Kapitola 20

Střední škola Madock - o den později

Dívka si kráčela chodbou, zrovna byla pauza na oběd, škola byla vylidněná. Fialová mašle se jí pohupovala ve vlasech. Dnes ten klučík nepřišel... démon ho asi chrání. Na rtech jí pohrával úsměv. Když nepřišel sám, bude ho muset donutit. V ruce si pohrávala s fialovou kuličkou. Byla mnohem větší než duhovka... krásně se jí vešla do dlaně. Vešla do třídy a nasadila ten nejmilejší úsměv, kterého byla schopna a že to bylo pro ni velmi těžké. Nebyla jako její sestra, v ní už nezbylo nic hodného nebo milého. Když přišla o duši před tolika lety...

Kjóto, Japonsko o sedm let dříve

"Přestaň... nech ji, slyšíš?!"
"Míno!!"
Ale dívka nedokázala svou sestru zachránit. I když byla starší než její sestra... o dvě minuty... vždy svou sestru obviňovala.
"Kvůli tobě matka umřela... když tě rodila... je to tvoje vina."
Ano, od porodu vyrůstaly jen s otcem. Už si moc šťastných vzpomínek nepamatovala. Když otce propustili z jeho firmy po dvaceti letech práce jen se směšným odstupným, zbláznil se z toho. Začal pít a později už se ani nesnažil najít si jinou práci. Ale peněz pomalu ubývalo. A brzy už neměl ani na alkohol. Mina a Manami přestaly chodit do školy. A pak to přišlo... otec jednoho dne přivedl do bytu nějaké dva neznámé může. Vzal si od nich peníze a nechal je v bytě s děvčaty. Manami byla malá a naivní, nevěděla, co ji čeká. Ale Mina byla už od narození pozorná a ochranářská... proto hned věděla, že je jejich otec prodal. Na ten den nikdy nezapomněla.
Šlo to tak několik měsíců, tři dny v týdnu otec přivedl nějaké muže a prodal své dcery.
Až jednou v noci... přišel celý opilý a začal se sápat na Manami. Plakala a chtěla, aby přestal. Mina se ho snažila zastavit. Ale marně, měl větší sílu. Skončila mrštěná o zeď a ztratila vědomí. Když se probrala, bylo už po všem... její sestra ležela v krvi na posteli nahá. Tenkrát v ní umřelo všechno dětské. Přísahala, že se pomstí.
A tenkrát taky v tom krámku... ta stará žena... Mina se snažila krást, aby měly aspoň na jídlo a hlad ji přivedl do jednoho starožitnictví. Narozdíl od Manami, byla mnohem silnější a mrštnější, proto nebyl problém se svou štíhlou drobnou postavou se dostat tam, kam by se jiný zloděj nedostal. A tam tenkrát našla hezkou stříbrnou krabičku a uvnitř... fialový kámen ve tvaru kuličky.
Líbil se jí, tak si ho vzala. Chtěla ho dát Manami jako dárek k jejich osmým narozeninám. Ale když přišla domů, viděla tam znovu neznámé muže, kteří čekali, až si užijí. Manami se povedlo zamknout v koupelně. A Mina si tenkrát řekla dost. V ruce svírala fialovou kuličku ametystu a přála si smrt, smrt všech těch ohavů, všech těch co jim ublížili. Smrt vlastního otce. A díky těmto emocím se ji podařilo vyvolat z kamene démona Diandra.
Pak už nastala krvavá cesta pomsty. A z Minami se stala vražedkyně. Spojení s démonem ji dalo sílu, možnost ochránit svou sestru. Jejich otce zabila s pomocí démona sama, ubodala ho nůžkami, když odpočíval po sexu. Snad stovky bodných ran. Pak vzala Manami a utekly. Mina byla ještě dítě... její rozum se pomátl a stala se posedlou svou sestrou. Často se za ní vydávala...
Naštěstí měly štěstí, dostaly se do pěstounské péče rodiny Becketů, kteří byli milí. Ideální šťastná rodinka. Ale ani to dlouho nevydrželo. Když děvčatům bylo patnáct, už je pěstouni nezvládali. Nedokázali je od sebe rozlišit. A tak byl čas, aby zemřeli...
Kolik lidských životů už Minami a její démon vzali? Mnoho. Pokaždé když se její sestra s někým skamarádila, měl nehodu. Mina svou sestru chtěla jen a jen pro sebe, nestrpěla nikoho jiného. Všechny je odstranila, aby sestře neublížili.



Střední škola Madock

Dívka prošla celou třídou, věděla, co musí udělat. Musí odstranit i toho kluka Tommyho. A proto se rozhodla využít jeho kamarádů.
"Pite? Fredy? Půjdete se mnou obědvat na střechu?" Vyndala si domácí svačinu a nahodila prosebný pohled. Musela ty kluky vylákat ven. A ti dva hlupáci tak ochotně souhlasili, skoro se přetrhli.
Oba dva Tommyho kamarádi byli do Manami zamilovaní a oba o ni soupeřili. Tommy se toho rozhodl neúčastnit a popřál jim hodně štěstí. Ani Pit ani Fredy nemohli poznat, že ta dívka co je vede na střechu, není Manami. Dokud nebylo pozdě.
Když vešli, dívka zamkla dveře, jenž vedly na střechu, aby je ostatní žáci nerušili.
"Už jste slyšeli o té nové hře?"
"O jaké hře, Manami?" Pit se s nadšením otočil, nebyla hra, kterou by snad neznal a o žádné nové na trhu nevěděl.
"Jmenuje se... chcípněte!!!"
Otevřela svou stříbrnou krabičku a po jejím boku se z fialového kouře zjevila postava mohutného muže. Oba chlapci couvnuli až k hrazení na střeše.
"Co... co je to za srandu, Manami?"
Ale dívka si stáhla fialovou mašli a rozpustila si své vlasy, mašli pak přetrhla vpůli.
"Nejsem Manami.". Její trpký smích se nesl celou střechou. Její oči prozrazovaly jen krutost.
"Svaž je, Diandre!" Mina přešla až k Pitovi a z kapsy mu vytáhla jeho mobil. Pak ho jen z legrace políbila, div ho nezadusila jazykem.
"Díky, tohle si půjčím, uvidíme, jak moc tomu ubožákovi na vás záleží."
Vyfotila si oba chlapce, jak byli svázaní a připoutaní k odvětrávacímu potrubí. Tuto fotku pak poslala Tommymu se vzkazem, ať se dostaví přesně ve 13:00 na střechu školní budovy. Minutu po jedné hodině oba dva jeho kamarády popraví.

......................
Tommy ani nevěděl, co ho vzbudilo. Možná dopolední slunce co pražilo do oken. Musel si až zastínit oči když je konečně otevřel. Bolelo ho celé tělo, a tak jen zaúpěl. Když se rozhlédl, zjistil že je ve svém pokoji zahrabaný pod dekou. A jako vždy nahý. Zrudnul trochu a snažil se posadit, ale jak brzo zjistil, jeho pozadí razantně protestovalo.
Pomalu se mu vybavovalo vše ze včerejší noci. Nemusel démona hledat, tak nějak podvědomě věděl, přesně kde je. Nevěděl, co je ten zvláštní pocit. Stále si připadal tak nějak plný.
A pak se pokojem roznesl zvuk stáda medvědů, když Tommymu zakručelo v žaludku. Ale vstát nějak nemohl. Jen pomyslel na to, že má strašný hlad... jen jedna bleskurychlá myšlenka. A přišla odpověď. Ano, jako by slyšel démonův tichý svůdný hlas ve své hlavě, trochu ho to vylekalo.
"Snídaně bude za chvilku."
Chlapec vykoukl z pod peřiny, ale démona nikde neviděl. Tak jak?
"Tohle je výhoda spojení těl... možnost komunikace pomocí mysli i na vzdálenosti kilometrů. Jsme teď jedno tělo a jedna mysl."
Ne, že by tomu Tommy nějak rozuměl, ale pomalu si zvykal. Když zavřel oči, připadal si, jako kdyby stál v kuchyni, viděl démona dělat slaninu... jako kdyby mu stál přímo za zády a nakukoval přes rameno.
"Neuvěřitelný."
Do ticha pokoje se ozval šepot. Ale jak Tommy zjistil, tak tohle byla oboustranná komunikace. Po chvíli ucítil nějaké lechtání na svém těle, jako kdyby ho někdo hladil. Prudce ucuknul a rozhlédl se, ale nikdo s ním v pokoji nebyl. Proto se zabral do myšlenek.
"To jsi byl ty? Přestaň s tím!"
"Nic nedělám."
Jako kdyby ho Tommy viděl úlisně se smát.
Pak ale Tommy syknul, jak ho zabolel prst. Viděl z něj vytékat krev. Co? Co to je? Já... nic...
"Tohle je spojení těl."

Démon se v kuchyni úmyslně při krájení slaniny řízl do prstu ostrým nožem. Proto to Tommy mohl cítit. Krev však po chvíli zmizela a prst přestal bolet.
"To… budu takhle zraněný vždycky, když si něco uděláš?"
"Správně, maličký."
Tommy jen zavrčel, neměl rád, když mu tak démon říkal. Ale když se po pár minutách otevřely dveře a v nich stál Arien ve vší své kráse a nesl tác s jídlem, Tommy by mu odpustil i vraždu. Démon se usadil na posteli a strčil tác Tommymu, před tím se ale nahnul pro polibek.
"Nechci."
"Já se neptal, jestli chceš."
Chladný tón démona chlapce trochu zarazil, jeho brada byla násilně natočena a Arien si ukradl jeho rty v dlouhém polibku.
Tommy se začal mračit, ale pustil se do snídaně. Pak uslyšel ze svých kalhot melodii svého telefonu. Ale kalhoty byly moc daleko, i když se natáhl...
"No tak..."
A kalhoty se najednou pohnuly a samy se doplazily k Tommymu. Chlapec trochu polekaně ucukl.
"Nech těch srandiček, Ariene."
Démon se ale jen rozesmál. "Tohle jsem nebyl já... ale ty."
"Nesmysl. Nic takového neumím!"
"Teď už ano."
Chlapec se na démona zahleděl, v jeho očích svítily pochybnosti, dělá si ze mě srandu?
"Ne, nedělám."
"Přestaň mi lézt do hlavy!"
Tommy si vytáhl mobil a kontroloval zprávy. Pit mu volal a psal, kde je, až teď si chlapec uvědomil, že už je dávno po dvanácté hodině. To spal tak dlouho?
A pak narazil na nějakou zprávu a zarazil se, jeho tělo ztuhlo. Arien tuto změnu postřehl a naklonil se, aby do telefonu viděl.
"Ona... ona... má moje kamarády!"

.........................................
Tommy ani nevěděl, jak se mu povedlo vyskočit mžikem z postele a začít se oblékat. Arien ho jen se zájmem sledoval z postele.
"Tak vstávej, dělej, už je skoro jedna! Chci... chci abys mě tam odnesl... chci je zachránit! Rozumíš!!!"
"Pokud je to rozkaz…"
Démon tentokrát kývl. Byl to pokrok, konečně akceptoval Tommyho přání, jeho rozkaz. Otevřel okno a čapl chlapce za paži. Než se Tommy stačil rozkoukat, cítil jeho pevné objetí a vítr ve vlasech. Vlastně ani netušil, že Arien umí létat takhle rychle. Nedostával se mu vzduch do plic, ale dál ho pobízel, ať přidá.
Když se dostali ke škole, démon zahalil svou přítomnost černou mlhou, takže vypadali jen jako oblak kouře a dosedli na školní střechu právě ve chvíli, kdy se Divoký ametyst po rozkazu své paní chystal jednomu z Tommyho kamarádů prohnat tělem miliony voltů.
"Dost, okamžitě je pusť!"
Dívka se otočila na Tommyho a jen se zasmála.
"Nepustím... zabiju je a ty se budeš dívat. A pak zabiju i tebe!"
Démon udržoval stále těsný kontakt s Tommyho tělem, kdyby náhodou ta bláznivá holka dala rozkaz ametystu k útoku. Tommy viděl v očích svých kamarádů nepochopení a prosbu o pomoc. Už dávno to přestali brát jako nějaký žert, věděli, že ať jsou svědky čehokoliv, je to skutečné. Nechápali, co s tím má společného Tommy ani ten jeho bodygard, nechápali, co se stalo s Manami.
"Já vím, že nejsi Manami... kde je? Co jsi ji udělala? Kdo jsi?"
"Ó tak pan chytrák... tolik ti chybí moje sestra? Už ji nikdy neuvidíš, o to se postarám!"
Mina se obrátila se smíchem na svého démona. "Dost tlachání, zab ho!"
Jak paní rozkázala, tak Divoký ametyst provedl. Díky tomu, že střechu školy tvořily z větší části kovy, jako bylo pletivo místo zábran a také rozvody elektřiny, měl Diandr skvělé pole působnosti, zaryl tedy dva blesky do střechy školy a probil tím vše v dosahu. Arien však očekával takový útok a vzlétl s Tommym na nebe.
"Je to zbabělec, utíká."
Pak to ale přišlo. Mina vzala vodovodní trubku a polila vodou jak Pita tak Fredyho, kteří byli stále připoutaní na zemi u pletiva.
"Příští rána a kamarády si můžeš smést na lopatičku."
Tommy se na to zahleděl s hrůzou v očích, to nesmí udělat, nesmí!
"Ariene... já tě prosím... zachraň je, hned!"
Démon z nastalé situace nebyl nadšený, ale nemohl tentokrát odmítnout. Postavil Tommyho zase na střechu a kolem se vše začalo zahalovat do černé mlhy, která padla až k zemi jako černá clona. Mina se rozkašlala, protože ta věc ji začala dusit. Její démon se snažil rozehnat mlhu statickou elektřinou a pomalu se mu to dařilo. Ale udělal jasnou chybu, soustředil se příliš na ochranu své paní a nevšiml si, že mlha je jen zastírací manévr. Arien se ve tmě pohyboval velmi rychle, nebyl pro něj problém najít oba spoutané chlapce a vysvobodit je. Ale Diandr se nenechal klamat dlouho a jelikož nic neviděl, vyslal blesky naslepo do všech směrů, takže jeden málem trefil i Tommyho.
Arien proto zaváhal a to byla jeho osudová chyba. Ještě se mu povedlo oba chlapce odstrčit, než se na něj snesla salva blesků.
Tommy bolestí vykřikl a v křečích upadl na zem.

"Běžte... u-ute… čte..."
Ale Fredy ani Pit Tommyho nemohli opustit a pokoušeli se ho postavit.
"Musíme zmizet, té holce přeskočilo!"
Tommy však zavrtěl hlavou, která ho ukrutně bolela po elektrickém šoku, který utrpěl. Musel zůstat. Musel. Jeho mysl sledovala díru ve střeše školy a volala démona. Povstaň Ariene... no tak!
Díky takové ráně se střecha v jednom momentu i s démonem obsidiánu propadla a skončil zasypaný až v podkrovní počítačové učebně.
Ale tohle démona nemohlo zastavit. Odvalil ze sebe zbytky propadlé střechy a nechal je vznášet ve své temnotě. Pak otevřel křídla a vznesl se vysoko na oblohu, omítka a zbytky střechy začaly bombardovat Minu i jejího démona sotva se stačili vyhýbat. S posledním mrštěným kusem železobetonové konstrukce však démon poslal i sebe. Byl to rychlý mžik, než stačil Diandr kus bleskem smést, Arienův meč ho proklál těsně u srdce. Už ho tahle hra nebavila.
Ozval se však výkřik, který nepocházel ze střechy, ale ze zahrady školy. Přidušený výkřik.
"Přestaňte!"
Manami se povedlo dostat se ze zamčeného domu a i přes svá zranění zamířila tam, kde cítila Divoký ametyst. Ke škole.
Mina na střeše se rozesmála.
"Jdeš včas, sestřičko... včas na popravu!"
"Ariene, ne... přestaň!!!"
Démon obsidiánu se musel stáhnout.
"Nesmíš ublížit Manami, nesmíš zabít toho démona!"
Ale Arien už na nic nečekal, popadl Tommyho do náruče a snesl se na zahradu k Manami.
"Za ním můj otroku... zab ho než, se dostane k sestře!"
Ale i při veškeré snaze nemohl být Diandr rychlejší.
Manami se povedlo dostat zpět na nohy, ale cítila tu bolestivou ránu u srdce, špatně se jí dýchalo.
"Dost, Mino, přestaň s tím! Hned!"