Kapitola 36

"To přece nemůžete, vždyť pracuje pro vás!"
"Je mi líto mladíku. Nemůžeme dovolit, aby zničil to, co jsme tak dlouho budovali. Nehledě na to, že by to mohlo vyvolat válku o moc mezi upírskými klany. Musíme ho zastavit."
Semi je nedokázal přesvědčit, křičel na ně, vzpíral se, dokonce měl chuť je všechny roztrhat. Darius byl v nebezpečí a on nevěděl, co dělat. Musí... musí ho najít dřív než oni, jinak...
Je přeci jen raněný. Nevěděl, co RTK udělá, až Daria najdou, ale bál se toho nejhoršího. Ovšem dřív než stačil cokoliv udělat on sám, cítil tlak na svých zádech, jak ho ten upíří floutek, kterého z celé své duše nesnášel, natlačil ke zdi. Naprosto nechápal, co to dělá, ale ty jeho hnusné vlezlé pracky mu zvedaly žaludek. Stačil se ostře ohradit a chtěl ze sebe Fabiana sklepat, teď měl důležitější věci na práci, než si hrát s tímhle...
"Buď zticha a spolupracuj, pokud chceš Dariovi pomoci."
"Cože?"

Až teď si mladík uvědomil, že RTK v hale nechala dva muže. Udělali to nejspíš proto, aby Semiho hlídali, kdyby měl potřebu plést se jim do cesty nebo je sledovat. Že by se jich Fabian chtěl zbavit? Úkosem zaregistroval, jak ti dva pánové v dokonale nenápadných tmavých oblecích odvrací pohled.
"Nechte nám trochu soukromí, pánové. Tenhle vlčík potřebuje trochu upíří lásky."
Fabianův ironický smích Semimu nepřidával moc klidu. Upír ho čapnul za paži a táhl po schodech do nějakého pokoje, kam byl nešetrně vhozen jako kus hadru. Semi z toho aristokrata dostával strach.
"Musím Dariuse najít... varovat ho!"
"A ty snad víš, kde je zalezlý? Nebuď směšný. Toho nenajdeš, pokud to sám nebude chtít. Někde se zašil a čeká na setmění."
"Ale oni ho chtějí zabít!"
"Dělají jen svou práci. Úkolem RTK je ochraňovat členy rady - všech devět rodů, všechny tři klany. I když Darius pracuje pro ně, teď znamená ohrožení. Nemůžou dovolit, aby napadl klan Vrangelu. Znamenalo by to chaos mezi upířími rody."
"Ale to oni přece za vším stojí..."
"Máš snad nějaké důkazy? I kdyby ano... RTK je nejspíš stejně nechá zmizet. Pokud Darius napadne klan Vrangelu, RTK ho zlikviduje."
Semi usazený na drahém perském koberci vztekle sevřel pěsti. Vždyť Darius chtěl jen... potrestat viníky, proto odešel. Nemohl ho vzít s sebou. Nemohl ho do tohohle zatáhnout, protože i na Semim by pak viselo označení zrádce.
"Musí být způsob, jak... jak dokázat jejich vinu."


Fabian
Upír proti němu si vytáhl z úhledného zlatého pouzdra jednu z cigaret a přešel k oknu. Mlčel a uvažoval. Ani jemu se příliš nelíbila nynější situace. Fakt, že Vrangelu, těm nečistokrevným krysám, to projde jen proto, že jsou v radě Trojí krve... Ano, už dříve se jisté prohřešky členům rady promíjely, pro celkové blaho a celistvost. Ale něco takového už se prominout nesmí, nesmí se do nekonečna přivírat oči. Věděl, že je Darius půjde zabít. On ty oči nedokázal zavírat nikdy, vždy měl svůj vlastní cit pro potrestání a spravedlnost. RTK ho ale zastaví... nedovolí mu takové jednání. Pokud by i tento střet zázrakem přežil, pošlou na něj další Hlídače, aby ho odstranili. Takové byly zákony. Když jeden zradí, ostatní ho musí zlikvidovat.
Otočil se na mladého lykana, viděl v jeho očích nesmírnou touhu Dariovi pomoci, viděl v nich i lásku a oddanost a to ho děsilo o to víc... tak jako znamení na jeho krku.
"Díky Dariově podpisu už se nebudeš moct vrátit ke své smečce, rozumíš? Teď patříš jen jemu. Nikdo jiný nemá právo se tě dotýkat nebo ti ublížit. Jsi pod jeho ochranou."

Semi
Sklopil pohled ke koberci. Věděl to. I když... nevěděl proč, proč to Darius udělal tak najednou? Bez jeho svolení... Proč mu nic neřekl? Bylo to podlé, jen tak ho nechat v tom skladišti.
"Prosím... chránil jsi ho, udělej něco. Ty máš moc, můžeš je zastavit, ne?"
Ponížení dnešního dne pro chlapce nebralo konce. Musel se snížit a dokonce toho upíra prosit, i když ho nesnášel.
"Není možnost, jak RTK zastavit. I když jsem také v radě, už nemůžu Daria chránit. Pochop, tady jde i o můj klan. Darius stále patří k rodu Kraftů. Pokud napadne Vrangel, jak myslíš, že to bude vypadat? Jako válka.... i když..."
Upír se na dlouhou chvíli odmlčel a Semi přímo viděl, jak mu čelo začaly hyzdit vrásky z přemýšlení. Že by přece jen přišel na způsob, jak Dariovi pomoci?
"Dokud je klan Vrangelu v radě, RTK je musí chránit. No jistě... kdyby se nám povedlo přesvědčit ostatní klany o jejich vině, mohli by Vrangel vyřadit z rady. Pak už by je RTK nemusela chránit a Daria by v jeho pomstě nikdo nezastavil. Stačí, když dokážeš přesvědčit krále Enisei, aby hlasoval proti Vrangelu. Bude potřeba přesvědčit i lidský rod Cornwallů, což asi nebude těžké, taky utrpěli ztráty při incidentu s těmi monstry."
Semi nadšeně vyskočil. Přesvědčit Roana nebude třeba, o všem, co se dělo, už věděl, takže jeho hlas v radě mají jistý. Kraft bude také hlasovat... možná se jim povede Daria zachránit!
"Ale máme jen pár hodin na svolání rady..."

Darius
Dnešní noc jako kdyby byla přímo stvořena pro prolévání krve. Měsíc schovaný za mraky sem tam prosvítal děsivě krvavou barvou. Takový pohled se nenaskýtal příliš často v roce. Dlouhý kabát na něm přímo vlál, jelikož jeden rukáv mu visel prázdně podél těla. Ruka se ještě nezregenerovala, i když upír cítil úžasně opojný pocit síly. Po Semiho krvi jako kdyby byl na steroidech.
Stál tam mezi stromy, na zahradě sídla Vrangelu a sledoval ten kýčovitý dům. Dostat se přes ostrahu u brány nebyl problém. Ale až tady Darius pochopil, že problémy teprve čekají. Zahlédl tu muže z RTK a věděl, že ti střílí vždy stříbrnými. Bylo jich tu mnoho. Nečekal, že se o tom dozví tak rychle. Dostat se do domu nepozorovaně tedy bylo obtížné. Upír pevně sevřel svou černou katanu a vydal se na cestu. Nijak se neskrýval, ani nespěchal. Šel RTK přímo vstříc a doufal, že strach jim nedovolí ho odstřelit už kvůli tomu, že je stále veden jako Hlídač. Suverénně si to razil přímo k hlavnímu veliteli, Jacku Harvesovi.
Nikdo z přítomných mužů nevystřelil, i když byli všichni ve střehu a s nabitými zbraněmi mířili přímo na upíra.

"Krásný večer na smrt, nemyslíš Jacku?"
"Rád tě zase vidím, Dariusi. Proslýchalo se, že jsi chcípnul někde v příkopě."
"Jak milé, bohužel, stále žiji."
"Dost přátelská konverzace. Tady nemáš co dělat. Otoč se a odejdi Dariusi. Nenuť nás k tomu, zastavit tě násilím. Víš, jak to chodí. Nemůžeme tě nechat projít."
"Jacku, vždy jsi byl dobrým vojákem RTK... rozkazy ti ještě nevymyly mozek... proč si to dnes kazíš?"
"Pokud nemáš za zadkem nějakou neviditelnou armádu, tak by ses neměl tak chvástat."
"Víš, proč tu jsem a víš, že já neodejdu. Takže máš jen dvě možnosti. Buďto mi uhneš z cesty a budeš jako vždy dělat, že nic nevidíš, nebo se mě pokusíš zastavit a já tě zabiju také."
"Je mi líto, nemůžu ti pomoci, volím tu druhou možnost."

Upírovi na rtech pohrával úsměv, čekal, že se RTK nebude jen tak dívat. Přesto byl asi naivní a doufal aspoň v něco. Na příjezdové cestě se ale ozval motor auta. I všechny vysílačky členů RTK začaly pípat.
"Harves, máme tu 9."
"Zastavte akci, rada Trojí krve se usnesla jinak."
"Cože? Jak jinak?"
"Klan Vrangelu byl s neprodlenou platností vyřazen z rady pro vlastizradu a porušení všech úmluv rady. Většinou - sedmi z devíti. Opakuji, zruště akci! Klan Vrangelu už nepodléhá ochraně RTK!"
I upíra tohle hlášení, které vyslechl, překvapilo. Po dlouhých dvou set letech to bylo poprvé, kdy byl nějaký klan jen tak vyřazen... navíc v takové rychlosti. I muži z RTK najednou nevěděli, co dělat. Jen po sobě nechápavě hleděli. Sám velitel Jack Harves byl překvapivě rozpačitý, ještě několikrát se musel dotazovat na situaci, ani jemu se tomu nechtělo věřit. Když ale na příjezdové cestě zahlédl, jak z auta vystupuje mladý vůdce klanu Kraftů, jasně pochopil. Ti lišáci je obešli. Svolali nejspíš radu a rovnou hlasovali o vyřazení Vrangelu. Harvese to nijak netrápilo, věděl, že ochraňovat zrádce je špinavá práce, ale byla to přeci jen jeho práce.
Proto mužům dal jasný povel, ať se stáhnou.
"Máš štěstí Dariusi... tentokrát. Příště už nebudu tak shovívavý."

Upír se se smíchem obrátil na dům. Teď měl cestu volnou. Teď mohl ztrestat všechny ty nečistokrevné, kteří si dovolili zradit všechny zákony. Nestačil ale udělat ani krok a na záda se mu pověsilo několikatunové závaží.
Mladý lykan, který se svezl s Kraftem, na upíra okamžitě skočil a objal ho kolem pasu. Byl tak rád, že ho vidí, že je Darius v pořádku.
"Ty parchante, nechal jsi mě tam... v tom skladišti! Ty jedna proradná násosko, málem tě zabili, a ještě si mě navíc značkuješ... nenávidím tě, slyšíš?!!"
Darius se musel rozesmát zlomenému hlasu mladého vlkodlaka. Přetočil si ho dopředu, aby mu mohl odhrnout vlasy z čela.
"Nenávidíš? Hlupáku, udělal jsem to proto, abych tě ochránil."
"Nikdo se tě neprosil! Víš co nám dalo práce svolat radu a zachránit ti tu tvojí prdel?!"

Semi
Vztekle na upíra hleděl. Ano, zlobil se, přesto nedokázal odolat. Musel se vyškrábat na špičky a upíra dlouze políbit. Nevadilo mu, že se dívají někteří ze členů RTK, nevadil mu ani ten upír Fabian. Nevadilo mu nic. Chtěl Dariovi být co nejblíže.
"Nechoď... nechoď tam... odjedeme někam pryč, když už jsem tvůj sluha, tak se o mě musíš starat."
Nechtěl upíra pustit do toho domu, svíral jeho plášť a doufal, že to Darius nechá být.
"To nejde a ty to víš. Nemůžu je nechat žít. Bude to jen chvilka, brzo se ti vrátím. Počkej tu na mě..."
Semimu nezbylo nic jiného než se dívat, jak upír s mírným úsměvem odchází k tomu domu. Věděl, že tam proběhne masakr, a také to, že RTK už nezasáhne. Tohle byla čistka. Zbavit svět něčeho tak odporného, jako byl klan Vrangelu. Rada odhlasovala likvidaci těchto upírů, ale sama si nechtěla špinit ruce. Proto svolili, aby se o to postaral jeden z Hlídačů.
Semi nevěděl, jaký bude život po upírově boku, ale teď už patřil jemu. Tak jako Edvin před dvaceti lety, i Semi se ho rozhodl následovat.
Tu noc se ze sídla Vrangelu ozývali jen výkřiky, které ale nikdo z venkovních přihlížejících nevyslyšel. Klan Vrangelu zaplatil. Tu noc Darius nenechal žít ani jediného z obyvatel tohoto domu. Ta noc se proslavila jako Masakr Vrangelu a jen přiživila na démonické pověsti nejsilnějšího upíra, který kdy hlídal zákony tří ras.

THE END