Kapitola 20

Doma se Peter musel vrhnout do práce, i když by se raději
vrhnul na Michaila. Ale musel si ten spis co si dovezl z kanceláře prostudovat. Po dvou hodinách už mu z té četby bylo na zvracení. Tihle lidé...ne ti se nedají nazývat lidmi, jsou to zvířata. Nechápal proč se případ Kalinin dostal k němu. Nebyl moc zběhlý v organizovaném zločinu. A v těchto cizojazyčných spolcích se nevyznal už vůbec. Ale věděl o tom, že právník který na tom pracoval, odmítl dál tenhle případ vést. Ale proč? Bál se snad pomsty mafie? Že by už zašel opravdu tak daleko? Co všechno na ně vyhrabal? Zastrašoval ho snad někdo? A proč jsem ten případ dostal zrovna já? Toho právníka neznal, ale hodně o něm slyšel, jeden z nejlepších ve svém oboru. Navíc měl prý rád publicitu a takový případ by mu jí přinesl obrovskou kupu. Proč tedy uprostřed vyšetřování najednou couvl?
Peter tušil že tohle nebude jen tak. Musel zjistit víc informací.

Proto se rozhodl zavolat svému příteli, který pracoval pro polici ve zvláštní jednotce proti organizovanému zločinu. Pokud někdo ví co se v tomhle případu děje bude to David. Občas spolu zašli jen tak kamarádsky na pivo a probíraly práci a různé drby. Kdysi Peter vedl vyšetřování kde byl David hlavním svědkem a od té doby byl něco jako jeho policejní oči i uši, jeho informátor. V diáři si vyštrachal jeho číslo a zavolal mu. Bohužel nikdo nebyl doma, ale alespoň zanechal vzkaz, že by s ním potřeboval mluvit a to co nejdříve.
Michail se zatím celkem nudil. Peter byl zavřený ve své pracovně už snad dvě hodiny a zdálo se, že tam hodlá zůstat celý zbytek dne. Měl vztek. Peter mu slíbil oběd, ale nikam ho nevzal. Proto se rozhodl se mu do pracovny vloudit.
Když Peter uslyšel zaklepání na dveře, složky se jménem Kalinin odložil do šuplete a usmál se na Michaila.

"Hodláš tu zůstat zalezlý celý den? Tvoje hospodyně má hlad".
"Ale nepovídej...a je snad chvíle kdy nemáš hlad"?
Michail se nafoukl a hrál uraženého. "Mám rychlé spalování abys věděl a potřebuju energii".
Peter se jen začal smát a raději vstal od svého stolu a přešel ke dveřím ve kterých stál mladík. Opřel se o futra a svůdně ho sjížděl pohledem.
"Co tak koukáš"?
"Když tak budeš pokračovat budeš mít brzo pěknej pupek otesánku". S tím vjel rukou Michailovi pod košili a začal ho dráždivě hladit na břiše.
Míša jen mírně ucouvl a nedovolil Peterovi dál si hrát. "Takže mě raději necháš vyhladovět dokud ti neokoušu vybavení bytu"?
To už chudák Peter nevydržel a chlapce si za ruku rychlostí blesku přitáhl do náručí a natlačil na dveře pracovny, pak ho začal vášnivě líbat.
Michail se chvíli vzpouzel...ale pak když se polibek prohloubil nechal se sebou dělat cokoliv.
Peter se však po chvíli odtáhl.
"Pamatuješ na tu restauraci kde jsme spolu byly poprvé"?
Mladík si jen zničeně vydechl a kývl hlavou.
"Tak si najdi bundu půjdeme na pozdní oběd".
Michal pozvedl obočí a pak se zahleděl na nástěnné hodiny..."Spíš na dřívější večeři jste chtěl říct pane zaměstnaný právníku".
"Ano tak by se to také dalo vyjádřit". S tím na sebe Peter hodil sako a Míšovi podal bundu a ještě ve dveřích ho políbil.
"Dám si ten největší zákusek co tam mají"...
To bylo to jediné o čem Michail mluvil celou cestu tam. A Peter se jen potutelně usmíval a napadla ho myšlenka, jak to že on má takové štěstí, že konečně našel to co hledal. Myšlenka, že vše je tak naprosto dokonalé....vše? Opravdu si to jen nenalhávám?