Bylo to docela směšné, tedy já se alespoň dobře bavil, když
kolem mě začala skákat celá vesnice. Po dvou dnech už jsem byl schopný sám se
posadit, to bylo velmi příjemné. Zase po tak dlouhé době cítit své tělo.
Nakonec jsem zaujal i toho malého zrzka, jméno si jakživ nevybavím, i když mi
ho říkal několikrát. Donášel mi jídlo a vodu. Rád se vyptával, byl moc zvědavý
a i když mé odpovědi byly většinou vyhýbavé nebo neurčité, i tak ho to stále
lákalo se ptát. Byl vážně legrační. A tak jsem se rozhodl ho využít k něčemu
užitečnému. Vyslal jsem ho tajně do Nasarenu, aby zjistil jak to tam vypadá a
za to jsem mu slíbil velkou odměnu. Nechal se zmást a ještě sám rád souhlasil.
Jak uměli být tihle vesničtí hochové naivní.
Věděl jsem, že už tu nemohu zůstat dlouho, Nasarenské stráže prohledávali okolí, stavení po stavení co pár hodin. Zatím se mi vždy povedlo se ukrýt. Pravděpodobně se zpráva o tom, že nějaká vesnice poblíž města ukrývá čaroděje, roznesla rychle.
I toho rána jsem zaslechl koně. Bylo pod mou úroveň se schovávat, ale ještě jsem dostatečně nevládl svou mocí a sotva jsem chodil, což byl trochu problém.
Stále jsem si přehrával co se v knihovně vlastně stalo, snažil jsem si všechno vybavit, ale černá mlha mi zastiňovala vzpomínky a nedovolila do nich nahlédnout.
Můj zvěd se brzo vrátil a vyprávěl mi, že v Nasarenu vládne podivná atmosféra. Čarodějové jsou rozezleni a prý se říká, že rada starších je mrtvá. To všechno už jsem věděl. Tohle mi nijak nepomohlo. Čarodějové se prý bouří a král vyhlásil stav ohrožení.
Všichni čarodějové prý byly povoláni zpět.
Výborně, tomu říkám přesila. Takhle by to nešlo. Až mě najdou budou mě mučit a pak mě popraví, to není sympatická vyhlídka na smrt. Ale přece jsem měl jednu šanci. Jedno mi totiž uniklo. Můj zvěd mi sdělil, že Inithril, jižní království, které se rozléhá u pobřeží, odmítlo své čaroděje vydat a vyhlásilo Nasarenu válku. Zůstal jsem nad tím stát a hledět.
Královnu jižního království jsem neznal. Jen sem zaslechl historky o její krutosti a podivné vládě. Ráda napadala ostatní království a mohla si to dovolit, její království bylo veliké a žoldáků a vojáků měla také velmi mnoho.Takže jakmile asi viděla, že Nasaren, dosud nejmocnější království je tolik oslabeno a vládne chaos, rozhodla se jednat. Velmi chytré. Teď už jsem věděl kam povedou moje kroky.
Jak vidno existuje místo, kde bych mohl být v bezpečí.
Znal jsem ostatní království a věděl, že ani oni nevydají své čaroděje při tomhle všem. Každý bude hledět na své vlastní bezpečí.
Toho hocha jsem radostí políbil, byl trochu zaražený, ale já nepřestal. Jeho chuť ve mě zase vzbouřila ty všechny utlačované touhy a tak jsem ho svrhnul na seník. Ani se moc nebránil, jen zrudnul jako rajče. Přišlo mi to vtipné. Možná budu přeci jen dnes jemný.
Ztrhal jsem z něj oblečení a užíval si chutě jeho těla. Navíc jen při milování mi to dobře myslelo, bylo to jako relaxace pro mysl a uvolnění pro tělo.
Vzal jsem si toho mladíka bez meškání a prudce do něj vnikl. Křičel, ale mě to bylo jedno, jeho křik jsem utišil svým jazykem. Poddá se mi jako všichni před tím. No dobře, možná jsem lhal, příliš jemný jsem nebyl ani tentokrát. Nikdy mě nebavilo být moc jemný, navíc po tom všem ve mě bylo ještě spousta zlosti, kterou jsem si na něm doslova vybil a vnikal stále hlouběji a hruběji.
Tolik mě jeho tělo vzrušovalo. Ale asi jsem byl příliš prudký, protože seno začalo znenadání rychle hořet. Má moc se vrátila, sláva. I přes ten požár jsem nepřestal. Musel jsem to dokončit, ještě chvíli, ještě....
Konečně jsem v jeho úzkých útrobách dosáhl vrcholu a vyplnil mu zadeček spalující tekutinou vášně. Nehýbal se. Jak vidno ten kouř ze sena ho asi přidusil. A mě bylo divné proč už aspoň nebrečí nebo nesténá bolestí. Pokrčil jsem rameny. Vesničané se brzo seběhli a stodolu začali hasit. Už bylo na čase. Podařilo se mi dostat se ven, s tím zrzkem jsem se neobtěžoval, to už nebyl můj problém. Rychle jsem si ukradl koně a pobídl ho k rychlému trysku. Až kus od vesnice jsem se zastavil a sledoval požár. Oheň asi přeskočil i na přilehlé domy. Neměl jsem v úmyslu to tam podpálit, nemůžu za to, že ten mladíček mě tak rozpálil. Hlavní bylo, že se má moc vrátila a já už nebyl tak bezbranný. Bylo mi těch vesničanů možná trochu líto, přeci jen mi pomohli a nenechali mě hnít v blátě u řeky.
V dálce jsem viděl velkou skupinu ozbrojených stráží. Já vím, z boje se neutíká, ale dnes pro jednou udělám výjimku. Popohnal jsem koně a zamířil si to do přilehlého lesa, který jsem viděl před sebou jako pás zelené černoty. Tam se jim snázeji ztratím. Mé kroky vedly na jih...
Jel jsem dlouhý den, než mě přemohla únava. Dřív jsem toho vydržel více, ale teď...mé tělo už nedokázalo tak rychle regenerovat. Byl jsem oslabený. Naštěstí se mi povedlo na obchodní cestě potkat hostinec, kde jsem se ubytoval a dal si něco k jídlu.
Hostinec to byl jako každý jiný, pár opilců a tlustá hospodská, celkem nudně jsem posedával až v rohu. Rozhovor ostatních mě nezajímal, mě zajímal jen talíř horké, řídké polívky a kus chleba. Až mi na mysl vytanul obraz ledového čaroděje. Chleba mi upadl do polívky a já se jen oddal snění o našem nádherném milování. O jeho rozpáleném těle a jeho vzrušeném sténání. Kdepak mu je asi konec? Určitě pěkně zuřil jakmile mé kouzlo pominulo. Možná udělal z Esenských ostrovů ledové ostrovy, kdo ví.
Věděl jsem jen jedno. Že si mě brzo najde a pak dokončíme to co jsme začali. Rád přijmu smrt z jeho rukou.
Och Sirione, už jsem zase vzrušený, asi si dnes večer budu muset pomoct sám.
Odšoural jsem se do svého pokoje a svlékl se. No nebudu vysvětlovat že žádný luxus to nebyl, ale pořád lepší než seník. Ještě teď jsem si seno tahal i z míst kam rozhodně nepatřilo. Rozvalil jsem se na posteli a začal uvažovat kolik života ještě před sebou mám. Nebude to příliš mnoho, to jsem věděl. A proto byla válka příjemné zpestření konce života. Unaveně jsem zívl a začal usínat. Kdy jsem vlastně naposledy spal? Už si to ani nepamatuju. Nádoba černé magie se rozbila, už jsem nemohl sloužit jako dřív. Síla démona byla pryč a já usnul jako po dlouhém těžkém dnu, který to byl. Nespal jsem více jak dva týdny.
Ráno bylo velmi namáhavé, chvíli mi trvalo než jsem se posbíral a vůbec probudil. Tak rozlámaný jsem si nepřipadal...no snad nikdy. Dalo mi práci se dát do pořádku. A další celodenní cesta koňmo mě ale vůbec nelákala. Co se dalo dělat. Vydrápal jsem se na koně a vydal se raději po obchodní stezce, bylo to pohodlnější i když nebezpečnější. Čarodějové nebyly v tomhle kraji moc vítaní. Naštěstí jsem měl dlouhý plášť a kápi, pod kterou jsem schovával mé ohnivě rudé vlasy.
Jižní království už nebylo daleko. Pozdě večer jsem zahlédl v temnotě noci obrys hradeb a světla. Takže hlavní město, vypadalo velkolepě.
Překvapilo mě, že hlavní brána nebyla ani tolik střežená. Stráže pouštěly skoro každého, kromě žebráků a ožralců. Nebyl pro mě problém tedy dostat se do města. Ale už bylo příliš pozdě na audienci u královny. Procházel jsem městem a musel jsem uznat, že se mi velmi líbilo. Hýřivé, plné života, plné peněz, moci a sexu. Polonahé prostitutky se na mě věšely na každém kroku a ohmatávaly můj...měšec. Jak zbytečné. Nebavili mě i když byly krásné, to nepopírám. Dokonce se našlo i pár mladíků, kteří se vystavovali u stěn bordelů. Jak zajímavé, tohle bylo ve všech městech zakázané.
Jen tady to vypadalo jako...nenašel jsem vhodné slovo. Pokud Esenské ostrovy byly ráj, tohle bylo peklo v tom dobrém slova smyslu. Hřích tu bylo asi oblíbené slovo.
Krásné to město, vybral jsem správně. Tady chci dožít svůj život. Hýřením a válkou. Nechal jsem se zatáhnout od nějakého klučíka do místní hospody. Koupil jsem mu pití, o to mu šlo. U těhle jsem měl jistotu, že se bránit ani křičet nebudou a to mě lákalo.
Ale dnes jsem byl tolik unavený a nemohl si dovolit abych zase podpálil nějaký bordel, jako v té vesnici stodolu. To byl celkem velký problém. Ale když ten blonďáček byl tak krásný a tak přítulný. Po druhé skleničce už mi seděl na klíně a že se tam krásně vyjímal. Jen by se nemusel tak vrtět...
Šeptal mi do ucha pořádné nemravnosti a říkal jak to má rád až mi vyschlo v krku. Vezmu si ho domů no vážně.
Přece mě nakonec umluvil. A nebylo to ani tak těžké, stačila jeho malá, jemná ručka ohledávající obsah mých kalhot a nedalo se couvnout.
Vzal mě za ruku a vedl nahoru do svého pokoje.
Rozhodl jsem se, že tentokrát si to plně vychutnám. A jelikož tohle byl profesionál a už moc dobře věděl co má dělat, jen jsem přivřel oči a užíval jsem si tu slast.
Když mě pohltili jeho horká ústa a začal si s mým údem pohrávat jako se špalíčkem tureckého medu, musel jsem chtivě zasténat.
Vzrušoval mě tak úžasně, že jsem se mu plně oddal. Blaha jsem si moc často neužíval.
Ale ani tohle nebylo zadarmo. Za své služby bude chtít nemalý obnos zlaťáků, což mi ale příliš nevadilo.
Když se konečně svlékl a já viděl jeho nádherné mladé tělo, úplně se mi zatajil dech.
"Pojď ke mě už".
Poslechl a přelezl si na mě, pak mě zkušeně také zbavil oblečení. To je ono hodný.
Ta noc byla opravdu fantastická, už dlouho jsem nezažil takovou extázi. Nechal jsem ho ať si dělá co chce. Když si sám roztáhnul zadeček a nasedl si na můj roztoužený úd málem mě to katapultovalo do výšin, to by bylo tedy až moc rychlé.
Jeho pohyby mě přiváděly rychle k vrcholu, únava z cesty a můj oslabený stav mi ani nedovolili experimentovat. Jaká škoda. Prudce jsem mu vybuchl po zadečku a sledoval jak mé semeno mu teče po stehnech, možná ráno si dáme opakování. Zaplatil jsem mu víc, aby zůstal až do rána. I když měl řeči, nehodlal jsem o tom diskutovat.
Zahrabal jsem se do deky a přitulil ho k sobě jako polštářek a usnul jsem. Dnes prostě nejsem použitelný.
Žádné komentáře:
Okomentovat