukou sjet pod kalhoty.
Jak vůbec může své tělo používat k takovým nechutnostem jako je kopulace se ženou. No fuj. Použil jsem na něj své nové kouzlo. Účinek mělo okamžitý. Svalil se na zem v křečích a začal zvracet. Nemohl dýchat, protože to ochromilo i jeho dýchací ústrojí a navíc se ještě pomočil.

Hm ne...tohle bylo špatné dávkování. Takhle to nepůjde. Byl jsem zklamaný. Mé kouzlo potřebovalo ještě upravit. Ale když už jsem tu měl Epise, tak jsem se rozhodl to kouzlo upravit na mém pokusném objektu. Sice se mi ho dvakrát podařilo málem zabít, ale před úsvitem se mi povedlo mé znehybňovací kouzlo vypilovat. Ano takhle to mělo vypadat. Fascinovalo mě co jsem stvořil. Tohle kouzlo bylo těžké udržet, ale já jsem věděl, že pro mě to nebude problém. Ten maličký se nemohl hýbat. Mohl jen dýchat. Kouzlo jsem upravoval tak, abych byl schopný mu poskytnout trochu pohodlí. Dovolil jsem mu hýbat hlavou. Věděl jsem že cítí co s ním provádím. Nelíbilo se mu to. Prokousal si rty do krve a po tváři se mu kutálely slzy bolesti. Tihle mladíci nic nevydrží. Problém bude jen s uvolněním svalů, ale měl jsem za to že Sirion to zvládne lépe než tenhle hlupáček. Už přece se mnou má zkušenosti. Minule to sice bylo také trochu nedobrovolné, ale časem si určitě Sirion zvykne na mou velikost i na mé tempo.
Slunce vystoupilo už vysoko na oblohu a já byl konečně spokojen. Epise jsem zanechal v potrhaném oblečení Indrilovi jako dárek. Pošpinil jsem ho za noc dvakrát. Zjistil jsem že tahle moc, dělat si s obětí co chci a jak dlouho chci, mě značně vzrušovala. Úklid už nechám na Indrilovi. Vrátil jsem se do svého stanu s úsměvem na tváři. Teď už mě nebudeš moci odmítnout Sirione. Vezmu si tě i proti tvé vůli.
Myslím že stříbrnému čaroději přišla má dobrá nálada podezřelá. Ale nezeptal se. Jen se držel v uctivé vzdálenosti, což bylo více než moudré. Sice jsem měl náročnou noc, ale provokovat by mě radši neměl.
Daly jsme si společnou snídani v tichu a klidu našeho stanu. Po té noci mi značně vyhládlo. Pokusil jsem se Siriona opít vínem, ale dával si pozor a nepřijal ode mne ani jeden pohár. Musel jsem uznat že má dobré smysly, do vína jsem mu totiž nasypal prášek z rohu jednorožce, afrodisiakum samo o sobě. Takže ani bylinky nezabraly na to abych tento svůj podlý krok utajil.

No nevadí, obejdeme se i bez vzrušení, jsem dobrý čaroděj, už mu zvládnu sám nějaké vyčarovat. Můj ďábelský smích ho musel pobouřit, od snídaně zmizel dřív a vytratil se opět k moři. Nevadí, aspoň se trochu vyspím v klidu. Nikam nespěchám. Všechen čas patří nám stříbrný čaroději. Ještě tolik staletí.
Mé sny ale nebyly moc idylické. Znovu jsem viděl to, co mě strašilo už pár nocí a kvůli čemu jsem spánek odkládal jak se dalo. Tu černou mlhu, tak lepkavou a hustou, jak se točí kolem stromů v lese a míří ke mně. Cítil jsem se tak bezmocný, slabý a cítil jak mě ta věc pohlcuje, jak si dělá místo v mém nitru. Křičel jsem, snažil se ji vyrvat, ale bylo již pozdě.

Probudil jsem se zborcený potem a zmateně se rozhlédl. Proč se mi tenhle sen vrací? Nerozuměl jsem tomu, nechtěl jsem tomu rozumět. Sirion právě vešel do stanu a když viděl můj pohled úplně strnul a já viděl jak jeho ruka sklouzla k pochvě jeho meče. Co se děje? Co to dělá? Nemohl jsem tušit co viděl v mých očích. Po chvíli se přeci jen uklidnil a přiblížil se ke mně. Nalil mi pohár vína a podal mi ho. Vděčně jsem přijal, aniž bych řekl slovo. Pomalu se mi vracela barva do tváří a cítil jsem se zase jistější. To že mě tak Sirion viděl, tak zranitelného, mě značně pobouřilo, ale nemohl jsem nic dělat.
On věděl co se ukrývá v mém nitru. Proto zůstal, aby to zabil, jakmile to získá kontrolu nad mým tělem. Ale já se nehodlám vzdávat tak snadno. Své tělo mám rád a nehodlám ho poskytovat nikomu jako nádobu. Budu bojovat až do konce, až dokud budu mít sil.