Kapitola 41

Michail se zatím ukryl v jedné z postraních ulic a ještě zadýchaný se snažil uklidnit. Cítil jak ho tváře štípu od slaných slz, které stačily pomalu mrznout. Při svém útěku tak nějak zapomněl i na bundu a teď toho celkem litoval, protože cítil jak mu zima zalézá pod teplý svetr. Stále měl před očima ten Peterův výraz. Proč mě nebránil? Copak mu jde jen o to aby dostal mého otce? Ne tomu nechci věřit. Vždyť říkal že mě miluje, že se nic nezměnilo. Lhal mi snad? Míša si začal zmrzlé tváře třít rukávem, což štípalo ještě víc, než za sebou uslyšel kroky. Nechtěl se otáčet, myslel si že je to Peter, proto ho chtěl vytrestat. Ale kroky se přiblížily až k němu a pak mu na rameno dopadla ruka. Ruka, která Peterovi rozhodně nepatřila. Michail vytřeštil oči a velmi pomalu se otočil a zahleděl se do těch studených šedých očí a toho pozitivního úsměvu, který jeho majitele proslavil.
"Aljošo, co...co...jak...". Mladík se tím šokem úplně rozkoktal.

"Taky tě zase rád vidím Michaile". Oba se měřili pohledy. Míša uvažoval co by teď měl dělat. Má snad utéct před svým přítelem? Moc dobře věděl co znamená jeho přítomnost tady a děsilo ho to. Ale pak si všiml toho černého auta na konci uličky a jednoho muže co u něj stál. Utíkat by nemělo žádný smysl. Proto se jen zoufale podíval na muže, kterého dosud považoval za přítele. Bál se, to nemohl popřít.
"Poslal tě on"?
"Ano".
"Aby jsi mě zabil"?
"Neměl by jsi říkat takové ošklivé věci. Samozřejmě že ne. Chce tě jen vidět a promluvit si s tebou".
"Ale já s ním mluvit nechci".
Borodin mlčel a propaloval chlapce pohledem. Mrzelo ho že to takhle muselo dopadnout. Měl ho rád, byla tak roztomilý a vůbec se nepodobal svému otci, tak přísnému a vypočítavému člověku. Michail byl tak jiný, jako kdyby se nehodil do toho zlého špinavého světa. Chtěl mu nějak pomoct, ale nemohl toho moc udělat. Proto mu tenkrát pomohl utéct, aby ho dostal pryč, dal mu šanci začít někde daleko nový život. Alexej tedy ke chlapci pokročil, ale Míša instinktivně couvnul dál do uličky.
"Je mi to líto, musíš jít se mnou Michaile".
"A když řeknu ne"?
Alexej s odmítnutím počítal, proto vyndal fotku, na které byl Peter před svým bytem. Michail jen vyjeknul, dřív než si stačil připlesknout na pusu dlaně. Ale to už bylo pozdě.
"Když odmítneš, on zemře".
Jak se jen u toho může stále usmívat? Nenávidím ten jeho klidný výraz. V Michailovi to přímo vřelo vzteky. Věděl, že když půjde už se mu znovu utéct nepodaří, už Petera nikdy neuvidí a otec ho stejně nechá zabít tak jako tak jen aby Michailovi dal za vyučenou...
"Aljošo prosím, pomoz mi, pomoz mi prosím naposled". Michail se znovu rozplakal. Alexej by musel lhát, kdyby tvrdil že vidět ho takhle ho nechává klidným. Ale nevěděl jak mu znovu pomoct. Snažil se to Kalininovi vymlouvat a Michaila chránit, ale nic nepomáhalo. Jeho otec přímo zuřil když se dozvěděl že se Michail vrátil.
"Promluv si s otcem, přimluvím se, nic víc nezmůžu".
"Ne"!!!!

Michail začal kroutit vehementně hlavou a couvat stále dál, dřív než si to uvědomil prostě se otočil a začal utíkat. Myslel si že to dokáže, že znovu uteče. Ale nepovedlo se mu to. To co netušil bylo, že na konci uličky číhal ještě jeden z otcových mužů, aby mu v případě útěku zatarasil cestu. Dřív než si ho chlapec stačil všimnout ucítil ránu do temena hlavy a pak se mu podlomila kolena a viděl jen tmu. Muž ho praštil silně pažbou své zbraně a nechal si ho bezvládně upadnout do náruče.
Když to Alexej spatřil, poprvé mu jeho úsměv opadnul. Přešel k muži a přebral si chlapcovo tělo. Odhrnul mu vlasy z čela a přesvědčil se jestli je v pořádku. Pak ho odnesl opatrně do auta, kde ho položil na zadní sedadlo a překryl svým teplým kabátem.
Pak se obrátil na muže který Míšu praštil. Přímo se do něj vpíjel očima. Muž začal cosi koktat v ruštině a snažit se silně artikulovat rukama. Ale jak vidno Alexeje jeho výmluvy nezajímaly. S ledovým klidem vytáhl z poza saka svou zbraň a pak se jen uličkou rozlehl tichý štiplavý zvuk kulky, která mířila přímo do hlavy. Muž se sesunul v tu ránu k zemi a zůstal mrtev ležet. Jeho kolega se na tu scenérii trochu vyděšeně díval, ale věděl že radši je lepší zůstat zticha a nekomentovat to.
Tenhle člověk, Alexej Borodin by ho jistě také zabil. Bylo mu to jedno, mohl si dělat co chtěl když byl pravou rukou mafiánského bose. Vasil si takovou smrt nezasloužil. Ale udělal chybu a zaplatil.
Alexej nastoupil dozadu za Míšou a vzal si jeho hlavu na klín aby se podíval na jeho zranění dokud je v bezvědomí.
Pak se jejich auto odlepilo a mířilo četnými podjezdy někam do průmyslové zóny.
"Proč Michaile, proč jen jsi proboha nezůstal v Americe jak jsem ti radil. Proč jsi se musel vracet"?