Kapitola 16

Když v podvečer spolu seděli u krbu a čekali na svůj taxík, který by je odvezl na letiště, bylo jim spolu krásně. Michail se díval zasněně do ohně a Peter zase sledoval, jak si ten pohrává s rolničkami a cvrnká do nich prstem, aby z nich vyloudil jejich charakteristický zvuk. Michail věděl, že ho muž sedící za ním pozoruje. Nevadilo mu to. Ale ticho v místnosti se mu zdálo už trochu tísnivé a navíc se začínal nudit.

" Co vlastně děláš když nebalíš mladé kluky po letištních halách"?
Peter dál sledoval mladíkovu postavu stočenou v křesle. Ale Michail se na něj neotočil.
Peter se jen pousmál.
" Co myslíš že dělám? Pracuju samozřejmě".
" Jako co"?
"Nezkusíš zase hádat, myslím že v hádankách si dobrý".
" Opravdu si to myslíš". To už se Michail trochu natočil obličejem k Peterovi a blýskal na něj modrými studánkami.
" Dobře"! Chvíli přemýšlel, ale nenapadalo ho žádné povolání co by mohl Peterovi přisoudit.
" Hm to je těžké, nenapadá mě nic. Už vím jsi určitě doktor".
" Proč doktor"? Peter se divil jak mladík na tohle povolání tak rychle přišel.
" No, protože všichni doktoři jsou prý sexy". Peter měl co dělat aby nezrudnul, touhle promyšlenou lichotkou ho chlapec dostal tam kam chtěl. Že já radši nešel na lékařskou fakultu jak mi Nana radila. Ale neměl jsem rád nemocnice a ani medicínu. Takže jsem sexy? Hm to zní zajímavě.
" Nepovídej, jak si na to přišel"?
" Říkali to v televizi". Michail se začal smát. On mi na to vážně skočil? Egoista jeden.
Tak tohle nemusel. Teď si připadám jako sebestředný blbec.
" Myslím že moc koukáš na televizi. Nejsem doktor". Peter se netvářil spokojeně z výběrem povolání, ale přesto se skvěle bavil když viděl chlapce vehementně přemýšlet. Tvářil se tak roztomile. Je prostě k sežrání.
Další odmlka. "No dobře, tak co třeba nějaký obchodník? Či prachatej podnikatel? Ale to bys asi nelítal business třídou že"?

S tím ho Michail propaloval pohledem aby poznal jeho reakci.
Peter se zarazil. Má opravdu dobrý postřeh, na letišti asi musel vidět mojí letenku.
Snažil se zastřít své překvapení nad chlapcovými schopnostmi, tomu opravdu nic neuteče. "Ne, nejsem ani obchodník ani podnikatel".
Michail se snažil tvářit zklamaně. Navíc změnil polohu v křesle, takže teď ležel zabořený hluboko do polstrování v značně vyzývavé poloze. Peter na sucho polknul. Jako kdyby se mi přímo nabízel. Tahle poloha přímo křičela skoč na mě a udělej mi to.
Navíc si Michail začal hryzat prst aby vypadal že je opravdu bezradný. Peter cítil jak se začíná potit. Baví ho mě takhle škádlit. Ale neměl by si moc dlouho hrát s ohněm, nebo se vážně spálí.
" Už to mám" ! Vypískl chlapec a začal klátit nožkou přehozenou přes opěradlo.

Tak tohle je už i na mě moc. Peter chtěl odvrátit pohled, ale nedokázal to a tak dál zíral na chlapce a sliny mu tekly i ušima. Bože prosím pomoz mi, zachraň mě od těch nehezkých myšlenek. Mám na něj chuť, strašnou. Bože stůj při mě a nedovol abych udělal něco nepatřičného. Nikdo mě v životě takhle nerajcoval. Asi se z něho brzo zblázním.
Michail moc dobře věděl jak na Petera jeho poleh ( nenapadlo ho jiné označení ) působí. A právě proto se rozhodl hrotit situaci ještě chvilku. Ten lačný pohled v jeho očích za to stál.
" Určitě budeš mafián"!
S tímhle sdělením byl natolik spokojen že sám pokýval hlavou na znamení své jistoty.
Peter sebou trhnul a vykulil jen oči.
" No počkej to nemyslíš vážně že ne? Copak vypadám jako nějaký mafián"?!
Peter se tvářil popuzeně. Mafián, to snad ne. A co přijde dál, masový vrah?
Michail se jen usmál zvedl se ze svého křesla a přešel ke svému mafiánovi. Posadil se suvereně na opěradlo jeho křesla a ovinul svoji ruku kolem jeho ramen aby nespadl. Pak jen mírně zakroutil hlavou. "Ne, nevypadáš jako mafián. Na to máš moc milý úsměv". Pohladil Petera po tváři. Chudáček nic nechápal a jen na chlapce kulil oči.
Pak Michail sjel na jeho hruď. "A příliš dobré srdce".
Pak se mu hluboko zadíval do očí. Peter si najednou připadal jako by pod tím pohledem tál jako jarní sníh. Má mě naprosto omotaného kolem prstu. Chtěl něco říct, ale Michail ho přerušil krátkým, drobným motýlím polibkem.

Pak se chtěl odtáhnout. Bohužel ho Peter pevně držel a nehodlal mu dovolit jen tak ho nechat odejít.
Michail to musel nějak zamluvit. Ten polibek už trochu přehnal. Choval se jako zamilovaný puberťák. S tímhle musí přestat než bude pozdě. Ale sám dobře věděl, že už pozdě je a že k Peterovi začíná cítit až moc velkou náklonnost. Ty city ho trochu děsili.
" Opravdu chceš vědět co dělám"?
Michail jen přikývl. Peter se ho snažil posadit na svůj klín. Po předchozí zkušenosti ze zahrady však věděl že to by radši neměl. Ale přesto ho to nesmírně lákalo.
" Jsem advokát".
Michail vyvalil oči a tvářil se nevěřícně. "To jako právník"?
" Ano".
Michail ho zkoumal pohledem. No dobře teď mě dostal. Čekal bych všechno i toho vraha jen ne nějakého ušněrovaného studeného právníka.
I Peter jasně poznal že se mu povedlo mladíka překvapit a sám si k tomu pogratuloval.
" Copak se ti na tom nelíbí? Ty mi snad nevěříš"?
" Ne to ne, já jen...že prostě nevypadáš jako právník. Nesedí mi to k tobě".
"To mám brát jako poklonu vzhledem k doktorovi, podnikateli a mafiánovi"?
" To ne...já jen...no dobře takže právník jo"?
Peter jen kývl hlavou.
No dobře, tak tu momentálně svádím právníka...to je radost. To mohl rovnou říct že je polda. Jaké já mám ale štěstí vážně. Michail si nadával do hlupáků.
" A jsi dobrý právník"?

"Hm, já nevím, říká se to". Peter se začal věnovat Michailově košili, jejíž knoflíčky už ho jistou dobu lákaly. Rozepnul první, pak druhý. Michail ho bystře sledoval. No dobře jen si hraj. Nechám tě rozepnout ještě jeden, dnes budu na tebe hodnej.
Třetí knoflíček povolil. Peter už se chystal zasunou ruku pod mladíkovu košili a trochu ho polaskat na hrudi. Ale než se stačil nadít Michail ho přes ruku praštil.
" Ruce pryč pane právníku, tohle je cizí vlastnictví".
Peter teď měl pořádný vztek. Nejdřív mě tak naláká a pak mě v tom nejlepším utne? Copak tohle se dělá? Ani já nejsem ze železa.
" Mladíku vy nemáte vychování". Takhle mě rozdráždit a pak couvnout. Copak to se dělá"?!
Michail se jen rozesmál. "Když mě to tak baví".
" Víš co jsi? Jsi malý ďábelský démonek. A já už té hry mám plné zuby".
S tímto prohlášením se Peter i s mladíkem v náručí zvednul z křesla. Opravdu vypadal že už ho nic a nikdo nepřesvědčí aby přestal.

" Co to děláš? Pust mě dolů"!
Michail věděl že zase ztrácí kontrolu. Nevěděl jestli se mu to líbí nebo ne, ale Peterovo jednání ho přesvědčilo o tom že ten muž po něm velmi touží.
Povalil ho na pohovku, která stála u knihovničky. "A teď si budu zase pro změnu hrát já".
Michail si uvědomil že se dostal do těžké situace. Zase jsem to přehnal kruci.
Peter se mu pokoušel trochu roztáhnout nohy a vklínit se mezi ně, přitom mu porozepínal ostatní knoflíky na košili a rozhalil ji. Michail se snažil vší silou bránit a nehodlal se mu vzdát bez boje.
Chvíli spolu zápasili na pohovce a při tom si ani jeden neuvědomili, že mlátí opěradlem pohovky o knihovnu, která vypadala starší než oni oba dohromady. A právě tahle knihovna se rozhodla proti takovému chování také protestovat.
Zrovna když si Peter začal hrát s Michailovou hrudí, dráždivě ji hladit a kreslit na ni jazykem obrazce, chlapec zaklonil hlavu a s posledních sil se pokusil vyprostit. Uniklo mu tiché zasténání a v tom se to stalo.