XIII

Zavolal jsem na něj, ale chvíli mu trvalo, než se zjevil ten jeho modrý dětský kulich s bambulkama, který jsem mu koupil cestou, a k tomu i stejně bleděmodrou šálu. Vypadal tak ještě více dětsky. Zamířil ke mně a stále se držel v zákrytu mého těla, odkud sem tam vykukoval na doktorku. Bylo mi hned jasné, podle jejího překvapeně zděšeného pohledu, že se s Caimem nikdy nesetkala na živo. Ale moc mě to neudivilo. Jelikož neměla oficiálně s projektem Solos co dočinění, měla asi přístup jen k datům o výzkumu.
"Neboj se, paní doktorka je hodná. Ví jak tě uzdravit."

Příliš ho moje slova neuklidnila. I přesto trochu popošel dopředu. Doktorka Salimon však shledala mého malého Marťana za velmi zajímavý objekt, a tak jako Hanes, i ona by udělala stejnou chybu a chtěla si sáhnout. Nevěděl jsem, jak by Caim reagoval a opravdu jsem netoužil po tom, aby doktorce zlomil ruku. Proto jsem ji raději rychle zastavil a vysvětlil, že na něj sahat nesmí, že to nemá rád. Moje slova však asi nevyzněla moc věrohodně, když se mi to stvoření věšelo na ruku celou dobu.
"Omlouvám se, nepřemýšlela jsem... já.. .on je tak malý tak... je to dítě."
Pak následovala salva otázek, na kterou jsem nestačil ani pořádně odpovídat. Stále mé odpovědi byly trochu příkré a nedetailní, protože jsem v ní neměl plnou důvěru. Otázky typu:
"Vy se ho smíte dotýkat? Proč vám to dovolí? Kde je doktor Selder, co máte v plánu s ním dělat?" atd. Byla tak horlivá, až se jí brýle mlžily a její tváře byly už červené od mrazu. Rozhodl jsem se ji nakonec odpovědět, alespoň na něco. Nepřitáhla s sebou žádné komando a dušovala se, že s SAC nemá nic společného, takže jsem zkusil té ženě důvěřovat.
"Mnoho otázek, doktorko. Co takhle jít někam do tepla? Všechno vám vysvětlím. Jen chci ještě vědět jednu věc. Vy... dokážete vyrobit lék pro Caima? Lék na spojení jeho osobností?"
"Není to tak jednoduché, pane Ortone, myslím že mnoho věcí jste dosud nepochopil, ale ano... znám způsob, jak zvrátit jeho nynější stav."

Popravdě mi tohle tvrzení stačilo. Neviděl jsem moc do toho projektu a vycházel jsem z informací od Seldera, které už byly svého času mírně zastaralé. I kdyby se ji nedalo tak úplně věřit, potřeboval jsem ji. Strčil jsem jí do auta a zamířil k noční kavárně Delaska, která byla otevřena převážně přes noc. Nebylo to nějaké nóbl místo, ale do kanceláře jsem ji ještě vozit nechtěl. Objednal jsem nám oběma kávu, protože jsem potřeboval trochu energie. Caim se tiskl k mému boku a pohrával si s tácky na pivo, které roztáčel na stole, aniž by se jich rukou dotkl. Doktorka ho obdivně sledovala, ale raději jsem mu tácky odebral, co kdyby ho viděla obsluha.
"Tak asi takhle, doktorko. Před rokem jsem dostal zprávu o úmrtí mé sestry. Jenže její smrt byla... podivná a bylo kolem příliš nejasností. Jsem soukromý detektiv, tak jsem se rozhodl pátrat. Nic jsem však nenašel, což bylo ještě děsivější. Celý rok a nebyl jsem schopen zjistit nic o své sestře. Před pár dny mě ale kontaktoval doktor Selder a řekl, že mi objasní, na čem Kate pracovala a proč zemřela. Setkali jsme se a on mi povyprávěl hezkou pohádku o tom, jak jedna mimozemská bytost na Zem spadla, a jak z toho vzniklo... ehm tohle vedle mě.
Ale doktor Selder chtěl za poskytnutí informací protislužbu. Chtěl unést projekt Solos. A tak jsem souhlasil. Pomsta za smrt mé sestry. Unesli jsme ho z transportu, ale při útěku bohužel doktor Selder zemřel. Takže mi Caim zůstal na krku a s ním i sestřino přání uzdravit ho."
Vcelku trefně jsem to shrnul a zkrátil na to podstatné. Doktorka Salimon se málem udusila kávou, ale bedlivě poslouchala.

"Teď chci vědět, jak jste do toho zapletená vy."
"Už jsem vám to říkala v sadech... vaše sestra objevila můj výzkum a požádala mě o konzultaci. Když jsem se dozvěděla, o co se jedná, Kate mi i řekla, proč můj výzkum potřebuje. Plánovala tak jako vy, únos Caima jakmile by se jeho mysl zase obnovila. Měla jsem být prostředníkem zvenčí. Ale krátce před uskutečněným plánem najednou zmizela a už se mnou nekomunikovala. Tajné fórum bylo zrušeno a u dveří mi do pár dní klepala armáda. Ale nic jsem jim neřekla. Nevěděla jsem, že... by zašli tak daleko a..."
"Nedovedete si představit jak daleko oni jsou ochotni zajít. Potřebuju ale vaší pomoc, doktorko a tak vás do toho musím zatáhnout. Doktor Selder mi říkal, že Kate přišla na to, jak ho uzdravit, jak spojit zase jeho osobnosti."
"Ano ale... to není tak, jak jsi asi myslíte. Nechápejte mě špatně, pane Ortone, ale... jak si můžete být jistý, že Caim se chce uzdravit?"
"Jak to myslíte?"

"Už jsem nestačila Kate sdělit výsledky všech mých teorií. Ale podle mého výzkumu... jak vám to jen vysvětlit. Caim si tohle způsobil sám. Není to výsledek přílišného používání Faria, jak si vaše sestra mylně myslela. Caim sám je jistě naprosto výjimečná dokonalá bytost. Povedlo se mu zastavit svůj vlastní vývoj a růst, jak fyzicky, tak psychicky. Nejspíš proto, aby se SAC nedostala k jeho veškeré síle a schopnostem, se rozhodl obětovat část sebe. Ale nedokázal své vědomí naprosto zničit, a tak je jen oddělil. Doktor Selder věřil, že je to výsledek přílišné zátěže a všech těch testů a tréninku, proto mu chtěl pomoci a vytvořil Farium, látku která v původním plánu měla zastavit Caimovu manipulaci a vyvolat jeho odstřihnuté vědomí. To se také podařilo."
"Takže tvrdíte, že Caim sám sobě tohle udělal?"
"Přesně tak. Ale doktoři tak pokročilou možnost ovládaní vlastního těla nebrali v potaz. Doktorka Ortnon si ale všimla, že Caimovi v těle chybí jeden nezbytný hormon... trochu se podobající lidskému testosteronu. Všimla si, že vyplavování hormonů něco blokuje a po vysazení Faria to bylo spíše horší. Když objevila můj výzkum o náhradách hormonů a umělých hormonech, pak už brzy pochopila, jak se věci mají. Požádala mě o vytvoření náhrady, chybějícího Caimova hormonu, který se sám prostě rozhodl blokovat. A opravdu se mi to povedlo. Už po třech dávkách se doktorce Orton povedlo spojit jejich mysli na chvíli zase zpět a komunikovat i s Raimem bez nebezpečí."
Pokyvoval jsem hlavou a snažil se vstřebat ty informace. Sem tam jsem mrknul na Caima, který vše sice poslouchal, ale jako by ani nerozuměl, o čem se bavíme. Sám se sabotoval, aby ho SAC nemohla využívat. Ale ani to nestačilo a díky Fariu jeho sabotáž dokázali obejít. Musel být zoufalý. Nemoci se bránit... cože? Počkat! Rychle jsem doktorku přerušil dotazem, který se mi právě vypálil do mozku. Nesmyslného dotazu, který ale jako jediný neměl odpověď.
"Viděl jsem, co Raim dokáže. I Caim a jeho schopnosti. Nechápu, proč tedy... neutekl? Sílu na to má, mohl by celou Noru srovnat se zemí kdykoliv. Proč neutekl sám, když byly ještě jeho vědomí spojeny?"
Vrtalo mi to hlavou. Proč tedy zůstával v Noře a zašel tak daleko? Nechal se sebou takhle manipulovat?
"Dobrá otázka, pane Ortone. Bohužel na ni neznám odpověď. Nevím ani, jaké schopnosti ten tvoreček má. Vím jen, že musel mít nějaký důvod, proč neutekl dřív."

Důvod? Ale jaký? Podal jsem Caimovi jeden tácek od piva. Hned se rozzářil jako sluníčko, že si má zase s čím hrát. On mi nejspíš nepoví, proč se tak pokročilá bytost nechala používat jako zbraň. Teď nejspíš ne. Bude to však první má otázka, pokud se nám povede mu zase vrátit jeho původní pravé já.
"Máte možnost tu látku znovu vytvořit? Ten váš hormon?"
"Nemám přístup k dobré laboratoři, lituji. A i kdybych měla, jistě se mu další aplikace umělého hormonu líbit nebude."
"To už nechte na mě. Napište mi místa, kde jsou pro vás vhodné podmínky. Cokoliv nenápadného a malého."
Doktorka Salimon se na chvíli zamýšlela, než začala psát adresy na ubrousek z kavárny. První jsem znal, byla to lékařská univerzita. Druhé bylo nějaké výzkumné zařízení pro lékaře. Povedlo se ji napsat jen tyto dvě adresy, o kterých jsi byla jista, že dané vybavení mají, a že by tam bylo možné hormon vytvořit. Nenapadal mě jiný způsob než to tam vzít útokem. Samozřejmě by nás tam jen tak nepustili, kdybychom na vrátnici řekli: "Dobrý den, jdeme si půjčit laboratoř, uděláme si jeden hormon a zas půjdeme."
Proto byla jediná možnost vkrást se tam večer. Ale problém byl ten, že taková zařízení mají sakra dobré hlídání i zabezpečovací systémy.
"Dokážete ten hormon vytvořit během jedné noci? V dostatečné míře, aby to zabralo na Caima už natrvalo?"
"Myslím, že ano, ale aplikace takového množství by ho mohla zabít."
"Nemáme jinou možnost. Bude to docela morbidní, nemyslíte?"
"Nerozumím."
"Tohle výzkumné zařízení patří pod projekt Solos, tu adresu si vybavuji. Takže si k nim zajdeme tiše vyrobit medicínku..."

Bylo bláhové jít přímo do medvědí jámy. Ale bylo to jediné místo kromě Nory, kde měli dostatek vybavení na ukončení téhle rozdvojovací frašky. Možná se tam dozvíme i něco víc. Jestli jsem se zbláznil? Možná ano. Pevně jsem objal Caima kolem ramen, takže ke mně zvedl ten svůj dětský rypáček. Dostat se dovnitř bude nesmírně těžké. Dostat se ven nepozorováni a bez toho, aby nás chytili snad ještě těžší. Bude to chtít detailní plán, na který nemáme moc času. Ale máme sebou mimozemšťana... takže jsem doufal, že nám aspoň nějak pomůže.
"Pojedeme domů Caime a zahrajeme si takovou malou hru, jo? Bude se ti líbit."
Doktorka na mě vykulila oči, jak familiárně jsem se zbraní hromadného ničení zacházel. Caim jen nadšeně zakýval hlavou, až mu kulich sjel do očí a vypadal nesmírně legračně. Tenkrát poprvé, když jsem se tak na něj zahleděl... pocítil jsem tu touhu. Šílenou touhu... ho... políbit na ty jeho sametové rtíky, které špulil zamračeně na svůj kulich. Pevně jsem sevřel pěst, nechápal jsem, co mě to popadá, vždyť je to kluk, nemůžu ho jen tak... nejsem teplej a ani na Marťany a do prdele nejsem ani pedofil...

Celou cestu ke kanclu mi to vrtalo hlavou. Mlčel jsem a v autě vládla ponurá atmosféra. Caim na mě hleděl se strachem a skoro se v sedačce krčil, jak si myslel, že udělal něco špatného. A já si v duchu nadával všemi nejsprostějšími nadávkami, které jsem znal.
Vážně se mi myslí přeháněly úplné prasárny o tom, jak Caima líbám. To je tak na klystýr mozku, jestli něco takového existuje. A když ne právě jsem to vymyslel, jako účinnou metodu zbavení se těhle myšlenek. Doktorka usazená vzadu (Caim odmítal jezdit na zadním sedadle, nevím proč) se také netvářila nějak dobře. Když jsme nastupovali, všimla si, že Caim trochu... no slušně řečeno nevoní. Hned mi dala přednášku na téma "Jak se starat o děti." Sama žádné neměla a bude mi kázat, jak to stvoření mám vykoupat. Ale musel jsem uznat, že možná by to nebylo na škodu. A tak bylo rozhodnuto.
Do kanclu jsme dorazili, až když už byla tma jako v pytli. Hanes nás uvítal svou obvyklou větou: "Kdo tam? Jsem ozbrojenej a nebojím se střílet." Což mě velmi pobavilo. Navíc jakmile Caim viděl na nás namířenou pušku sevřel svoje pěstičky a pak... jsem nestačil vykřiknout ani slovo "né!".
Bylo pozdě Caima zadržet. Vrhnul se na Hanese.... tedy spíše na jeho zbraň, aby mě chránil. Málem převálcoval i doktorku, ale povedlo se mi ji odstrčit rychle ze dveří. Pak už zazněla dutá rána brokovnice a kouř. Hanes už nestačil brokovnici schovat a z nervozity asi nechtěně zmáčkl kohoutek. Bál jsem se, aby Caima nezasáhl, ale jak jsem si všiml, ten jen dřepěl v místnosti, vlasy rozevláté na zemi a sledoval zbytky mé oblíbené brokovnice, která nyní vypadala vcelku pokrouceně. Ze stropu se drolila omítka a chudák Hanes nestačil ani dovřít pusu a sesunul se k zemi strachem.

Byl to rychlý a přesný zásah. Caim Hanesovi nijak neublížil, jen svou silou dokázal zbraň odchýlit a pokroutit hlaveň, takže rána skončila ve stropě.
Těžce jsem si povzdechl a utřel pot z čela. Doktorka se rozklepaně krčila u dveří, takže jsem ji vtáhl dovnitř.
"Toho si nevšímejte, oni si takhle hrají a nesmírně je to baví."
Musel jsem nějak odlehčit situaci, protože i já měl naděláno v kalhotách. Příště se snad Hanes poučí. Několikrát jsem ho upozorňoval, že Caim útočí na vše ozbrojené. Byla to hloupá chyba, která ho mohla stát život. Snažil jsem se Caima i vyhubovat, ale do pěti minut, jakmile poznal, že už nebezpečí od Hanese a jeho zbraně nehrozí, dělal jako že se nic nestalo a že o ničem neví. S dětským úsměvem šel vyrabovat ledničku, která ho lákala už před odjezdem.
Hanese se mi podařilo trochu probrat až za pár minut. Představil jsem mu doktorku a dal jim jasnou práci. Zjistit o tom výzkumném zařízení co nejvíce, jako například plány a zabezpečení. Já se rozhodl, že učiním vlastní sebevraždu a pokusím se to mimozemské dítko vykoupat dřív, než rozebere lednici na součástky.