Kapitola 40

Ty jsi se snad úplně pomátl". David se začal rozčilovat a vyskočil z pohovky, aby mohl začít rázovat po bytě. Míša raději mlčel a dál klopil hlavu. I Peter k tomu neměl co říct. Spoléhal na pomoc svého starého kamaráda, ale pokud odmítne tak...
"Jo přeskočilo ti, jiné vysvětlení nevidím. Proboha Petere chceš mi říct že tu kolik týdnů ukrýváš syna jednoho z nejhledanějších mafiánů u nás"?
"Když to tak chceš brát tak ano. Je to můj svědek takže...". Ale policista ho nenechal domluvit a začal si přímo rvát vlasy hrůzou.
"Ty idiote, co si sakra myslíš že ho tu můžeš schovávat jak se ti zachce a ještě mě žádat o ochranu? Víš jaké z toho budeš mít problémy"?
"Vím to".
"Mě z tebe trefí šlak vážně. A co jako ode mě čekáš? Že ti pošlu nějaké gorily nebo zásahovku? Nebo že zaparkuju před barákem tank? Divím se že jste vůbec ještě naživu".
"Proto jsem ti zavolal, hodláme zůstat naživu i nadále. Soud je za pět dní, no ták to přece nějak uděláš ne? Ze starého přátelství".

Muž k němu zvedl pohled a pak se jen nepříčetně rozesmál. "Ty to asi nechápeš, takhle to ale nefunguje. Za pět dní najdou spíš vaše mrtvoly v kanále. Ty si myslíš že se to Klalinin až do soudu nedozví? Víš stejně dobře jako já, že likviduje všechny svědky. Nemůžu ti pomoct, leda že...".
Peter moc dobře věděl kam jeho přítel směřuje a všechno uvnitř něj křičelo na poplach. Ne, tohle nedovolím, nedovolím aby jste mi Míšu vzali. Je to jediné co mám.
Pevně tedy chlapce sevřel kolem ramen a Michail poznal že je zle. Bylo mu z celé té situace úzko. Navíc toho muže neměl rád, proč ho Peter požádal o pomoc?
"Vím co chceš říct, ale s tím nebudu souhlasit".
"Co to meleš za blbosti. Jak nebudeš souhlasit. Tobě asi nedochází že nemáš jinou možnost. Nebo si snad myslíš že si Superman a ochráníš ho sám"?
Peter začal být vzteklý, protože ať ty slova bolela sebevíc, věděl že jsou pravdivá. Ne on je jen právník, nic proti mafii sám nezmůže. Pět dní je příliš dlouhá doba, může se stát cokoliv.
"Musíš ho předat nám, jinak to nejde".

Michail sebou prudce trhnul a hodil žalostný pohled na Petera. Čekal okamžité zamítnutí, čekal povzbuzení, ale nic z toho mu teď Peter nemohl poskytnout.
"Naši ho vyslechnou a do soudu dobře schovají, máme už v tom praxi". Ten jejich výslech si dokázal Peter celkem dobře představit, takže jen udělal krok zpět i s Michailem.
"A co potom, hm? Ochrana svědků"?
"To je standardní postup a ty to moc dobře víš. Co to s tebou k sakru je? To chceš riskovat celou kariéru i život jen pro toho mafiánskýho synka"?
Oba muži nějak přestali brát na vědomí že Michail tam je s nimi a všechno slyší. Každá další poznámka se mu tudíž zařezávala hluboko do srdce. Místo toho aby ho jeho milovaný chránil a bránil, tak se tady dohaduje s tím policajtem.
"Pokud budeme mít to štěstí zbavíme svět jedné velké štěnice. Ty přece víš jak to chodí. Dostane novou identitu, přestěhujeme ho a bude žít".
Ano a já už ho nikdy neuvidím. Bude žít pod celodenním dohledem. To není život, který chci pro Míšu. Nedokážu se ho vzdát, nemůžu.
Peter začal proklínat den kdy dostal tenhle případ a skřípal zuby. Věděl že pokud se David rozhodne tak se ho ptát nebude.
Jenže to došlo i Michailovi, který postupně začal couvat z Peterova bezpečného zákrytu a házet po obou mužích vyděšené pohledy.
"Je to jediná možnost".

Peter sklopil hlavu. Věděl to. Ale jak by ho mohl nechat odejít když ho miluje? Jak se má vzepřít proti celé instituci? Chtěl ještě oponovat, ale už to nestihl.
Michail odcouval v nepozornosti obou mužů až ke dveřím bytu a dál se vyděšeně třásl. Takže takhle to je? Peter mě odevzdá policii? Hlavně že vyřeší případ, já jsem přece jen nástroj, jen svědek. Slzy se mu začaly řinout po tvářích. Ne tohle nikdy nechtěl. Peter mu slíbil že to bude v pořádku, že to bude brzo za nimi a pak budou spolu žít. Ale teď mě chce nechat tomu chlapovi, aby mě odvezl bůh ví kam. Copak už mě nemiluje?
Ne to nechci!
Dřív než si toho Peter stačil všimnout Michail hlasitě vykřikl a začal kroutit hlavou.
"Zrádče, slíbil...slíbil jsi....já ti věřil...lhal jsi". Přes vzlyky nemohl mladík skoro mluvit, proto rychle otevřel dveře a vyběhl ven. Oba muži zůstali na chvíli přimraženě stát, než se Peter rozeběhl za ním. Vyběhl ven, ale chlapec byl pryč.
"Míšáku, Mišáku odpusť"... . Peter tam stál jako hlupák a doufal že Michail uslyší jeho volání.
Nejraději by si nafackoval. Věděl že Michail je útěkář, ale tohle se nemělo stát, musí ho okamžitě najít než bude pozdě. Pokud ho najde jeho otec dřív tak...nechtěl ani domyslet co by se stalo. I David vyběhl ven před dům a začal se rozhlížet se špatně skrývanou zlostí.

"A máš co si chtěl, jediný svědek je v prdeli, doufám že jsi spokojený? Ale neboj mi už ho najdeme". S tím si vytáhl mobil a chtěl obtelefonovat nadřízené, aby vyhlásili pátrání. Ale Peter mu vyrazil telefon z ruky a chytil ho za límec bundy, aby s ním vzápětí třískl o zeť. Byl úplně nepříčený a skoro na něj syčel.
"Co to sakra děláš"?
"Není to jenom svědek ty hňupe policajtská, je to živá bytost a právě si ho vyděsil tak že utekl, to ty by jsi měl být spokojený". Prostě už se nedokázal ovládat a tak si na Davidovi musel vybít vztek, takže mu prostě jednu ubalil. Nevzpomínal si kdy někomu dal v životě pěstí, možná ještě na škole. Ale teď jednal v afektu, takže mu to bylo jedno. Byla chyba ho žádat o pomoc. Ale on mu věřil. Doufal že mu pomůže, že je v tichosti někam do soudu schová, aniž by do toho musel tahat tu svoji jednotku. Byla to chyba. Policajt je vždycky policajtem.
David vůbec nic nechápal. Věděl že Peter je do toho případu zažraný, to co však netušil byl jeho vztah z Michailem. Takže jen zůstal vyjeveně hledět na vzdalující se Peterova záda.
Najdu tě Míšo. Už mi znovu nesmíš zmizet. Nechci tě ztratit. Měl jsem pochopit...prosím odpusť mi to. Mišáku kdepak jsi?