Povedlo se mu upíra postavit na nohy a odvléct z toho děsivého místa. Ale než odešli, ještě mladík starou konzervárnu zapálil, kdyby přeci jen něco tam přežilo, co nenašli. Chtěl aby to co tam vše prožil, všechny ty ztráty pohltily plameny. Přes upíra přehodil kabát, který si vypůjčil v jednom zaparkovaném autě, které trochu pocuchal, ale musel skrýt jeho zranění. Nemohl jít do žádného hotelu, ani k doktorovi. Jak byste na pohotovosti vysvětlili že váš přítel je upír? Uvažoval že by mohl Dariuse dopravit k nějakým upírům, třeba k tomu Kraftovi, ale to odtud bylo příliš daleko a upír sotva stál. Cítil že je Darius vysílený, nejspíš potřeboval krev. Ale nebyl ve stavu kdy by mohl lovit. Tak jako Semi. Nakonec si chlapec přeci jen poradil. Vtáhl upíra do bývalé továrny, ve které si jako malý kluk hrával. Jak se zdálo místo obývali i bezdomovci , takže prohledal upírovi kapsy a zaplatil si za deky a soukromí. Odebral se s Dariusem až dozadu, kde ho uložil na svůj klín a překryl dekami.
Upír byl příliš slabý na to, aby jakokoliv protestoval, ale cítil teplo chlapcova těla a to ho uklidňovalo.
Semi mu zatím kontroloval ránu a povšiml si, že po stříbrných žílách pod kůží už není moc stop.
"Máš hlad? Měl bys pít... určitě by ti krev pomohla. Nějakou ti seženu nebo..."
Nevěděl jak ho to vlastně napadlo, nahnul se k upírovi a odhrnul si vlasy za ucho.
"Pij ze mě."
Lykané byli vždy houževnatější, Semiho rány se postupně hojily a možná do druhého dne nebude mít ani škrábnutí. Jenže žádat po upírovi, aby pil lykanskou krev? Nevěděl o jaké bláznovství žádá. Nevěděl ani proč to žádá. Co si pamatoval Dariuse jeho krev vždy odpudila, když mu kupříkladu při divokých polibcích prokousl rty. Sám Semi netušil proč tedy tohle nabídl, jeho intuice mu říkala, že to není nesmysl, že by to šlo. A on se naučil svému šestému smysl důvěřovat.
Upír však ostře odmítl a snažil se s chlapcova náručí vymanit. Chlapec ho však odmítal pustit. Snažil se mu to vysvětlit.
"Věř mi trochu, nevím... zda ti to je odporné, nebo protizákoné, je mi to jedno, hlavně když ti to pomůže. Já... nerozumím tomu, ale všechno mi říká, ať to udělám, že tě to posílí".
Darius
Darius se tedy přestal snažit bránit. Potřeboval krev, aby mohl regenerovat svá zranění. Aby se mu zase vrátila síla. Bez jedné ruky byl dost oslabený. Ale to co mu Semi nabízel bylo šílené. Pít lykanskou krev? Nikdy to ještě nezkoušel, vlastně neznal nikoho, kdo by to riskoval. Dá se tahle krev vůbec strávit? Nebo by mu to mohlo víc ublížit? Netušil to, věděl jen že to bylo zakázáno již stovky let. Zahleděl se chlapci do očí, viděl v nich víru a starost. Možná to bylo úplně poprvé, co upírovi rty zvlnil milý úsměv, patřící jen Semimu. A byla to tak vzácná chvilka, že si zasloužila zaznamenat.
"Bude to nejspíš bolet."
"Nebojím se."
Nakonec se upír zmohl na to chlapce pod sebe stáhnout do lehu. Nechtěl to, nechtěl ho ohrozit, ale neměl zrovna na vybranou. Ještě chvíli váhal a raději se věnoval polibkům, kterými obsazoval Semiho rty. Věděl že lykané mají v sobě zakombinovaný obraný mechanismus, mohl by se chtít bránit, nebo přeměnit. Musel ho tedy rozptýlit, nějak zaměstnat. Když se přes mladíkovi rty vydral poplašené vydechnutí, sjel upír polibky i na krk. Ale cítil jen prudké chvění a ztuhnutí svalů, takhle by to nešlo. Proto volnou rukou vyhledal chlapcovi kalhoty a začal ho laskat. Bylo to sice v téhle situaci krajně nevhodné, ale už jednou tohle fungovalo, při té počáteční přeměně, kdy potřeboval aby se chlapec nebránil a uvolnil se.
Tentokrát se mu Semi poddal vcelku brzo a jeho zavřené oči a přerývané dýchání jasně dávali najevo, že je připraven.
Zkusil tedy svými špičáky proříznout jemnou kůži chlapcova krku a přisát se k tomu potůčku krve, který se hned vyvalil. Semi jen syknul jak to trochu pálilo, ale nebránil se, nepociťoval bolest. Dokud upír neolízal všechny kapičky. A i když se na to moc nadšeně netvářil, neodolal. Chuť Semiho krve byla... byla nepopsatelná. Naprosto jiná. Myslel že bude odporná. Počáteční doušek byl hořký a opravdu myslel, že tu krev vyzvrátí. Ale čím víc pil, tím víc cítil tu děsivou sílu, co se do něj nalévala, tu touhu kousnout víc. Přímo zvířecí vášeň. Sevřel chlapci přes látku kalhot rozkrok, takže Semi skoro vypískl a vypjal se proti němu, pak už nešlo odolávat víc. Hladově se mu zakousl hluboko do krku a snažil se Semiho udržet na podlaze tak, aby sebou necukal, což jednou rukou šlo velmi těžko. Upír musel dokonce mladíka svým tělem zalenout. Hltavě pil tu opojnou rudou tekutinu a nedbal toho, že mladík protestuje. Ve svém stavu už nemohl zastavit. Trvalo to jen pár minut, než Semiho tělo na podlaze ochablo. Jen sevřel Dariusův kabát a pak ho vědomí opustilo. Poskytl upírovi prst a Darius mu málem ukousl celou ruku jak se říkalo. Ale naštěstí to upíra zastavilo a tak vysunul s horkého tepajícího masa své špičáky. Ránu Semimu opatrně olízal, aby se zacelila, pak chlapcovo tělo přitiskl k tomu svému.
"Omlouvám se...spinkej maličký. Děkuju...za všechno."
I když Darius věděl, že ho mladík neslyší, přesto měl potřebu to říct. Bez Semiho by se nikdy z té konzervárny nedostal. Bez jeho krve by zemřel vysílením z hladu. Stále cítil na jazyku tu zvláštní chuť, která ho spalovala zevnitř.
Semi
Vzbudil se až těsně před rozedněním, hlavu měl jako střep, trochu mu to připomínalo slavení prázdnin na koleji, kdy se opil tak, že si dva dny nic nepamatoval. V hlavě měl jako vymeteno. Ale překvapivě se cítil celkem dobře, i když byl ještě slabý. Prohlédl si své zranění, po spáleninách sice zůstaly jizvy, ale malé zranění a trhlyny byly zahojeny. I tak cítil některé kosti v těle, které se stále regenerovaly. To co mu ale chybělo byl upír. Rozhlédl se po tovární hale, zahlédl pár bezdomovců hřát se u barelů, ve kterých hořel oheň. Ale svého upíra nikde neviděl. Nakonec se vyhrabal na nohy a raději se po něm podíval. Jeden z bezdomovců mu sdělil, že upír pozdě večer odešel. To Semiho velmi rozzlobilo. Co si má kam chodit, když mu včera málem umíral v náručí? Vždyť je těžce zraněný. Nemohl jít přece na lov. Viděl že brzy bude svítat, tak vyhandloval nějaké čisté oblečení. Musel ho jít hledat. A až ho najde, tak ho vynese v zubech. Chová se jako malej, jen tak si utéct, ani neříct proč nebo kam.
Ale když vylezl ven, zahlédl jak u staré továrny zastavuje staré známé auto. Pamatoval si i toho řidiče, který na ně divně koukal, když si s ním Darius hrál při cestě ze sídla Kraftů. Řidič mu otevřel dveře a vybídl ho k posazení.
Mladík váhal a nedíval se na něj zrovna přívětivě. Že by to byla náhoda? Jen tak se tu zjeví? Jak ho vlastně našli? Že by Darius byl s tím namyšleným idiotem? Ale proč ho nevzal sebou, nebo mu to neřekl, že tam chce jít?
Nakonec tedy Semi nastoupil do auta. Doufal že se řidiče vyptá co to mělo znamenat, nebo že mu řekne něco sám, ale řidič mlčel jako obvykle. Semimu nezbývalo než dát důvěru tomu muži a nechat se odvést. Jak se zdálo mířili opravdu na panství Kraftů, poznal tu cestu.
"Mladý pán mi nakázal vás přivést."
Konečně řidič projevil nějaký zájem o pasažéra.
"A můj přítel? Upír Darius, přivezl jste ho taky ke Kraftům?"
"Nikoliv."
Když se mladík ocitl v té přijímací hale, kde ho studil mramor do nohou, začínal mít nepěkný pocit. Co teprve když z jedho pokoje vyšla ta andělská zář s namyšleným výrazem, v doprovodu nějakých kravaťáků, kteří se také moc přívětivě netvářili.
Semi nechápal co se děje, ani proč sem byl přivezen. Viděl že kravaťáci vzadu si strkají ruce pod saka, asi na zbraně, takže zůstával ve střehu.
"Kde je Darius? Co jste mu provedli?"
Jak se zdálo tentokrát se Fabian Kraft držel stranou a nechal za sebe mluvit ty kravaťáky, což bylo netypické.
"Jsem Jack Harves, patřím k organizaci zvané RTK. Tu nejspíš znáte, že Semi?"
"Odkud znáte mé jméno?"
Mladík raději ucouvnul, nevěděl co od nich může čekat. Věděl že právě pro tyhle muže Darius s Edvinem pracovali.
"Jenom klid, nechceme vám ublížit mladý lykane. Víme toho o vás hodně, je to naše práce. Přivezli jsme vás sem, protože jsme doufali, že nám vysvětlíte záležitosti, jenž se udály. Už nás informovala Enisei i pán Fabian. Snažíme se najít vašeho společníka, mysleli jsme že bude s vámi."
Semi ale váhal. Veřit jim? Nevěřit? Zahleděl se na toho nafoukance s otázkou v očích.
"Semi je v tomhle oboru nový pánové, myslím že ho trochu děsíte. Posaď se vlčku, ti pánové ti nic neudělají, jsi pod mou ochranou."
"Jo? Tu tvou ochranu si dovedu představit."
Přesto Semi poslechl a usadil se do křesla.
"Znám Dariuse už mnoho let, jsou s ním samé problémy, ale svou práci vždy dělal čistě a svědomině. Občas ale... tak trochu jedná na vlastní pěst. Chápejte Semi že to je opravdu problém. Křehký mír mezi třemi rasami nás stál mnoho úsilí, proto jsme vznikli, proto chráníme Trojí krev. Chtěl bych abyste nám důvěřoval, když jste teď jeden ze Zasvěcených."
"Cože jsem?"
Semi se prudce postavil, nechápal jak to myslí. Vždyť Edvin byl přece... Proto rychle čapl stříbrný podnos, ležící na stole a pak to teprve pochopil. Včera když Darius pil...
Semi zahlédl v odrazu stříbrného tácu tu značku, na svém krku. Přejel po ní prstem, ale stejně nemohl uvěřit. Darius si ho označkoval? Proč mu to neřekl? Co se tu sakra děje? Stejnou značku měl i Edvin.
"Já...nechápu to...já..."
"Je to velmi netradiční, aby byl Zasvědcený lykanem, většinou to bývají lidé, nebo míšenci. Ale Darius si vše vždy dělal po svém."
Fabian však mlčel jako zařezaný. Bylo mu jasné, jak k tomu značení dochází, pochopil že z něj musel Darius pít. Pánům z RTK to asi nedošlo. Ale on tušil proč to Darius udělal. Nejspíš chtěl chlapce pojistit, aby po něm nešli lovci, nebo samotná RTK. Zasvědcení měli v mnoha věcech imunitu. Chtěl tímhle toho kluka uchránit. Byl to nesmírně chytrý tah. Asi se chystal na něco, co mu RTK už neodpustí a nechtěl, aby byl Semi v nebezpečí. Vážně to byl blázen, tolik obětovat pro psa.
"Takže Semi, když teď jste také jeden ze Zasvědcených samozřejmě se o vás postaráme, když to bude nutné. Teď ale mluvte, chceme slyšet vše popravdě. Zakázali jsme Dariusovi jednat, ale on stejně neposlechl. A teď máme strach, že chce udělat opravdu velkou hloupost."
"Já... nevím kde je. Ale řeknu vám to celé, když mi řeknete jakou hloupost chce udělat."
Žádné komentáře:
Okomentovat