Kapitola 26

Ještě chvíli se snažil a vztekal se. Ale když zjistil, že sám se opravdu neuvolní vzdal to.
Letadlo sebou prudce trhlo jak dosedlo na letištní dráhu.
Proč mě sakra přivázal? Za tohle ho určitě zabiju, co si o sobě myslí.
Peter se na něj podíval. Jen se na něj usmál a naklonil se blíž.
"No vidíš že to šlo. I na nevolnost jsi v tom vzteku zapomněl viď?

Michail na něj vykulil nechápavě oči. Až teď mu to došlo. On se tady už deset minut snaží vyprostit a oni zatím přistáli. Má pravdu, neměl čas myslet na to jak mu bývá při odletu a při přistání špatně.
Navíc už cítil, že se mu většina těla od pasu dolů úplně odkrvila, což vyřešilo i jeho druhý celkem nepohodlný problém v rozkroku. No dobře musel uznat ač nerad že to možná k něčemu bylo.
"A teď už mě rozvážeš"? Snažil se na Petera hodit svůj štěněčí pohled. Odměnou mu byl krásný dlouhý polibek.
" Ne. Nechám tě tu letuškám napospas".
Michail jenom zavrčel a jal se znova trhat pásem. Zrovna když mluvil o letuškách, tak se přihnala rusovláska se jmenovkou Rose.
" Promiňte mohu vám nějak pomoct"?
Když viděla jak se tito dva nemají k odchodu z letadla, ani se ještě nezvedli, udivilo jí to.
"Ani ne, to zvládneme samy".
Peter se ji chtěl zbavit. Rose však byla značně neodbytná. "Mohla by jste..."?
Michail na ni upřel svůj prosebný pohled a letuška měla co dělat aby neroztála.
" Jak jste se do toho mohl takhle zamotat"?
"To nebylo dobrovolné", hlesl mladík tiše. Rose se na něj překvapeně podívala.
"Opravdu nepotřebujeme pomoct slečno".
Peter už byl nevrlý, nechtěl aby mu někdo zkazil jeho dílo, už jen utáhnout to takhle dalo dost práce.
"Ale...", Rose se jen snažila dělat svou práci. "jak myslíte".
S tím nakvašeně odešla.

" Jestli mě z toho nedostaneš začnu křičet o pomoc"!
Peter se jen zašklebil. Opravdu mu to takhle v těch pásech slušelo. Nechtělo se mu ho rozvazovat. Povzdechl si a chytil konec pásu.
Michail zatajil dech. Jestli to znovu utáhne tak už mě vážně přepůlí.
"Ty hnusnej sadisto, nechceš si pohnout"?
"Ale, ale. Nemusíš být na mě tak ošklivý. Co takhle poprosit"?
No jak chceš. I když byl mladík připoutaný dost natěsno tak ruce měl stále volné. S tím se pokusil na Petera vysápat a uškrtit ho, ale nepovedlo se mu to.
"No jo, no jo, už to bude. Ty si ale nedočkavý Mišáku". Zajímalo by mě jestli jsi takhle nedočkavý i v posteli. Ale z toho co si mi dneska předvedl bych řekl že určitě.
Peter povolil pásy a chlapec se konečně pořádně nadechl. Vystřelil ze sedačky jako smyslu zbavený a začal po Peterovi házet vše co mu přišlo pod ruku. Ten se tomu jen pobaveně smál. "Ty malá hysterko tak už dost. Já to opravdu udělal pro tvé dobro. To mi ani nepoděkuješ"? Bohužel Michailovi se nechtělo děkovat a tak po něm hodil polštář, který přistál muži v obličeji. Ty jsi ale pěkně divoký, s tebou to budu mít těžké. No dobře bylo to i pro mé dobro, co si budu nalhávat. Asi tě budu muset svazovat častěji jak to tak vypadá, jsi totiž k pomilování, když se vztekáš.
S tím se i Peter zvedl a chytil chlapce kolem pasu. Bylo mu jedno že se někdo může dívat. Přitiskl si Michaila k sobě a začal ho vášnivě líbat.

To ho trochu zchladilo a už se chval slušněji. Když vycházeli z letadla všechny tři letušky záhadně zmizely v prostoru za kuchyňkou. Asi si vyměňovaly zrovna drby. Michail před ním chvíli hopsal jako malé dítě. Pozorně ho sledoval. Byl tak roztomilý, tak krásný.
Michail se ještě na letištní ploše rozverně zatočil a zvedl zrak k zamračené šedé obloze. Zhluboka se nadechl. "Konečně doma". S tím se usmál i na Petera. Teď chudák tál i on. Jak někdo tomuhle stvoření může odolat?
Když procházeli letištní halou Michail už nebyl tak rozradostněný. Právě naopak, plížil se skoro Peterovi za zády. Sem tam se rozhlédl, aby se ujistil že nehrozí žádné nebezpečí.
Petera jeho chování udivovalo. Co to dělá? Chová se jako nějaký zločinec. Viděl v chlapcových očích však strach. Čeho se bojí?
Když Michail prověřil že se na letišti nevyskytují žádné podivné individua v černých sakách tak se konečně uklidnil.
"Už se moc těším na tu večeři. Kam mě vlastně pozveš"?
" Hm, nevím, ještě to musím promyslet. Ale asi někam kde mají velké zásoby jídla, aby po tvé návštěvě nezbankrotovali".
" Moc vtipné opravdu".
" Koho to tu vyhlížíš" ? Michail sebou trhnul. "Já....no já nikoho, jen se dívám".
No jasně díváš. Jen doufám že si v Česku nikoho nezabil nebo něco takového. Zkazil bych si pověst dobrého právníka. Peter chlapce chytil kolem ramen a vedl ho ven z letištní haly. Venku stály taxíky a oni nastoupili do jednoho z nich.
"Tak kam to bude pánové"?

Peter se chvíli zamyslel. Pak přejel Michaila pohledem. Hm co by mu tak mohlo chutnat? No dobře už to mám. Nadiktoval adresu jedné malé restaurace, kterou moc dobře znal. Skvěle tam vařili, ale to proč tam lidé chodili převážně bylo na skvělé zákusky.
Michail chvíli přemýšlel jestli to místo zná, ale došel k názoru že asi ne. Byl zvědavý co Peter vymyslel. Snad ho nezatáhne někam rovnou do hotelu, nebo do nějakého striptýz baru. Při té představě se otřásl. Ne tak to děkuju, to mě neláká, těch už jsem viděl až dost.
" Asi mi moc nedůvěřuješ co"? Ano Peter z jeho pohledu vytušil že přemýšlí kam ho asi pozval.
" No popravdě....".
"Neboj se, bude se ti tam líbit". Obdařil mladíka svým kouzelným úsměvem. Nacpeš se tak že jídlo nebudeš chtít do smrti vidět. Ano to je můj plán. Když tě nakrmím mé malé zvířátko tak možná zkrotneš, budeš se chovat slušně a přijmeš i pozvání ke mě do bytu ...ehm ...na dezert. A když ne? Hm, tak tě tam odvleču i násilím. S tím Peter pokýval hlavou. Ano, když to jinak nepůjde, budu muset přistoupit k radikálnímu řešení.
Dnes mi už neutečeš Mišáku.