Kapitola 3

Naštěstí byl poblíž Delas a tak jsem i se svými vážnými zraněními přežil.
Rada mi dovolila pár dnů zůstat ve městě, než se rány zhojí, ale pak jsem musel bezpodmínečně odjet. Samozřejmě záležitost se zrádcem v radě se ututlala a nikdo neměl o tom ani ponětí. Stejně bych si za něco takového nerad připisoval zásluhy. Netvrdím však že mě nepotěšilo když jsem byl schopný porazit tak mocného čaroděje, byla to taková zkouška mých schopností. I když Delas tvrdil že se vlastně zabil sám, nadměrným používáním černé magie. Ano to byla také pravda...ale já přežil. Nerad bych umíral tak mladý, mám před sebou ještě spoustu zábavy a navíc...ano znovu jsem si vzpomněl na ty ledové, šedé oči.
Až se zprávy o tom že jsem zabil jednoho ze starších roznesou budu značně populární.
Proto jsem se rozhodl toho stříbrného čaroděje najít. Poptal jsem se Delase a ten se jen záhadně usmíval. Rozčilovalo mě když někdo věděl víc než já.
"Ty víš kdo to je, že"?
"Možná...proč se na něho vyptáváš"?
"Jen tak...setkali jsme se na pobřeží Inithril, jsem jen zvědavý".
"Oh, tak zvědavý ano"?

No dobře. Delas věděl, že přede mnou neuteče nikdo. A taky věděl, že pokud už mě něco zaujme tak to hodlám prozkoumat do hloubky a to doslovně.
"Nemyslím že bych ti byl povinen sdělovat nějaké informace".
"Chceš mě nechat zemřít zvědavostí? To od tebe je kruté. Víš přece dobře že ho najdu i bez tvé pomoci, jen to bude déle trvat. A já nejsem zrovna ukázka trpělivosti".
Jen se tomu zasmál. Věděl jsem že pokud se rozhodne mě trápit tak s ním nehnu. Proto jsem přešel raději na plán B a svedl jsem ho. Stále pro mě měl slabost, což byla má výhoda, navíc nepopírám že ani mé zranění mi nezabránilo mít chuť na sex. No dobře, byl jsem nadržený, to by bylo lepší označení mého stavu. Ani se moc nebránil a užili jsme si krásnou, dlouhou, žhavou noc. Rád jsem se s ním miloval. Bylo to totiž zvláštní. Delas byl jediný, kterému jsem dovolil aby pronikal on do mě. Možná proto, že jsem mu věřil, většinou jsem byl totiž zvyklí na vůdčí pozici a nerad jsem se podroboval ať už v čemkoliv. Tím míň v posteli. Ale to většina čarodějů. Byla to jen otázka kdo ustoupí a nechá se ovládat. Proto to bylo tak zábavné, nikdo nechtěl udělat ten krok. Čarodějové byly od přírody hrdí, pyšní a egoističtí. Proč si něco nalhávat, nebyl jsem jiný. Já jen vždy šel za tím co chci ať to bylo cokoliv.
Nakonec se mi z něj povedlo dostat s pomocí mého hbitého jazyka na jeho údu pár informací. Tahle výslechová metoda byla mou oblíbenou, protože byla značně přesvědčivá.
"Ano podle toho popisu vím o koho jde. Často tady pobýval...vlastně tady strávil většinu života, proto ho znát nemůžeš. Ty se tu objevíš jednou za půl století".
"Jeho jméno"?
"Jmenuje se Sirion".
"To k němu opravdu pasuje", úplně jsem se zasnil a opravdu, to jméno se k němu skvěle hodilo. Tak studený a odměřený...přímo jako kdyby mě tím pokoušel.
"Řekni mi o něm víc".
"Proč tě tak zajímá? Ze by tvá nová oběť? Vdej to Ethane, tohohle čaroděje nedostaneš ani kdyby jsi se rozkrájel".
To mě dost rozčílilo. Já vždy dostanu to co chci, ať to stojí co to stojí. Nějaké stříbrné štěně se mi nebude stavět na odpor. Zatím jsem nenašel nikoho, kdo by mi dřív či později nepodlehl. On nebude výjimkou. Další trofej do sbírky.
Ale tušil jsem že tahle trofej bude vydřená v potu a krvi, to mě na tom však lákalo ještě víc.
"Proč myslíš? Já dostanu každého".

Jen se zasmál. Smál se a kroutil hlavou. To mě celkem urazilo. Jak si dovoluje pochybovat o mě.
"No dobře. Našli ho jako malého chlapce před branami Nasarenu. Nikdo neví kdo byli jeho rodiče. Je to čistokrevný čaroděj a už jako malý prý projevoval velké schopnosti a nadání. Jméno dostal po své stříbrné hřívě. Vím jen to, že si ho rada už jako malého vybrala a vzala pod svá křídla".
To mi nedávalo smysl a tak jsem se z Delasovi hrudi trochu nadzvednul a koukal na něj nechápavě. "Proč rada? Ve městě je spousta dobrých čarodějů u kterých by mohl sloužit jako žák".
Dlouhý polibek mě ale umlčel. "Chceš to vědět nebo ne? Tak mě nepřerušuj.
Nevím proč si ho vzala rada. Říkalo se že s ním měli nějaké úmysly, ale nevím o co šlo. Jenže časem ho už staříci nedokázali zvládat a před dvěma roky se s radou nějak pohádal. Byla to dost divoká hádka. Jakmile Sirion dosáhl třetí úrovně prostě odešel. Asi se chtěl vydat do světa. Říkal prý že ho už nemají čemu naučit a že se bude tedy dál učit sám".
Jen jsem kýval hlavou, než mi ta skutečnost došla. Tak rychle na třetí úroveň?
"Viděl jsem za svůj život jen jednoho takhle zpupného čaroděje, který by dokázal tak rychle přejít na třetí stupeň. Tebe".
Jen jsem na něj vykulil oči, ale věděl jsem že má pravdu. I já postupoval rychle. Říkali o mě dokonce, že mám zázračné nadání. Ale ani já nedokázal s radou moc dlouho vycházet. Od svého učitele jsem utekl, protože jsem byl brzo mocnější než on. Rada mě chtěla učit sama, ale já to odmítl a raději si šel užívat života. Než jsem potkal Delase, ten mě toho hodně naučil, i když se vždy bránil označení učitel.
"Učil jsi ho"?
"Ne. Rada mi to nedovolila. Nedovolila to nikomu. Sobci jedni, chtěli ho jen pro sebe. Nevím co s ním zamýšleli, ale řekl bych že se mu to asi přestalo líbit".
Ano tak proto to množství energie, které z něj vyzařovalo. Neumí ji ještě plně ovládat, neumí ji skrýt. I já byl takový....kdysi....ale to už je hodně dávno.
"Proč se ho rada nepokusila zastavit, když jim na něm tak záleželo"?

"Pokusila. Ale k ničemu to nebylo. Snažili se ho v Nasarenu udržet. Posílali mu samé dárky v podobě milenců a chlapců. Všechny je poslal zpátky. To bylo celkem humorné. Bavilo mě se dívat jak si s ním staříci nevědí rady".
"Takže studený čumák jo? To zní o to víc zajímavě".
"Proto ti říkám aby jsi to vzdal. Nepovede se ti ho ulovit. Spíš skončíš jako rampouch".
"Moc vtipné. Nedovedl by mě porazit ani kdyby chtěl".
Stále mi ale vrtalo proč si ho rada takhle přivlastnila. Nebylo to běžné. Většinou mladý čaroděj dostal přiděleného svého učitele se kterým cvičil a od kterého se učil používat svou moc co nejefektivněji. Ještě jsem neslyšel o někom koho by plně učila jenom rada.
"Neměl bys ho hledat".
"Snad nežárlíš"?
Delas jen vstal z vyhřátého lože a přešel k oknu. "Ne. Nemůžu žárlit. Nikdy jsi nebyl můj".
"A nikdy ani nebudu".
Začal jsem se oblékat. Sice jsem si trochu namohl poraněné místa při noci s Delasem, ale to mi nějak nevadilo. Bolest znamenala že ještě žiju.
"Dostal jsem pozvání zaujmout Garonovo místo v radě".
Zdvihl jsem k němu překvapeně hlavu. Ani se ke mě neotočil a dál zíral ven oknem. To přece, tak rychle? Proč právě ty? "Tak z tebe chtějí už taky udělat staříka"?
Až teď ke mě natočil pohled a chvíli jsme se na sebe jen dívali. Oba jsme věděli co to znamená. "Já ji přijal".
"Proč"?
"Já nevím. Prostě jsem to udělal. Možná už je na čase".
"Hlupáku".Musel jsem si ulevit. Hrozně mě to rozčílilo, ani nevím proč. Byla to něco jako zrada. Snažil jsem se však zůstat klidný a nedávat najevo co si myslím. Čekal a stále mě sledoval.
"Co čekáš ode mě? Že ti to budu vymlouvat? Je mi to jedno. Jen tě chci upozornit že se staříkama nesouložím".
Pamatoval jsem si jak si vždy Delas rád dělal legraci z těch páprdů. Jek jim rád dělal naschvály a většinou k tomu zneužíval i mě. Tohle znamenalo konec jedné etapy. Něco jako když chlapec konečně dospěje. Nedokázal jsem si ho představit v tom tmavě modrém rouchu a s dlouhou bradkou bílých vousů...proč?
"Já vím".Víc nebylo třeba říkat. Oba jsme to věděli. Proč se najednou můj přítel staví na opačnou část bariéry a ještě k tomu dobrovolně? Byla to další lekce života. Já mu věřil...jako jedinému jsem mu v tomhle městě věřil a on mě zradil. Měl jsem chuť něco podpálit. Ale bylo to jeho rozhodnutí. Když to tak chce. Ode dneška ho řadím na černou listinu osob s nimiž se nestýkám. Už bych se mu nedovedl podívat do očí. Zradu nikdy neodpouštím, zvlášť ne od přítele.
Ještě to ráno jsem z Nasarenu odjel. Nebyl důvod zůstávat déle. Dával bych si to za vinu. Začal bych mít vztek, že jsem mu kdy věřil. Tak to přeci nemuselo dopadnout. Jsem vděčný za to co mě naučil. Ale tohle znamená konec. Necítil jsem žádnou lítost, byť se to bude zdát kruté. Byl jsem naštvaný...na sebe. Všechno jsem si to tak nějak bral osobně.
Než jsem odjel, řekl mi ještě jednou ať Siriona nehledám. Věděl že neposlechnu. Znal mě dobře.
Život jde ale dál. A já jsem ten co se ze svých chyb vždy poučí a už je nikdy víc neopakuje. Už nikdy si nedovolím takhle se vázat a někomu důvěřovat, je to příliš nebezpečné.
Rozhodl jsem se vrátit na ostrovy blaha, na Esenské ostrovy, abych načerpal trochu síly a energie a hlavně abych zapomněl. Toho stříbrného čaroděje budu řešit později. Nemám teď náladu na lov tak divoké kořisti.

Jak jsem čekal zpráva o mých činech se rozšířila rychle. Ale nemělo to zas tak negativní účinky, právě naopak. V Esenii jsem byl vždy vítaným hostem. Navíc teď moje sláva dosahovala takových výšin, že jsem najedno byl středem pozornosti. Proč si lhát...těšilo mě to. Alespoň něco jsem z toho měl. I ti čarodějové, kteří mě neměli dříve moc v lásce mě nyní byly nuceni respektovat. Navíc jsem měl velké štěstí a ještě chytil Maholena před odjezdem. To byla alespoň trofej. Sice mě dvakrát nechal čekat ve svém stanu aniž by se ukázal, což mě dokonale vytočilo...nesnášel jsem čekání, ale nakonec se mi povedlo ho zastihnout a už neměl šanci se vykroutit. Bylo to...velmi osvěžující. Ten známý bojovník, který ostatní spíš odpuzoval se ukázal jako celkem neschopný milenec. Mrzelo mě to....čekal jsem něco víc, ale to mi nezabránilo si to pořádně užít. Myslím, že na mé noční čarování jen tak nezapomene, pokud mohu soudit z toho, jak se nad ránem vykradl celý polámaný ze svého vlastního stanu. Jak humorné. Ještě jsem pár dní jeho stan využil, proč by ne. Vyzkoušel si jeho otroky...no vlastně svoje, ty co jsem mu poslal před svým odjezdem a on se jich ani nedotkl. Takové plýtvání materiálem. Pak jsem se laskavě přesunul do svého stanu, kde jsem se usídlil.

Čas plynul pomalu a já si užíval všech radovánek, které mi poskytl. Ostrovy Esenie sloužili nejen k rekreaci, ale také k ozdravě ducha i těla. Dalo se tu narazit na spoustu zajímavých čarodějů i jejich žáků.
Ale mě připadalo jako kdyby tu stále něco chybělo. Nebo snad někdo? Občas mě v noci ve snu ty šedé oči pronásledovaly, vždy jsem se budil celý mokrý a tvrdý...takže spotřeba mých otroků rapidně stoupla. Ach Sirione, ty mi dáváš vážně zabrat.
Jedna má část mi říkala abych se tu přestal povalovat a raději vyrazil toho čaroděje hledat. Ale té druhé se nechtělo z ráje udělat ani krok.
Delas měl pravdu, jsem strašně líný, musel jsem si to sám přiznat. Ale co se dalo dělat...rozhodl jsem se hledání Siriona ještě na čas odložit.
Teď mě mnohem víc zajímal Indril, který si sebou přitáhl na ostrovy svého mladého učedníka, kterého pravděpodobně vyfasoval v Cebornu. Ale přede mnou ho stále schovával, nepřišel jsem na důvod proč to dělá. Asi se z něj stal taky lakomec. Už dřív se nerad dělil o své otroky...což bylo více než zarážející. V Esenii panovalo společné vlastnictví. S tím se bude muset něco udělat.
Myslím že ho asi pozvu na masáž? Ano to by mohlo vyjít. Zaměstnám toho lakomce a jeho učně si zabavím pro sebe. Tihle mladíci jsou nezkušení a nezkažení...a to je občas velmi zábavné. Snad ho nebude tak moc postrádat, ten chlapec je opravdu sladký.
Plán mi sice tak úplně nevyšel, ale i tak jsem z toho vytěžil co se dalo. Ta masáž se nám trochu zvrtla a skončili jsme spolu v posteli. Divoké spalující hrátky, to bylo to co jsem teď potřeboval a Indril mi to poskytl v hojné míře. Sice jsem si trochu ožehl stan při našem experimentování, ale co se dalo dělat. Oheň a vítr...to prostě nikdy nešlo moc dohromady. Po dvou nocích jsem ho přemluvil aby přivedl i svého učně. Dalo mi to sice práci, ale nakonec souhlasil že to zkusíme ve třech a toho mladíka spolu zaučíme. To bylo víc než jsem vůbec čekal.
A pak....no pak jsem musel měnit dvakrát ohořelý stan za nový, poučení pro příště, raději to ve třech nedělat pod plátěným stanem....protože naše milování bylo značně spalující, Celkem mě to otravovalo, měnit stany pokaždé když jsem se přestal ovládat a oddal se plně jen sexuálním hrátkám, ale rozhodně to za to stálo.