Kapitola 45

Michail se snažil dostat ven. Slyšel hlasy a pokusil se dveře dodávky otevřít. Ale nešlo to. Tak do nich začal bušit pěstí a zkoušel i kopat. Všechno bylo marné. Cítil jak sebou auto prudce trhlo a rozjelo se. Netušil kam to jedou, ale věděl jistě že z toho nekouká nic dobrého. Proto si jen po chvilce marného boje unaveně sednul na podlahu. Věděl že otec chce nechat Petera zabít pravděpodobně před jeho vlastníma očima. Musel vymyslet způsob jak ho ochránit. Kdyby ho tak mohl varovat, mohl by slíbit otci že už se s ním nikdy nesejde, z žádným mužem. Mohl by slíbit že si vezme tu Ukrajinku a dá mu vnuka, ale měl pocit že tohle jeho otci tentokrát stačit nebude. Stále se ještě snažil sem tam kopnout nohou do dveří dodávky, ale ty se ani nehnuly.

Po asi hodině dodávka konečně začínala brzdit. Michail věděl že až se ty dveře otevřou musí se pokusit znovu o útěk, nemůže přeci otci dovolit, aby Petera nechal zabít. Ne, vždyť ho tolik miluju, chci ho ochránit. Klidně ať si zabije mě.
Byl plně připraven, slyšel kroky a pak se ty dveře opravdu otevřely a on vyskočil. Ale bohužel narazil přímo do Alexeje, který s tím už předem počítal, takže je oba málem povalil na zem. I přes svou jemnost měl Alexej překvapivou fyzickou sílu, takže mu nečinilo problém Míšu zachytit skoro v letu. Mladík se ale nehodlal vzdát, kopal kolem sebe a snažil se vyprostit.
"Pusť mě slyšíš, pusť".
"Nemohu Míšo, odpusť".

Alexej ho nedokázal nijak uklidnit, proto přikročil ke krajnímu řešení a přitiskl mu na tvář kapesník nasátý nějakou látkou. Michail tušil co to je, takže se snažil zadržet dech, ale to nemohlo jít věčně, nakonec se té látky musel nadýchat a cítil jak se mu podlamují kolena. Ne...já...nechci spát, musím...musím zůstat při vědomí...musím...
Bohužel jeho myšlenky pomalu upadali do mlhy a on cítil jak jeho tělo najednou slábne až zůstal viset v Alexejově náručí.
"Omlouvám se, ale nedal si mi na vybranou". Muž ho vzal do náruče a přenesl do poloprázdného bytu v nějaké zapadlé čtvrti. Chvíli u něj zůstal a uložil ho na roztaženou deku na zemi. Pak se musel vydat po svých povinnostech.
Moc dobře věděl co po něm Kalinin chce. Věděl že Michail a ten právník jsou milenci. Možná že chvíli cítil ten osten žárlivosti, ale nenechal se tím ovlivnit. Svou práci neměl rád, ani ji nenáviděl, prostě ji dělal protože neuměl nic jiného a v tomhle byl dobrý. I když se mu mnoho věcí třeba nepozdávalo, nikdy se neptal, či nebouřil proti příkazům. K čemu? Jen jednou to udělal. Když Michailovi tenkrát pomohl utéct. Nemohl se už dál dívat jak ho otec týrá a když ho viděl zuboženého v tom sklepě, něco uvnitř něho se sevřelo a navždy umřelo. Pomohl mu a dal mu peníze i letenky. Přál si udělat víc, ale nebylo to v jeho silách. Věděl moc dobře že Kalinin bude zuřit, ale bylo mu to jedno. Při nejlepším mě zabije...život je přeci tak pomíjivý zvlášť při téhle práci. Ale nezabil ho. Jen si odnesl nehezkou jizvu na krku, to když se ho snažil Kalinin podřezat, ale v poslední chvíli si to rozmyslel.
Nastartoval auto, dal mužům poslední pokyny a vydal se na cestu. Dnes se tady odehraje opravdu zlá věc. Má příkaz dovézt toho právníka. Starý Kalinin chce dát Michailovi poslední poučení, chce ho zabít před ním, možná ho i bude mučit, kdo ví co chystá. Rozhodně to bude zase teatrální divadlo.Neměl to rád a věděl že Míša bude trpět. Možná by bylo lepší toho právníka jen prostě někde v garážích zastřelit a byl by klid.

Ale rozkazy byly jasné. Přivézt živého. Alexej věděl že pokud má Michaila opravdu ten muž rád, půjde s ním dobrovolně. Byl na něj celkem zvědavý. Sice ho už pár dní sledovali, ale chtěl vědět co je zač a proč se do něj Michail zamiloval. Co je na něm tak výjimečného?
Alexej se jen modlil aby do toho Kalinin nezatáhl i Naďu, na tyhle věci je ještě malá, nezaslouží si přeci žít v tomhle. Měl tu maličkou moc rád. Jako jediná spolu s Míšou se mu prokousala do srdce. Ale teď nebyl čas o takových věcech přemýšlet.
Zastavil kousek od Peterova domu a chvilku čekal. Spíše si obhlížel okolí. Pak se vydal do domu. Na vrátnici snadno se svým úsměvem a příjemným vystupováním zpracoval vrátného a pak už to bylo jednoduché. Vyjel výtahem až do patřičného patra. Naprosto klidně a nenuceně zazvonil na Peterovi dveře. Věděl že když bude nejhůř prostě ho zastřelí i když bude Kalinin vyvádět. Ale plány byly od toho aby se upravovaly podle situace.
Peter prudce rozrazil dveře, protože čekal že to je Míša. Nedošlo mu že ten by nezvonil, protože má klíče. Když však za dveřmi uviděl toho muže, kterého znal z fotek jen se prudce nadechl. Nevěděl co dělat. Jen tam stáli a měřili se pohledy.
"Asi víte kdo jsem že"?
Peter jen kývl na souhlas. Věděl to moc dobře. A pak si uvědomil že Borodinova přítomnost asi něco znamená, možná ví kde je Míša. To ho příliš neuklidnilo.
"Mohu dál"?
Alexej však nečekal na odpověď a prostě se do bytu vplížil ladným krokem, při tom si Petera mohl prohlédnout zblízka. No dobře když už nic tak má Michail alespoň dobrý vkus.